Článek
Své jméno pelargonie dostaly už před dvěma sty lety, naše prababičky jim také říkávaly čapí nos nebo čapí nůsek (možná právě proto, že slovo pelargonium je odvozeno od řeckého slova pelargos - čáp).
Dnes se spíše ustálilo pojmenování muškáty (pro Pelargonium zonale, což je pelargonie páskatá, vzpřímená). Pro převislé formy nejrůznějších kultivarů se ujalo obecné označení pelargonie.
Ve volné přírodě v našich zeměpisných šířkách nedokážou přezimovat. Ovšem kakosty, jejich blízcí příbuzní, to v exteriéru dokážou i u nás.
Chceme-li, aby okna zdobily zároveň petúnie a pelargonie, jejichž sestava je úžasná, myslíme na to, že oba druhy musejí být v oddělených květináčích. Petúnie se s pelargoniemi v jedné zemině nesnesou.
V zahrádkách najdeme tisíce kultivarů (kultivar - kulturní varieta neboli vyšlechtěná odrůda. Rostlina, vzniklá uměle, zásahem člověka, obvykle zkřížením dvou různých druhů). U pelargonií neexistují jen dvě barvy: jasně žlutá a modrá.
Muškáty se dělí do čtyř skupin
Páskaté pelargonie - rostliny s okrouhlými listy s charakteristickým páskem a jednoduchými (pětičetnými), poloplnými nebo hustě plnými květy.
Velkokvěté pelargonie (kříženci P. grandiflorum) - keříkovité rostliny s okrouhlými až vejčitými, hluboce pilovitými listy a široce nálevkovitými, exoticky zbarvenými květy, které se po otevření snadno poškodí počasím.
V pokročilém létě tento sloup zcela zakryje hojné květenství převislých pelargonií.
Břečťanolisté pelargonie (kříženci P. peltatum) - převislé rostliny, ideální do visutých košíků, s okrouhlými, laločnatými listy, podobnými jako u páskatých pelargonií.
Pelargonie skupiny P. odoratissimum a botanické druhy - rostliny s malými, často nepravidelně hvězdicovitými květy. Květy se pěstují pro vonné listy. Umějí vonět jako růže, jablka, citrony, ananasy, muškátové oříšky, ořechy nebo vydávají kořeněné vůně.
Kultivary pelargonií nabízejí rozmanité tvary květů a pestrou škálu zbarvení. Nikdy je ale neuvidíme ve žlutém a modrém provedení.
Hnojit začínáme měsíc po přesazení
Pelargonie přihnojujeme poprvé 4 až 6 týdnů po přesazení a pak pravidelně až do srpna. Pak potřebujeme zastavit růst rostlin a otužit je před zimním obdobím. Rostliny, které přeneseme domů, budou růst dál, i když pomalu. Potřebují přihnojovat, ale málo, tedy jednou za měsíc (oproti letnímu cyklu 1x za týden).
- Vhodná jsou hnojiva s delší dobou účinku, např. Osmocote, nebo hnojivo v granulích.
- Nepřidáváme více hnojiva, než je doporučená dávka, protože nadbytek hnojiva poškozuje kořeny.
- Některé pelargonie, např. vysoké páskaté nebo břečťanolisté kultivary, vyžadují hodně přihnojovat.
- Muškáty s vonnými listy se přihnojují méně.
- Trpasličí a miniaturní formy nesmějí dostat více než polovinu dávky.
Pelargoniím musí občas vyschnout kořeny
Pelargonie nesnášejí stále vlhký kořenový bal, ale potřebují, aby jim občas zcela vyschly kořeny. Teprve pak se mohou zalít. To závisí na daných podmínkách a umístění rostliny.
Listy jsou pestré ve tvaru i zbarvení.
Můžeme zalévat každý den, je-li horko a sucho. Záleží i na velikosti hrnku, v níž rostlinu pěstujeme. Vyplatí se zalévat třikrát týdně. Zaléváme tak, aby se celý kořenový bal provlhčil.
Při přezimování vyžadují teplotu 5 až 10 °C a světlé místo, nejlépe u okna. Tam, kde se dá pravidelně větrat. Pokud teplota převýší 10 °C, začnou opět růst.
Efektní sestava pelargonií a petúnií tentokrát ve vertikálním provedení.
Časté chyby při zálivce
- Listy málo zalévaných pelargonií žloutnou, usychají a opadají.
- Listy přelévaných pelargonií zežloutnou, změknou, nabobtnají a musí se odstřihnout. V tomto případě zkontrolujeme kořenový bal: je-li půda příliš vlhká, vyklepneme rostlinu z květináče a kořenový bal vysušíme savým papírem (použijeme papírový ručník). Vysoušení několikrát zopakujeme, po vysušení rostlinu vrátíme zpět do hrnku.
- Kultivary skupiny Angels a Uniques vlhko snášejí dobře.
- V zimě zaléváme opatrně: jen do misky, po půl hodině zbývající vodu vylijeme.
