Přechodové zóny z jedné části zahrady do druhé tvoří důležité a zajímavé pohledy. Mají v sobě současně pojicí i dělicí prvky, uzavřené i otevřené. Takovými přechody jsou např. brány, sloupy a oblouky.

Vymezení mohou určovat i tvarované dřeviny. Vhodné na tvarování jsou např. zimostrázy (Buxus sempervivens) a tis (Taxus baccata). Jsou stálezelené, mají jemnou a hustou texturu listů, po sestřihu je jejich plocha rovnoměrná. Obě tyto dřeviny snášejí dobře stín a neřídnou odspodu, kam světlo dopadá u některých extrémních tvarů (koule) nedostatečně. Stejně vhodné jsou habr (Carpinus betulus), dřín obecný (Cornus mas), brslen (Euonymus - různé druhy), cesmína (Ilex crenata - pozor, ta je choulostivá!), ptačí zob (Ligustrum vulgare) a hlohyně (Pyracantha coccinea).

Plocha se stává prostorem teprve díky rozdělení vyšších vertikálních struktur (stromy, keře a stavební prvky). Ale i horizontální plochy mohou zprostředkovat dojem prostoru.

Triky do velmi malých zahrad

I malou zahradu můžeme rozčlenit do různých částí, aby působila zajímavě a nebyla jen snadno přehlédnutelným prostorem před námi. Pomohou nám v tom nízké živé ploty, aniž bychom opticky ubrali na dojmu z plochy. Špalírové cesty ve výšce člověka mohou fungovat jako transparentní mřížová konstrukce, porostlá hezkými popínavými rostlinami nebo ovocnými stromy (jabloně, hrušně).

Ve velmi malé zahradě bychom neměli omezený prostor dále zbytečně členit, ale vést cestu jen při jedné straně pozemku. U úzkých parcel často stačí šlapáky v trávě nebo mezi rostlinami. Silně zatočené linie jsou v malé zahradě nevhodné, úhlopříčně vedené cesty mohou vyvolat dojem větší šířky.

Typy pro malou zahradu

Foto: archiv Grada a Brázda:.Foto: archiv Grada a Brázda

Velmi malá zahrada získá opticky dojem daleko většího prostoru, když cestu nebo i šlapáky v trávníku lehce zohýbáme kolem překážky (solitérní dřevina, jezírko, záhon, skupina kamenů) a necháme je pohledově zmizet. Malá zahrada ve středomořském pojetí je rozčleněná do hezkých pohledových zón. Centrem prostoru je jezírko, které obchází šlapáková cesta.

 

Vedení cest

Cesty nejen uzavírají jednotlivé zahradní úseky zvenku, ale vedou přes ně. Současně člení prostor a spojují jednotlivé části a prvky, čili přispívají k rozvržení prostoru. Důležité je nasměrování cest na budovu a pohledy, které se v průběhu cesty naskytují, protože i cesta vede pohled žádaným směrem.

V místech, kde se úhlopříčně vedená cesta obrací, umístíme menší i větší rostliny, kameny apod., které dají průběhu cesty smysl a přeruší ustrnulé linie. Zaoblené linie a křivky působí napínavěji než přímky, kde snadno dohlédneme na konec.

Schody

V téměř každé zahradě řešíme překonávání alespoň malých výškových rozdílů. Tady volíme schodiště, stupně a rampy. Schody můžeme rovinatou zahradu oživit i tak, že ji mírně snížíme nebo náspem zvýšíme. V průběhu cesty se schody staví po několika, nikoli jednotlivě. Cesta ležící na strmém svahu se celá změní ve schodiště.

Zatáčky, podlouhlé podesty nebo rovné části cesty rozkládají výstup do úseků a slouží jako odpočivadla. Všude, kde je to možné, se schody pokládají bočně do půdy. Měly by být o 15 až 20 cm širší než pozdější nášlapná plocha, aby mohly být dobře uloženy a bez problémů porostly rostlinami.

Trávník kolem schodiště zasejeme hned, aby se půda neodplavovala, totéž platí i pro ostatní výsadbu. Má-li být schodiště lemováno po jedné nebo po obou stranách nízkými dřevinami a kobercovými trvalkami, měli bychom na začátku vysít na ohrožených místech letničky. Pomůže nám to do doby, než trvalky prokoření a pokryjí půdu.

Pravidla pro zahradní schody

Od určité výšky stoupání (max. 7 až 10 %) bychom měli zahrnout do plánu schody. Dvě výšky schodu plus jedna šířka odpovídají normální délce kroku člověka, což je 63-65 cm. V zahradě počítáme s výškou schodu 12 až 15 cm. Na jednom schodišti neměníme poměr stoupání.

Opticky dlouhé schodiště zkrátíme do několika úseků. Prudší schodiště už potřebuje zábradlí. Obkladový materiál volíme tak, aby se po schodech dalo chodit celoročně. odpočívadla by měla být nejméně 1,3 m dlouhá (= 2 délky kroku) nebo násobek, aby na další schod vyšla druhá noha. Jedině tak se udrží harmonická chůze.

Různé způsoby řešení stavby schodů v návaznosti na suchou zídku. Foto: archiv Grada a Brázda:.Různé způsoby řešení stavby schodů v návaznosti na suchou zídku. Foto: archiv Grada a Brázda

Dbáme na to, aby byla důležitá schodiště v zahradě i ve tmě dobře osvětlená. Krásu schodiště určuje poloha a uspořádání odpočivadel. Jeden úsek schodiště by se neměl skládat z více než 5 až 10 schodů, ale také ne méně než ze 2 až 3. Jednotlivý schod se snadno přehlédne.

Schodiště podle stylu zahrady

Pro zahrady přírodního typu se hodí především přírodní materiály, kámen nebo dřevo. Ploché pokládané schody z řezaného nebo lámaného přírodního kamene působí elegantněji a lehčeji než masivní blokové schody.

Rustikální charakter mají schody se žulovými hranami, jejichž nášlapná plocha je dlážděná vhodnými malými kaménky a které po stranách zasahují do sázené plochy. Schody z dřevěných fošen nebo kusů kmenů působí ještě přirozeněji, ale dřevo se hodí jen pro slunné, suché oblasti. Ve vlhku a stínu je kluzké, tudíž nebezpečné! Hezky působí nízké rostliny, které se usídlí na schodech, ve spárách a po stranách.

Ve formálních zahradách se přímá schodiště často u jednotlivých oddílů a na začátku nebo konci zvýrazňují sestřihanými dřevinami, kamennými koulemi a sochami nebo rostlinami v nádobách.