Obytná zimní zahrada je poměrně technicky i finančně náročná záležitost. Ale za to, co nám dává zpět, se vyplatí do ní investovat. Díky ní máme bližší kontakt s přírodou, lépe relaxujeme. Zimní zahradu lze pojmout jako pracovnu – tvůrčí dílnu, místo na koupání v bazénu nebo ji využít k pěstování tropických rostlin.


  • Zimní zahrada s celoročním provozem má mít vyrovnanou vnitřní teplotu okolo 24 °C, může být buď součástí obytného prostoru, nebo oddělená velkými dveřmi. Za nejvhodnější se považuje orientace na jihozápad, jihovýchod.

 

Konstrukce a použité materiály

Nejčastěji se používají tři materiály: hliník, dřevo a plast. Každý má své přednosti, ale i zápory, nelze jednoznačně určit vítěze.

  • Dřevo si zvolí nejspíše příznivec přirozenosti a přírody. Na konstrukci se používají lepené vazníky, které se nazývají vrstvené desky. Mají vysokou nosnost, velkou stálost a mechanickou odolnost. Lepené vazníky umožňují stavění konstrukce jakéhokoli tvaru. Více se používají měkká dřeva (smrk, borovice, jedle, modřín), protože buk a dub je dražší.

Nevýhodou je, že o dřevo se musíme více starat, je citlivé na vlhkost, vyžaduje údržbu (ochranné nátěry proti napadení houbou, hniloby). Dřevěná konstrukce také ve srovnání s hliníkem nebo ocelí potřebuje větší tloušťku profilů.

  • Konstrukce z plastových profilů jsou velmi oblíbené. Příznivá je totiž cena i malé požadavky na údržbu. Profily z PVC jsou odolné vůči povětrnostním vlivům a UV záření, ale musí se do nich vkládat ocelové pozinkované výztuhy pro zpevnění a zvýšení pevnosti v ohybu. Plastové profily pro zimní zahrady často tvoří kompletní sestavenou zimní zahradu s možností zasklení různými výplněmi.
  • Hliník se používá na nosné konstrukce i zasklívací profily. Nabízí stavění zimních zahrad bez omezení velikosti, tvarů a členění, profily jsou pevné, nenáročné na údržbu, nepodléhají korozi, mají výbornou těsnost, dobrou tepelnou a zvukovou izolaci. Hliník se snadno tvaruje, je odolný vůči povětrnostním vlivům. Povrchová úprava je v provedení přírodního hliníku, možný je eloxovaný či práškovaný povrch, není problém vybrat z barevné stupnice RAL, imitovat strukturu dřeva. Hliník má vysokou tepelnou vodivost, proto musíme provést přerušení tepelného mostu oddělením vrchního a spodního profilu tepelně izolačním materiálem.

Zasklení prostoru

Obvodové svislé stěny jsou obvykle zaskleny izolačním dvojsklem s různým koeficientem prostupnosti tepla. Čím je koeficient prostupnosti (znak U) menší, tím je dvojsklo kvalitnější a propouští méně tepla směrem ven ze zimní zahrady. Sklo je vloženo do zasklívacích lišt a těsnění podle typu zvolené konstrukce.

Vybrat si lze i různé druhy antireflexních úprav vnějšího zasklení s eliminací prostupu světla nebo tepla do interiéru zimní zahrady. Používají se k tomu skla s vyšší odrazivostí v několika barevných provedeních (čiré, bronzové, šedé, modré, zelené apod.). Tato skla při pohledu zvenku více zrcadlí a v denních hodinách zajišťují větší intimitu v zimní zahradě. Také lze použít méně odrazivá skla podobných odstínů, které propouští více denního světla a stejnou měrou odráží teplo z venkovního prostředí.

Střecha zimní zahrady se zasklívá izolačním dvojsklem, na vnitřní straně se používá bezpečnostní sklo známé jako Connex (v případě rozbití skla nedojde ke zranění majitelů zimní zahrady). Pro vnější stranu se doporučuje sklo kalené. Střechy lze zasklít i výplní z komůrkového polykarbonátu. Zastínění možné zvenku i uvnitř

Sluneční paprsky v zimní zahradě přitlumíme či plně omezíme vhodným zastíněním.
Možnosti máme dvě: venkovní nebo interiérové.

Pro kterou variantu se rozhodneme, záleží i na orientaci zimní zahrady. Jestliže je na jih, je exteriérové zastínění střechy prostoru takřka nevyhnutelné (slunce stojí v létě vysoko na zemí a rozpaluje nás ze shora). V zimě je naopak slunce nízko postavené a svítí na svislé stěny. Slunce ale nemá takovou sílu, proto si můžeme na obvodové sklo dovolit pouze interiérové stínění.


  • Venkovní stínění je efektivnější, zařízení pohltí sluneční paprsky, aniž by dopadly na skleněnou plochu a rozehřály ji. Exteriérové stínění navíc skvěle tepelně izoluje. Protože musí odolávat povětrnostním podmínkám, vyrábí se z kvalitních materiálů s vysokou životností. A to se samozřejmě promítne i do ceny: je dražší než interiérové.
  • Do interiéru se používají rozmanité vertikální i horizontální žaluzie, záleží spíše na našem vkusu, protože stínění má i roli dekorativní.

Omezit sluneční energii lze i skly s tzv. protisluneční funkcí, které pustí do interiéru méně slunečních paprsků.

 

Obytná zahrada: větrání i topení je nutné

Dobrou pohodu v zimní zahradě vnímáme nejen díky efektivnímu stínění, ale i větrání. Zvláště když zimní zahradu využíváme jako obytnou a rádi v ní pracujeme u počítače. Větráním snížíme vlhkost vzduchu v zimě a v létě jeho teplotu. Možnosti jak větrat, máme opět dvě: přirozeně nebo řízeně – technikou.

  • Přirozeným větráním využíváme znalosti o komínovém proudění vzduchu: dole při zemi proudí studený spodní vzduch, ohřívá se, stoupá vzhůru a odchází ven. V zimní zahradě k odvodu teplého vzduchu slouží co nejvýše umístěná střešní okna, otvíravé výplně nebo větrací mřížky (lze je ovládat mechanicky nebo pro větší pohodlí i automaticky). Chladný vzduch se pak do místnosti dostane nízkými okny zabudovanými po obvodu zimní zahrady, k větrání poslouží i dveře. Obecně platí pravidlo: zhruba 20 % plochy obvodu je určeno pro větrání.
  • Řízené větrání ventilátorem – volíme v případě, že máme obytnou zimní zahradu orientovanou na jih, je v ní bazén či mnoho pěstebních rostlin. Na vnitřní termostat se navolí požadovaná vnitřní teplota, která řídí stabilní mikroklima v prostoru (chladí vzduch, upravuje vlhkost). Celý systém lze napojit na centrální řídicí jednotku domu. Systém čidel umí zajistit v případě silného deště či větru uzavření otevíravých výplní.

Kromě větrání musíme zajistit v obytném prostoru vytápění na zimu. Vhodné je kombinovat více topných systémů, podobně jako v každé jiné obytné místnosti. V zimní zahradě jsou praktické podlahové konvektory, díky nimž proudí teplý vzduch kolem skleněných ploch. Na nich pak nekondenzují vodní páry, nerosí se zevnitř, nehrozí vznik plísní.

Zimní zahrada pod zámkem

Slabším místem, který láká ke vstupu, může být právě zimní zahrada. Proto ji neváhejme elektronicky zabezpečit (bezdrátovým provedením bez nutného vrtání či sekání do zdi).

Nejlepší na trhu je prověřený systém OASiS, který v zimní zahradě v základní verzi hlídá detektory pohybu, detektory otevření dveří či oken, jako doplněk obvykle slouží detektor rozbití skla. Ten je velmi důležitý, protože zareaguje, i když zloděj pouze vyřízne sklo a nechce přitom vstoupit do prostoru (jen se natáhnout a odnést vzácnou orchidej). Detektor rozbití skla funguje spolehlivě na principu vyhodnocení zvuků a rozpozná zásah do skla ještě dříve než se rozsype na zem. Přitom nebude reagovat, pokud domácí kočka rozbije sklenici.

V zimní zahradě si můžeme připlatit i za komfort. Systém OASiS umí hlídat i teplotu v zahradě, a když přesáhne, nebo naopak poklesne přes nastavenou mez, pošle informační SMS, otevře ventilaci, zatáhne či roztáhne žaluzie, zapne přitápění, může zavlažit i rostlinky.

Zabezpečení našeho majetku je dokonalé, pokud jsme napojeni i na bezpečnostní agenturu, která okamžitě vyjede na místo. Informační SMS o vniknutí pachatele nám v případě, že tvrdě spíme či jsme na dovolené, příliš nepomůže. Placená služba bezpečnostní agentury nás vyjde měsíčně zhruba na 600 Kč.