Článek
1. Čisté a ostré okraje
První a zároveň jednou z nejdůležitějších zásad je jasné vymezení hranic mezi výsadbou a travnatou plochou. Jediná linie dokáže vyjádřit rozdíl mezi okrasným ostrůvkem a „kytkama v trávníku“.
Bordury z trvalek a jiných rostlin jsou zajímavé, ale většího a zřetelnějšího účinku dosáhneme ponecháním viditelné části tmavé země, která s okolní zelení silně kontrastuje. Okraj musí být dostatečně hluboký, aby tráva neměla šanci prorůstat. Čas od času jej ořízneme ostrým nožem nebo speciálním rýčem na okraje trávníku.
2. Vyvýšený záhon
Nejenže je praktický z hlediska údržby a péče, navíc skvěle vypadá a vůbec nezáleží na tom, je-li z cihel, kamene anebo dřeva. Do zahrady vnáší řád a rostliny, které můžeme pozorovat z menší vzdálenosti, drží efektivně v mezích. Chceme-li na nějakou ornamentální či dokonce raritní výsadbu speciálně upozornit, je vyvýšený záhon tou pravou volbou. Aby „stál za to“, měl by měřit minimálně 30 cm.
Zídka udržuje čistec (Stachys byzantina) na uzdě a odděluje ho od trávníku, ve kterém by nevynikl.
3. Praktický i estetický mulč
To, že mulč potlačuje plevel, zabraňuje odpařování, udržuje teplotu a uchovává rostliny čisté, už víme. Podívejme se na mulč z jiného hlediska - estetického. Dřevěné štěpky existují v několika barvách, kterými lze odstín, strukturu a tvar rostliny dokonale podtrhnout (tmavě hnědá kůra se žlutými rostlinami, oranžová s modrými, vínová se zelenými apod.). Pak tu máme další materiály - štěrk, oblázky, sklo, keramiku a s nimi mnoho nových možností.
4. Zklidňující body
Záhon, byť s těmi nejvybranějšími skvosty, bude vypadat neuspořádaně a nepřehledně bez „odpočinkových bodů“, které nechávají očím dostatek času ke vzpamatování se ze vší té krásy kolem, aby pak mohly soustředěně pokračovat. Optimální jsou stálezelené dřeviny, např. sloupovité jalovce či tvarované cesmíny, vítané jsou ale také fontány nebo sochy.
5. Cesty a cestičky
Ať už rovné či klikaté, tvoří cesty významnou součást zahradní plochy a to nejen k přemísťování „suchou nohou“, ale také k jejímu ozvláštnění. Jakmile se výsadba rozpíná více než zdrávo, nezmenšujeme ji a namísto toho v ní vytvoříme cestu, která nám otevře dveře do nových koutů.
Bez této cestičky by se bujný záhon podobal džungli.
6. Stromy
Stromy, zejména pak ty vzrostlé, mají hned několik výhod. Nejsou tak náročné jako trvalky, vydrží mnohem déle, zahradě přidávají na věku, zajišťují permanentní okrasu nehledě na roční období a hlavně tvoří základní strukturu, podle které lze organizovat vše ostatní. A to vše získáme už s jediným exemplářem.
7. Udržovaný živý plot
Zahradní nůžky jsou vynikajícím nástrojem k regulaci chaosu. Hotový zázrak dokážou v podstatě během okamžiku, kdy se z neudržované, přerostlé a odpuzující změti větví vyklube výstavní, architektonicky cenný prvek v podobě živého plotu nebo atraktivní solitery.
8. Křiklavé barvy s rozvahou
Rudé lilie, ohnivě oranžové dosny nebo svítivě růžové astry jsou naprosto neodolatelné, ale… ne všechny pohromadě! Máme-li v úmyslu šokovat v tom lepším slova smyslu, pak vybereme jednu, maximálně dvě dominantní barvy, které v pravidelných intervalech opakujeme a namísto konkurenčně zbarvených „sousedů“ pro ně vybereme o něco usedlejší tóny zelené, modré nebo bílé.
Výsadba jedné barvy ve více odstínech působí upraveně a pokojně.
9. Jedna barva, mnoho odstínů
Užití jedné barvy v mnoha jejích odstínech je velmi praktické. Rostliny mezi sebou totiž nekonkurují a naopak se podporují a doplňují. Celek vypadá soudržně a ukázněně. Výborně se k tomu hodí barva zelená, modrá, růžová a žlutá. Přidáním univerzální bílé barvy nic nepokazíme.
10. Voda
Šplouchající vlnky, osvěžující kapičky, nebe zrcadlící se na hladině… Voda má zvláštní moc uklidňovat a to nejen naší mysl, ale i zahradu. Fontánka na konci cesty, jezírko v trávníku, naplněný soudek v záhoně i pouhé pítko pro ptáky dodá místu jiný rozměr. Stejný účinek má i déšť, zahrada je po něm zřetelnější, zářivější, jednoduše ji lépe a jasněji vnímáme.
