V posledních letech jsou u nás zimy dost nevyzpytatelné, proto se musíme připravit na každou alternativu. Chránit nemusíme všechny rostliny na zahradě, ale některé se bez naší péče neobejdou. Poradíme vám, co které potřebují.

Trvalky

Tato kategorie květin je většinou bezpečně mrazuvzdorná, to je také hlavní důvod, proč trvalky pěstujeme. Spíše než s vymrzáním máme na jaře problémy s houbovými chorobami, které se šíří v příliš hustých a zanedbaných trsech. Proto se snažíme trvalkové záhony udržet čisté a vzdušné, odkvetlé stonky ostříháme a záhon lehce vyhrabeme od popadaného listí. Z trvalek chráníme jenom ty čerstvě přesazené nebo pěstované prvním rokem. Jako ochranu před zimou používáme zásadně naplocho rozložené chvojí, nikoli listí.

Při zazimovávání nezapomeneme ani na rostliny, které nemají rády zimní vlhkost – bývají to některé skalničky, ale také rostliny ze suchých stepí, jako je třeba liliochvostec (Eremurus). Překlopený kbelík mu jako ochrana úplně postačí. Ochranu před zimní vlhkostí potřebuje i hojně pěstovaná pampová tráva.

Bylinky

Většina bylinek, které používáme v kuchyni, pochází z teplejší středomořské oblasti. V zimě jim vadí nejen chlad, ale především přílišná vlhkost. Ty bylinky, které pěstujeme v květináčích (rozmarýn), po přenesení dovnitř očistíme a postavíme na světlé místo. Zaléváme je jen velmi střídmě – myslíme na to, že zima je prostě klidové období a bylinky nerostou, jenom přežívají a čekají na lepší podmínky, především světelné. Přebytek vody je pro ně škodlivý, navíc tak ničíme i strukturu půdy v květináči.

Venku pěstované bylinky jako je dobromysl, šalvěj, levandule, tymián můžeme přikrýt krytem z chvojí. Když ho nemáme, nenahrazujeme ho listím – zadržuje příliš vody a bylinky by mohly snadno uhnít. Dobře poslouží i ostříhané stvoly trvalek, které nad trsy vytvoří lehký kryt. Použít můžeme rovněž netkanou textilii – tou překryjeme hlavně trsy, které jsme si koupili a zasadili teprve letos a nejsme si jisti jejich schopností přezimování.

Cibuloviny a hajní rostliny

Tyto rostliny jsou jediná kategorie, která snese zakrytí vrstvou listí. Cibuloviny proto, že jsou ukryty dost hluboko v půdě, a hajní rostliny díky tomu, že jsou s listnatými keři a stromy spjaty od přírody. Obě tyto kategorie rostlin raší a kvetou velmi brzy na jaře, nehrozí tedy, že by listy ležely na rostlinách příliš dlouho.

Živý plot

O čerstvě vysazený živý plot je potřeba v prvních letech pečovat, jen tak dobře zakoření a začne pravidelně přirůstat. Právě u mladých stromků je třeba chránit plošně kořeny – tady je nejlepší řešení nastýlka spadaným listím nebo pokosenou trávou. Půda (a samozřejmě i kořeny v ní) je tímto způsobem chráněna před rychlým ochlazením a dává tak kořenům čas, aby mohly růst až do pozdního podzimu. Silné a aktivní kořeny jsou základ pro pěkný, vitální živý plot.

Pro co se hodí:

listí – nastýlání cibulovin, živých plotů, okrasných stromků, založené zeleniny

pokosená tráva – nastýlání živých plotů a ovocných stromků

polystyrenové desky – ochrana stepních rostlin, ochrana venkovních rostlin v květináčích

béžová netkaná textilie – ochrana nově vysazených rostlin, ochrana stálezelených rostlin proti zimnímu sluníčku, ochrana rostlin proti ledovému větru

bublinková fólie – ochrana stromkových růží, ochrana venkovních rostlin v nádobách

Růže – co s nimi na podzim?

Poslední termín

I v listopadu stále můžeme vysazovat růže, výsadba by měla být ukončena v první polovině měsíce. Po výsadbě prostokořenných sazenic místo dobře přišlápneme, zalijeme a znovu dosypeme substrát a opět přišlápneme. Tento pečlivý postup nám zaručí, že kořeny nezůstanou pod zemí „viset“ v nějaké vzduchové kapse – to by byla cesta ke zmrznutí nebo zaschnutí kořenů. U sazenic z kontejneru je práce jednodušší, růže vysazujeme o pět centimetrů hlouběji, než byly v kontejneru – ale i tady pozor na příliš nakypřený záhon, který se rychle slehne a kořenový krček zůstane přes zimu obnažen.

Před usnutím

Růže jsou obecně velmi odolné keře a po namrznutí obrůstají z níže položených pupenů, proto si u růží, které už na zahradě máme, vystačíme jen s lokální ochranou místa očkování. K tomu je vhodné například kopčení, což je velmi starý zahradnický postup, který u keřových růží výborně funguje. Ve vyšších polohách můžeme záhon růží navíc chránit i plošně, aby případné holomrazy nepoškodily kořeny. Plochu záhonu tedy přikryjeme vrstvou chvojí, kterou naplocho rozprostřeme mezi keře. Kdo nemá dostatek chvojí, může použít třeba slabší vrstvu (kolem pěti centimetrů) běžné mulčovací kůry.

Ohnout k zemi můžeme jen mladé stromkové růže , korunku u země zajistíme zkříženými kolíky a zakryjeme ji chvojím nebo listím. Starší stromkové růže k zemi už neohýbáme – raději je „oblečeme“ do papírových nebo jutových izolačních pytlů nebo je obalíme netkanou textilií, dobře musí být chráněno hlavně místo očkování – to je místo těsně pod korunkou. Musíme vždy dbát na dostatečnou ventilaci, proto obal neutahujeme příliš těsně. V poslední době se tímto způsobem chrání i mladé růže, protože ohýbání je poměrně pracné, zatímco zabalení korunky jde rychle od ruky.

Pnoucí růže jsou většinou proti mrazu velmi odolné. Pokud uchráníme místo očkování před mrazy jako u jiných růží, bez problémů zimu přežijí.

Nůžky v akci

Řez na podzim u keřových růží neprovádíme – keře jen trochu sestřihneme, aby vysoké výhony netrčely do prostoru. Vůbec nic se nestane, když na to zapomeneme nebo chceme nechat šípky pro ptáky. Hlavní doba jejich řezu přichází na jaře, kdy už vidíme, jak keře přezimovaly. Pnoucí růže ale můžeme ještě i v listopadu trochu prostříhat. Nejprve je pozorně prohlédneme a rozmyslíme si, které pruty vystřihneme a které vyvážeme k opoře. Všechny kroky by měly směřovat k silnému, ale vzdušnému keři.

Umíte kopčit?

Kopčení je nahrnutí kypré půdy k patě růže motyčkou; takto vytvořená „peřinka“ chrání místo očkování před mrazem. Měla by dosahovat asi10 – 12 cm nad úroveň záhonu. Nesmíme ale obnažit kořeny keříku. Pokud nad kořeny není dostatečná vrstva půdy, kterou můžeme motyčkou „shrábnout“, raději krček keříku jen zasypeme kopečkem zahradního substrátu.