Na kopečku u lesa

Zahradu v Novém Městečku u Čerčan začali její majitelé – Dana a František – budovat před devíti lety. A dosud ne­přestali. Mezi tím kolem ní vzrostly nové jehličnany, nabrala nové ba­revné tóny, obrostla hradbou vysokého zeleného plotu a hlavně – získala osobitý styl.

Zahrada má více než tři hektary, ale přes svoji výjimečnou rozlohu nepostrádá ani romantiku, ani intimní zákoutí. Je rozdělena tak, aby si majitelé s rodinou užili jak volného prostoru, koupání v bazénu, tak i sa­moty v oázách klidu na zahradě i u domu.

I když zahrada vyhlíží na první pohled velmi stejnorodě, vznikala po kouskách a i nyní se stále dotváří a mění. Na koupeném po­zemku majitelé začali budovat zahradu, kterou nejdříve sjednotili terénními úpravami. „Dali jsme volnou ruku zkušenému zahradnímu architektovi Drahoslavu Šonskému. Věřili jsme jeho citu pro přírodu, a tak se tu i díky němu vysázely kolem okraje pozemku jehličnany, aby dům nebyl příliš vidět,“ říkají svorně Dana a František, majitelé zahrady.

„Archi­tekt i my jsme vycházeli z toho, že dům i pozemek je postavený na svahu,“ vysvětluje pan František a dodává, že dům je postavený na skále. „Začali jsme tím, že jsme nechali odtěžit zeminu (zvětralou zem a skrýv­ku) v části zahrady. Stavba se tak přestala tyčit na kopci a usadila se do terénu.

Řešení od píky

Zahrada byla založena takříkajíc na zelené louce, přesto její majitelé nemuseli na blahodárný stín dlouho čekat, jelikož na ní vysadili spoustu vzrostlých jehličnanů.

Když se majitelé pustili do zkrášlování zahrady, měli na paměti, že představuje nepřetržitou práci, věčnou pro řa­du generací. Rostliny mění během růstu svůj vzhled, krátkověké druhy odumírají, po celé vegetační období se snaží zahrady zmoc­­nit plevel (a to i plevelné dřeviny), stro­my stárnou...

„Ze začátku jsem stříhala stromy a keře několik dní v kuse, až jsem z toho měla zánět šlach,“ vypráví o krušných začátcích paní Dana. Časem ale, přiznává, se zah­rada a péče o ni stala jistou formou relaxace a pomáhá jí za­pomenout na pražský stres. „Teď jdu stříhat větve nebo krášlit zá­hony, když se mi chce, “ říká s úsměvem paní Dana. „Je tu božský klid, který zpříjemňuje zpívání ptáčků, kterých je v okolí dost,“ do­dá­vá paní domu. I když není ornitoložka, rozezná podle zpěvu většinu ptáků – interpretů...

Majitelé se starají i o dva menší pejsky Pepu a Enynku, nechybí ani kočičí dvojka – Čerda s Julčou.

Rozmanitá zahrada

Majitelé na zahradu nejprve vysazovali rostliny metodou pokus – omyl. Až přes tyto zkušenosti se dostali k ideální podobě celého pozemku. „Chtěli jsme, aby se na zahrádce střídaly barvy. A i když šlo někdy o pekelnou improvizaci, výsledek byl vždy úžasný,“ říká s úsměvem paní Dana. Ma­ji­telé mají záhony dost veliké, takže je každoročně doplňují i některými kvetoucími letničkami.

Při výsadbě ovšem nezapomínají na to, že letničky, ale i trvalky lze pěkně kombinovat také s bylinkami, proto pěstují například třezalku nebo levanduli. Při výběru vhodného místa měli na paměti, že většina bylinek potřebuje dostatek slunce a spíše suchou a propustnou půdu. Fran­tišek i Dana chovají obdiv rovněž k ně­kte­rým keřům, jako jsou např. vajgélie. Ty patří mezi krásně kvetoucí keře z východní Asie, jež jsou v našich podmínkách odolné. Tvoří polokulovité tvary, u kterých na jaře v paždí listů vykvétají vrcholíky růžových či bílých květů.

Rozhodli se zasadit i keře dřišťálu s oz­dob­nými plody, který volně roste jako živý plot, navíc snáší znečištěné ovzduší a má výrazné podzimní zbarvení listů. Podél plotu majitelé zakomponovali kvetoucí rostliny mezi silnější i štíhlé, ba­revné i temně zelené konifery s listy či jeh­licemi. Dana i Fran­tišek jsou si vědomi, že je ideální kombinovat druhy s odlišným vzhle­dem, barevností a šířkou i výškou růstu, které se však zároveň musejí navzájem snášet.

Sekat, sekat, sekat...

Trávy roste na zahradě víc než dost. „Za­čát­ky byly krušné, ale s přibývajícími zkušenostmi jsme si opatřili profesionální zah­rad­ní techniku, která údržbu usnadní. Tráv­ník je v péči svého majitele nejen pečlivě zastřižený, ale také ukončený perfektním zářezem. Pan František je přesvědčený, že právě takovéto detaily jsou pro celkový dojem ze zahrady takových rozměrů rozhodující. Starat se o trávník ho moc baví a u tohoto druhu práce si duševně odpočine.

Pravidelně ho hnojí, ob den seká, čímž se zabývá nejen on, ale i manželka, původním povoláním restaurátorka nábytku. „V Praze mám rámařství a práce je také mým koníčkem. I do našeho domu jsem zrestaurovala spoustu starého nábytku, který jsme s man­želem nalezli u popelnice,“ vypráví pa­ní Da­na. „A když už nás to v ma­tičce Praze nebaví, nasedneme do auta a od­jedeme sem – do oázy klidu. Vždyť je to jen 37 kilometrů...,“ doplňuje paní Dana.