Návrat africké kopřivy

Řeč je o rostlině, kterou mnozí znají jako africkou kopřivu neboli koleus (Coleus). V devadesátých letech se k nám s otevřením trhu začalo dostávat mnoho nových krásných rostlin, které ji odsunuly až na okraj pěstitelského zájmu. Tato květina je však na střídání nálad dobře připravena, protože ve své historii zažila několik pádů stejně jako několik velkorysých návratů.

Její moderní dějiny se začínají psát pravděpodobně v 17. století, kdy byly do Evropy dovezeny první kusy. Koleus roste ve volné přírodě v různých tropických oblastech světa, lidový název rostliny zmiňuje Afriku, ale mnoho druhů pochází z jihovýchodní Asie a některé z Austrálie.

Opravdový zájem o tyto rostliny způsobil patrně holandský botanik Karl Ludwig Blume (po něm byl pojmenován Coleus blumei), který v 19. století přivezl z Jávy zajímavou sbírku koleusů atraktivních barev i tvarů. Ve druhé polovině 19. století se začalo objevovat mnoho nových odrůd, které místy způsobily hotovou květinovou revoluci. V Anglii dokonce koleusy rozpoutaly opravdové šílenství.

Hlavně zámožní občané se předbíhali a soupeřili o nejkrásnější barvu, nejlepší tvar a nejdražší odrůdu. Ceny některých odrůd raketově rostly do nepřiměřených výšek. Dynamický nárůst jejich popularity ale způsobil i stejně rychlý pád. Rostliny se snadno množily, jejich cena padala. Najednou přestaly být obchodně atraktivní. O zachování starých odrůd se zasloužili pouze nadšenci, kteří je udrželi v kultuře po desetiletí i bez vidiny zisku.

Využití koleusů bylo už v minulosti relativně široké. My tuto rostlinu z čeledi hluchavkovitých známe především jako rostlinu pokojovou. Za určitých okolností je ale zajímavá i pro venkovní použití. Protože je citlivá na nízké teploty, využívá se jako jednoletá rostlina pro výsadbu do truhlíků i na záhony, které dovede velmi výrazně oživit celou paletou různých barev. V posledním období se objevily nové odrůdy, které velmi dobře snášejí i trvale osluněné polohy, čímž se rozsah využití koleusů opět významně rozšířil.

Koleusy se pěstují snadno a stejně tak se i množí. Dobře se množí vegetativně ze stonkových řízků, velmi snadné je i pěstování ze semen. Při výsevu vyžadují teplotu kolem 20 º C. Semínka klíčí nejlépe na světle, proto by se při výsevu měly jen mírně přitlačit k výsevnému substrátu, ale nezasypávat.

Dobře se jim daří ve vlhkém, ne však trvale mokrém substrátu. Velmi jim také svědčí zaštipování vrcholků, které podporuje rozvětvování a hustý růst. Naopak květy nejsou příliš atraktivní, proto se jejich zárodky obvykle odstraňují hned, jak je to možné.