Voda přímo ovlivňuje životní pochody rostlin, na druhé straně bychom s ní však měli šetřit. Proto bychom měli znát požadavky jednotlivých druhů zeleniny na vodu a podle potřeby jim ji ve vhodnou dobu a ve správném množství dodat.

Různé nároky na vodu

Vzhledem k tomu, že za poměrně krátké vegetační období zeleninové druhy získají velké množství hmoty, mají samozřejmě i vysoké nároky na vodu. Zavlažujeme však jen do hloubky 30 až 40 cm, protože většina zeleninových druhů koření mělce. Rozdíl v požadavcích na vodu je už při výsevu a vysazování sazenic.

Při pěstování ze semen je velmi důležitý obsah vody v půdě před vyséváním, protože porosty z přímého výsevu jsou citlivé na nedostatek vláhy zejména v období klíčení a vzcházení. Druhy, které zasadíme jako sazenice, potřebují více vody než rostlinky, které byly zasety přímo do půdy. Zavlažování má největší význam v první polovině vegetačního období, koncem vegetace už sucho rostliny tolik nepoškozuje.

Důležité zásady

Časté zavlažování malými dávkami není správné, především je zbytečně nákladné, rostliny tím přivykáme k luxusnímu odběru vody a navíc se zhoršuje provzdušnění půdy. Když při tomto způsobu zavlažování jednu závlahovou dávku vynecháme, na porostu se výrazněji projeví důsledky sucha.

Dávka by měla být obvykle v rozsahu 15 až 40 mm (čili litrů) na metr čtvereční. V létě zavlažujeme zeleninu na lehkých půdách ve tří- až pětidenních intervalech, na těžších půdách jednou za týden, podle možnosti v ranních hodinách, abychom snížili ztráty výparem na minimum a aby přes den rostliny oschly.

Způsoby zavlažování podle terénu

Předpokládáme, že v zahradě je určitý zdroj vody, kterým se tlačí voda do potrubí. Pokud je zahrada na svahu, je nejvhodnější umístit na nejvýše položeném místě nádrž, v níž se voda ohřeje. Z ní ji potom můžeme i bez dalších pomůcek rozvádět do brázd, které vodu povedou tam, kde ji potřebujeme. Tomuto způsobu se říká závlaha brázdovým podmokem.

Pokud terén pro tento způsob není vhodný nebo si nechceme zahradu brázdami kazit, musíme udělat kratší nebo delší rozvod vody po zahradě. Na rozvodu umístíme hydranty, z nich budeme vodu pouštět.

Známe následující způsoby závlahy:
- zavlažování zadešťováním – využíváme postřikovače různých typů
- zavlažování „vějířovým“ způsobem – je to také zavlažování zadešťováním, ale nezaléváme kruh, jako v předchozím případě, nýbrž obdélník
- zavlažování drenáží – soustava drenážních trubek přivádí vodu přímo ke kořenům rostlin.

Zavlažujeme podle druhů zeleniny

Nároky různých druhů zeleniny na vláhu jsou rozdílné, proto je uvádíme podle jednotlivých skupin:

Košťáloviny

Nejlépe jim vyhovuje vyšší a rovnoměrná vlhkost půdy a vzduchu. Při nedostatku vláhy mají zakrslý vzrůst, dřevnatějí, jejich pletiva ztrácejí potřebnou jemnost a snižuje se úroda.

Zelí – hned po výsadbě mu musíme zajistit dostatek vláhy, a to až do založení hlávky, dokud listová růžice nepokryje povrch půdy. Po nasazení hlávek, zejména u pozdních odrůd, zálivku omezujeme, aby hlávky vyzrály, nepraskaly nebo dokonce nepřerostly.

Ilustrační foto

Kedluben – vzhledem k tomu, že skorý každý kedluben má vegetační období od výsadby 60 až 90 dní, potřebuje dobrou půdu se stálou a rovnoměrnou vlhkostí. Je třeba dbát na to, aby porost nepřeschl, protože potom po další zálivce bulvy často praskají a hnijí.

Ilustrační foto

Květák - zavlažujeme menšími dávkami a častěji, někdy obden, abychom udrželi vlhký povrch půdy a vysokou vzdušnou vlhkost v mikroklimatu květáku.

Listová zelenina

Salát hlávkový – nejvíce vody potřebuje první tři týdny po výsadbě, než zakryje půdu. Po nasazení hlávek zavlažujeme v delších časových intervalech, bereme však zřetel na zdravotní stav porostu.

Kořenová zelenina

Celer – má vysoké nároky na půdní vláhu. Nejvíce vody potřebuje v době intenzivního růstu bulvy v srpnu a začátkem září.

Petržel a mrkev – zavlažujeme zejména rané odrůdy v lehčích vysychavých půdách, případně po špatném vzcházení. V teplejších oblastech i odrůdy s delším vegetačním obdobím. Získáme tak vysokou a kvalitní úrodu.

Luskoviny

Hrách a fazole – doplňkovou závlahu provádíme hlavně v době před nasazením lusků. Brzké dozrávání lusků prodlužujeme další závlahou, u pozdních letních výsevů provádíme také zásobní závlahu.

Ilustrační foto

Plodové zeleniny

Okurky – jsou na vodu velmi náročné, ale pozor, abychom při nízkých teplotách ještě nesnižovali teplotu vzduchu. Při nástupu hlavního kvetení zálivku omezíme, po tomto období až do začátku sklizně však intenzitu závlahy zvyšujeme.

Melouny a dýně – zavlažujeme od výsevu až do nasazování 4- až 5krát asi v týdenních intervalech. V době kvetení rostliny nezaléváme. Později zavlažujeme jen za velkých veder. Vysoká závlaha v období dozrávání snižuje obsah cukru v plodech.

Rajčata – závlahou na začátku vegetace nešetříme, ale když se začnou objevovat květy, přestaneme zalévat. Znovu začneme až při nasazování plodů, v této době by nedostatek vláhy působil nepříznivě. V době hromadného dozrávání plodů závlahu ukončíme. Podle možnosti zaléváme brázdovým podmokem, protože při zadešťování rajčata více ohrožují houbové choroby.

Paprika – má podobně jako rajčata a okurky vysoké nároky na teplo a vlhkost půdy. První kritické stadium překonává paprika při výsadbě, pokud je v této době nedostatek vláhy, rostliny slabě rostou, později dozrávají a poskytují malou úrodu. Další kritické období je při tvorbě květů a zakládání plodů. Je-li vody málo, květy nebo malé plody opadávají. Důležité je také období ve druhé polovině června, kdy rostliny mohutně rostou. Na množství vody v této době záleží, jestli zůstane porost nízký nebo bude hodně vysoký. Ve druhé polovině srpna očekáváme sklizeň, příliš vody v této době negativně ovlivňuje jakost, aroma, obsah sušiny a barviv v plodech. Rostliny potřebují hlavně teplé a slunečné počasí.

Ilustrační foto

Cibuloviny

Pór – má z cibulovin nejvyšší nároky na závlahu, musíme ho zalévat celé léto.

Cibule a česnek – zavlažujeme za sucha od začátku tvoření cibulí do začátku dozrávání. Pozor však na zavlažování krátce před sklizní, zejména pěstujeme-li na uskladnění.

Ilustrační foto

Jak zavlažovat ve sklenících a fóliovnících

V letním a jarním období potřebují plodiny v chráněných prostorách více vody v porovnaní s plodinami pěstovanými venku. Je to způsobeno především vyšší teplotou a vyšší produkcí rostlinné hmoty. Kromě toho musíme závlahou nahrazovat i přirozené srážky. Přibližná spotřeba závlahové vody v rychlírnách při rychlení zeleniny je 10 litrů na čtvereční metr za 24 hodin. Také tady zavlažujeme raději v ranních hodinách.

Pro závlahu je nejvhodnější měkká povrchová nebo dešťová voda. Musí být hygienicky nezávadná,. Protože vypěstovanou zeleninu konzumujeme hlavně syrovou. Voda z městského vodovodu není příliš vhodná, protože obsahuje chlór a je studená. Závlahová voda má být o 2 až 5 °C teplejší než teplota vzduchu v prostoru, abychom rychlírnu zbytečně neochlazovali hlavně v chladnějších měsících. Proto se doporučuje ohřát vodu na slunci.