Víte, že otcem jména květen je Josef Jungmann? Do doby národního obrození se podobně jako v mnoha jiných jazycích tento měsíc nazýval podle římského boha Maia – ochránce růstu. Možná však, že je máj odvozen od latinského slova major – větší. Ať tak či tak, i tento název vystihuje, co se v tuto dobu v přírodě odehrává. Máj – měsíc překotného růstu. A spolu s Jungmannem dodejme – a květů.

Trochu se zapomíná, že i „obyčejné“ šeříky mohou být velmi neobyčejné (Syringa vulgaris ’Sensation‘).

FOTO: Michal Ungr

 Šeřík nebo rododendron?

S květnem bývaly neodmyslitelně spjaty rozkvetlé šeříky, bohatě zdobící zahrady i parky. Dnes se s nově vysazovanými šeříky setkáme poměrně zřídka, ač jsou velmi nenáročné a otužilé. Je-li tomu na vině zprofanovanost šeříků z dob socialismu, či bohatá nabídka nových exotičtějších možností, těžko říci. Jisté je, že si místo v našich zahradách zaslouží, a to nejen díky atraktivním květům, množství zajímavých kultivarů, ale i díky nádherné vůni.

Dnes si jaro už asi nedovedeme představit bez jiných rozkvetlých keřů – bez rododendronů. Je s podivem, jak rychle u nás dokázaly zdomácnět, vždyť s jejich šlechtěním se začalo až v 19. století v Anglii. Ne tak dobře se u nás daří jejich správnému českému názvu – pěnišníky.

Srdcovka nádherná, jméno mluví za vše.

FOTO: Michal Ungr

Úvodní otázka byla míněna pouze řečnicky, tyto keře, stejně jako mnoho dalších, nejsou soupeři. Rododendrony jsou náročnější na půdu a stanoviště, nemusí se jim proto všude dařit. Pokud ano, budou nejen úchvatnou dominantou květnové zahrady, ale budou ji zdobit po celý rok tmavozelenými lesklými listy.

A jen tak na okraj, ani šeřík není původem zdejší, ten dnes již zcela zdomácnělý k nám byl dovezen v šestnáctém století z Turecka. Jeho botanický název – syringa – se naopak do obecného povědomí vůbec nedostal. Ostatní druhy pocházejí z jihovýchodní Evropy a hlavně z Asie.

Modrá barva květů stromu je v našich končinách velmi nezvyklá. Paulovnii se zde však velmi daří.

FOTO: Michal Ungr

 Čas kvetoucích keřů

V květnu skutečně zaujmou nejvíce keře. Kromě výše zmíněných najdeme v zahradách malé keříky dřevitých pivoněk (Paeonia), od bílých přes žlutou a oranžovou ke všem odstínům červené a fialové. Ze středně velkých keřů jmenujme neobyčejně bohatě kvetoucí trojpuk (Deutzia) a jemu podobnou kolkvicii (Kolkwitzia).

Úchvatnou vůní okouzlí pustoryl (Philadelphus), nazývaný též nepravý jasmín, který dokáže vyrůst až do tří metrů. Méně známé jsou muchovníky (Amelanchier), které nejenže na jaře nádherně vykvetou, ale později nás obdaří i chutnými plody. A když ne nás, ptáky určitě. V květnu si pak konečně budeme moci prohlédnout zlatý déšť. Ten pravý. Stále je často zaměňován za zlatici (forsythia), která nedávno před ním odkvetla. Zlatý déšť neboli štědřenec (Laburnum) je větší keř, někdy i vícekmenný strom, jehož žluté květenství tvoří visící dlouhé hrozny.

Obdobně – jako by pršely – kvetou i hrozny květů liánovité vistárie (Wisteria), tentokrát však modře. Tato mohutná popínavá rostlina dokáže pokrýt celý dům. V květnu nás potěší i menší popínavé rostliny, které jako barevné plamínky vyšlehnou v květnu na stěny domů či podpěry, vždyť se tak jmenují – plamének (Clematis). Současné zahrady si libují ve vysazování méně známých druhů, úchvatnými květy určitě zaujmou nové odrůdy dřínů – japonský (Cornus kousa) a květnatý (Cornus florida).

Zlatý déšť si svůj název vysloužil zcela právem.

FOTO: Michal Ungr

Jak dole, tak nahoře

V květnu se asi zahledíme nejvíce do středních pater zahrad. Pohleďme však i vzhůru, také ve větvích stromů se odehrává barevné divadlo. Možná potkáte neobvyklý strom – paulovnii (Paulownia) se zvláštními světle modrými květy ve tvaru trubek. Dříve byste ho mohli potkat jen v Zakázaném městě, kde byl určen výhradně pro zraky císaře. Dnes si ho můžete prohlédnout nejen v zahradách, ale i v ulicích měst. Určitě si s ní nezadají další kvetoucí stromy – hlohy (Crataegus), jeřáby (Sorbus), nebo zmarlika (Cercis), jejíž květy vyrůstají přímo na kmeni nebo větvích, tak zvaná kauliflorie.

V přízemí se zatím ta největší plejáda květů na svůj čas připravuje, ale i zde se již rozvily některé trvalky – drobný lomikámen (Saxifraga), kakost (Geranium), upolín (Trollius), kuklík (Geum), srdcovka (Dicentra) anebo kosatec (Iris pseudocorus). Pokud máte na zahradě jezírko, určitě na něj nezapomeňte, má rád velmi vlhké stanoviště a vydrží i přímo ve vodě. Zdá se, že Josef Jungmann v případě května nepochybil. A proč se tomuto názvu podařilo zvítězit nad travenem či trnopukem? Rozhlédněte se kolem!