Běžní hosté obvykle při návštěvě zahrady zastaví u branky a počkají, až jim hostitel otevře dveře, aby mohli vstoupit. Ale tato zahrada u rodinného domu uprostřed kouzelné šumavské krajiny nemá žádnou branku, nemá ani plot. Jenom kamenná zídka za uměle zbudovaným valem chrání majitele domu od pohledu na silnici.

Zahrada je prostorově velmi členitá. Rozlehlejší část se nachází pod úrovní přístupového chodníku. V nejvzdálenějších částech rekreační zahrada pozvolna a velmi nenásilně přechází do otevřené šumavské krajiny.

FOTO: P. Chlouba

A tak vstupujeme na zahradu kamenným chodníkem, který nás v lehkém oblouku přivádí k domu. Dominantou celého prostoru je vkusně postavený dům. Zahrada se rozprostírá kolem domu na všechny strany, proto je rozdělena na několik částí, které jsou vzhledově sice odlišné, ale společně tvoří jeden celek. Při vstupu na zahradu od silnice je nejdůležitějším prvkem klidná hladina jezírka, ve kterém se při bezvětří zrcadlí dům i pobřežní vegetace.

Na kamenné terase se nachází jedno ze sezení – jednoduchý stůl se dvěma lavičkami. V těsné blízkosti domu je vysazen listnatý strom – asi tak, jako to dělávali naši dědové u svých stavení v dobách, kdy se padající listí ještě nepovažovalo za jeden z největších „přírodních hříchů“. Volnou plochu kamenné terasy zjemňují rostliny pěstované v keramických nádobách.

Druhá část zahrady je situována o několik metrů níže, pod krátkým porostlým svahem, a má docela jiný charakter. Velmi výrazným prvkem, který ve velké míře ovlivnil celou dolní část zahrady, je přirozený horský potok, který zde protéká. Potok rozděluje pozemek na dvě části. Od domu vzdálenější část zahrady, na druhém břehu potoka, slouží pro hospodářské účely. Pod korunami mladých olší se pase malé stádo ovcí. Nově zasazené stromy dostaly do vínku exkluzivní dřevěnou ochranu, aby je hladové ovečky nepoškodily.

Velmi efektním prvkem je soustava kamenných koryt, ve kterých za značného zvukového efektu protéká voda až do dolní, největší kamenné nádrže. Okrasné trávy, borovice a kapradiny navozují autentickou náladu okolí horského pramene.

FOTO: P. Chlouba

Vzdálenější břeh potoka byl snížen a slouží při jarním tání sněhu jako rezervní prostor pro případné vylití potoka, aby voda ani v nejmenším neponičila rekreační část zahrady. Jak je vidět, tvůrci zahrady mysleli na všechno. Kromě důmyslných terénních úprav se na celkovém vzhledu zahrady podílejí obrovské kameny a samozřejmě zejména rostliny, a to jak stromy a keře, tak ve velké míře použité trvalky. Velké kameny, které na několika místech nedbale vystupují ze země, tu nejsou původní. Byly sem dovezeny a s obrovským citem osazeny do čerstvě upraveného terénu.

Zatímco jedna část zahrady patří okrasným rostlinám, druhá je vyhrazena chovu ovcí. Horský potok obě tyto části přirozeně rozděluje a zároveň umožňuje majitelům těšit se z chovu zvířat i užívat si krásné zahrady.

FOTO: P. Chlouba

Sortiment rostlin na zahradě není přehnaně bohatý. Zato od některých druhů se tu vyskytují poměrně velké počty kusů. V blízkosti domu jsou vysázeny pestřejší druhy dřevin i trvalek, v okrajových částech zahrady a u potoka převažují rostliny, které naznačují postupný přechod kulturní zahrady do volné šumavské krajiny. Z jehličnatých rostlin na zahradě převažují borovice blatky a borovice kleče, kterých sem bylo zasazeno několik stovek kusů.

Listnaté keře zastupují třeba arónie nebo nízké druhy tavolníků. Největší využití tu však našly především různé druhy trvalek, jako bergénie, bohyšky, kontryhely, kakosty, rdesna či kokoříky. V blízkosti potoka se velkolepě daří popelivkám, tužebníkům i kapradinám. Nelze opomenout ani různé druhy okrasných trav, které vyplňují mezery mezi kameny a také místa v okrajových částech zahrady.

Zajímavé rozhraní mezi okrasným záhonem ve svahu a trávníkem tvoří linie nenáročných a skromných kontryhelů, kterým se ve vlhkém podhorském klimatu výtečně daří.

FOTO: P. Chlouba

Zahrada vznikala postupně a její vznik si vyžádal mnoho ústupků i kompromisů, ale majitelé domu mají k místu nesmírně silný vztah, daný částečně i minulostí a generací předků, kteří toto místo obývali před nimi, proto nelitovali žádné námahy. Na dnešní podobě zahrady se mnoha hodinami práce podíleli zahradní architekt, zahradnická realizační firma, stavitel jezírka i sami majitelé. Jejich společné úsilí odměnila především zahrada samotná svým vzhledem. Nebyla to však jediná odměna. Začátkem září roku 2009 ocenil profesní Svaz zakládání a údržby zeleně právě toto dílo prestižním oceněním Zahrada roku 2009.