Africké gazánie rozveselí zahradu různobarevnými květy

Gazánie ale u nás zdomácněly velice rychle a pěstitelé si je oblíbili hlavně pro jejich velké úbory, které někomu mohou připomínat krásné, ale poněkud citlivé a v neprofesionálních podmínkách těžko pěstovatelné gerbery.

Gazánie pocházejí z jižní Afriky. Zde na původních stanovištích rostou většinou jako trvalky. Jsou drobnější než jejich vyšlechtěné sestřičky, ale jinak je snadno poznáme. Naše podnebí však na mráz nezvyklým Afričankám přezimovat nedovoluje, proto je pěstujeme jako letničky. Původních druhů je přes dvě desítky.

Gazánie nesou jméno italského kněze Theodora z Gazy, který žil v letech 1393 až 1478. Byl vynikajícím překladatelem Theofrastových a Aristotelových spisů.

V současné době se prodává gazánie zářivá pod latinským jménem Gazania splendens (syn. G. rigens). Hybridy vznikly mnohanásobným křížením původních druhů. Rostliny jsou vysoké 20–30 cm. Mají kopinaté, celokrajné nebo až hluboce laločnaté listy. Na spodní straně jsou běloplstnaté. Tvoří přízemní růžici, která je sama o sobě ozdobou. Některé odrůdy mají dokonce listy stříbřitě plstnaté po obou stranách.

Z růžice začátkem června vyrůstají velké úbory. Ty mají v průměru 6–10 cm. Terč úboru je většinou tmavý a kolem něj bývá tmavší kruh. Barva jazykovitých květů může být bílá, smetanová, žlutá, oranžová, starorůžová nebo červenohnědá. Některé rostliny mají jazykovité květy i vícebarevné. Kvete od července až do zámrazu.

Je výhodnější pěstovat gazánie ve větším počtu pohromadě. Barevný efekt je tak výraznější a lépe vyniknou i při pohledu z větší vzdálenosti. Pěkně vypadají vysazené v barevných směsích.

Často se používají jako výplň prázdných míst v trvalkových záhonech. Dobře se však uplatní i jako solitéry. Hodí se také pro výsadbu do větších mís, korýtek i prostornějších truhlíků.

Gazánie jsou „děti slunce“. Svou mimořádnou náročností na světlo jsou pověstné. Při jeho nedostatku nechají své dekorativní květy uzavřené. Ovšem jakmile začne na zahradu svítit sluníčko, rychle své květy otevřou a uzavřou je opět až s jeho západem.

Vysazujeme je proto na slunná místa s dobrou, propustnou půdou. Pozor, jsou velmi citlivé na přemokření!

Vhodná vzdálenost při výsadbě je přibližně 20 až 30 cm, podle vzrůstnosti odrůdy. Pro jejich světlomilnost je bohužel nelze řezat do vázy. Během několika hodin své úbory uzavřou a je po kráse.

Gazánie pěstujeme ze semen (kromě plnokvětých forem a forem s panašovanými listy, které musíme množit vegetativně – tzv. řízkováním), nebo si u zahradníka zakoupíme sazenice. Osivo vyséváme v březnu do pařeniště. Vyklíčí nám za týden až deset dní.

Na trvalé stanoviště však sazenice můžeme vysadit až po „zmrzlících“ (ledových mužích) druhé polovině května.

Pokud ponecháme první květy a sklidíme z nich zralá semena, zjistíme, že jsou jiná než ta, co jsme vyseli. Jsou totiž chlupatá a prostřednictvím chlupů drží pohromadě a znesnadňují výsev. Proto se rostlině říkávalo kdysi lidově pojichlup. Osivářské firmy chloupky ze semen odstraňují, aby se snadněji vysévala. Lépe je však pravidelně odkvetlé květy odstraňovat a rostliny tvorbou semen nevysilovat. Docílíme tak delšího a bohatšího kvetení.

Gazánie jsou poměrně odolné k chorobám a škůdcům. Jestliže je pěstujeme na zahrádce pravidelně, vyplatí se střídat různá místa, abychom je nepěstovali po sobě.