Vlastní zelený salát, označovaný jako hlávkový, ledový apod., má svoji historii, která začala v jihozápadní Asii anebo na územích dnešního Kašmíru a Nepálu. Tato území jsou pokládána za vývojové centrum rostliny, která dala vzniknout široké paletě odrůd, které dnes řadíme do několika skupin.

Amur – hlávkový salát pro jarní a podzimní polní pěstování. Foto popis| Rekord – listový salát vhodný pro jarní, letní a podzimní sklizně. Odolný proti vybíhání do květu

Amur – hlávkový salát pro jarní a podzimní polní pěstování.

FOTO: Jiří Antal, Právo

Jde o lociku salátovou (Lactuca sativa), která patří mezi hvězdnicovité rostliny.
Při poranění roní bílé mléko (latex) stejně jako třeba pampeliška. Svou příbuznost nezapře především květy, když saláty tzv. vyběhnou a vytvoří někdy přes metr vysoké stonky s drobnými žlutými úbory.

Z Asie za Římany a Řeky

Od asijských národů převzali pěstování salátu staří Římané a Řekové, kteří jej pěstovali ve velkém. V dnešní podobě se objevuje až v 16. století. Tehdy zřejmě také došlo k odlišení listové a hlávkové formy. Různé barevné – světle a sytě zelené, červené – formy byly v té době již také známy.

Rekord – listový salát vhodný pro jarní, letní a podzimní sklizně. Odolný proti vybíhání do květu.

Rekord – listový salát vhodný pro jarní, letní a podzimní sklizně. Odolný proti vybíhání do květu.

FOTO: Jiří Antal, Právo

Salát je držitelem jednoho primátu: ve Francii za vlády Ludvíka XIV. byl první rychlenou zeleninou a vladař jej dostával na stůl již koncem ledna.

Proč jíst salát

Saláty nijak mimořádnou výživnou hodnotou nevynikají. Obsahují 5–15 mg % vitaminu C, 1– 5 mg % karotenu, vitaminy skupiny B, vitaminy PP a E. Z minerálních látek hlavně železo a vápník.

Rosela – listový salát se silně bublinatými a zkadeřenými listy určený pro celoroční polní pěstování.

Rosela – listový salát se silně bublinatými a zkadeřenými listy určený pro celoroční polní pěstování.

FOTO: Jiří Antal, Právo

Obsahují však lactucin, příznivě působící na trávení. Odborníci doporučují sníst ho ročně něco kolem půl druhého kilogramu.

Salát hlávkový

Salát hlávkový (Lactuca sativa var. capitata) patří k nejrozšířenějším zeleninám mírného pásma. Tvoří později pevně uzavřenou hlávku s hladkými, lesklými listy se silným žebrem. Aby byl odlišen od rovněž hlávkového salátku ledového, bývá často označován jako salát máslový.

Ledový salát Traper se hodí pro jarní, letní i podzimní polní pěstování. Odolává vybíhání do květu a plísni salátové.

Ledový salát Traper se hodí pro jarní, letní i podzimní polní pěstování. Odolává vybíhání do květu a plísni salátové.

FOTO: Jiří Antal, Právo

  • Vyžaduje slunné, záhřevné místo a lehčí, humózní půdu. Nesnáší kyselé půdy. Zimní salát vyséváme přímo na záhon nebo do pařeniště. Raný salát vyséváme do truhlíčků během února a března. Vzešlé rostlinky přepichujeme do sadbovačů. Do teplého pařeniště může podle počasí přijít od poloviny března. Raný salát z březnového výsevu můžeme do volné půdy začít vysazovat od poloviny dubna.
  • Letní saláty vyséváme postupně v dubnu a květnu. Sklízíme je v letních měsících až do září. Chceme-li salát sklízet i v říjnu, použijeme rané odrůdy vyseté v červenci a srpnu.
  • V srpnu a v září pak můžeme vysévat zimní salát. V jarních měsících si můžeme pomoci nakrytím salátů bílou netkanou textilií, která sklizeň uspíší.

Způsob pěstování je podobný i pro ostatní typy. Vždy bychom se však měli řídit konkrétními vlastnostmi odrůd, kterých je na trhu nepřeberné množství.

Salát listový

Tento typ salátu (Lactuca sativa var. crispa) nevytváří pevné hlávky, ale volnější listovou růžici. Předností je hlavně krátká vegetační doba, kdy listy můžeme začít postupně sklízet již šest týdnů od výsevu. Jednotlivé odrůdy mají různě zkadeřené listy a různou barvu.

Citrin – vhodný pro pěstování ve vytápěných sklenících a foliovnících. Tvoří střední hlávky.

Citrin – vhodný pro pěstování ve vytápěných sklenících a foliovnících. Tvoří střední hlávky.

FOTO: Jiří Antal, Právo

V oblibě jsou více odrůdy červené až hnědé než žlutozelené a zelené. Také silně zkadeřené až mechovité odrůdy slouží častěji ke zdobení talířů.

  • Výhodou je, že listy sklízíme postupně a další dorůstají. V případě potřeby ale můžeme sklidit celou rostlinu najednou.

Salát římský

Některé prameny uvádějí, že se salát římský (Lactuca sativa var. romana) pěstoval již ve starém Egyptě, což by znamenalo, že by byl ze všech typů salátů nejstarší. Dnes se pěstuje především v jižní Evropě. Má větší, do výšky protaženou hlávku, která není pevně uzavřená.

Může mít výšku až 45 cm a hmotnost téměř tři kg. Je poměrně odolný k vybíhání. Díky tomu se častěji se pěstuje jako letní salát. Na jaře mu úspěšně konkuruje salát hlávkový.

  • Hořkost jeho listů je vyšší než u ostatních salátů, což je vlastnost sice zdraví prospěšná, ale nejsme na ni na rozdíl od jihoevropských národů zvyklí. Proto se tento typ salátu nezřídka bělí, aby se zjemnila jeho chuť i konzistence. Listy se sváží přibližně 2 týdny před sklizní, čímž se světlo nedostane k vnitřním listům. Používáme ho rovněž častěji ve směsích s jinými zeleninami než samostatně.