Hlavní obsah
Srdcem nového sídla architektů je posezení určené k rozhovorům s klienty. Foto: Marcelo Stammer

Sklep německého domu se stal laboratoří brazilských architektů

Přesun svého sídla využili brazilští architekti, manželé Márcia a Tiago Campettiovi, k tomu, aby si vyzkoušeli nové metody, a zvláště pak nové kombinace různých materiálů. Zároveň chtěli své klienty potěšit tím, že je zavedou do zajímavého prostoru, který rozhodně nebude jednou z mnoha anonymních kanceláří v administrativní budově. V centru brazilského města Curitiba si našli nevyužívané podzemí starého německého domu.

Srdcem nového sídla architektů je posezení určené k rozhovorům s klienty. Foto: Marcelo Stammer
Sklep německého domu se stal laboratoří brazilských architektů

Architekti získali plochu 90 čtverečních metrů, ovšem jisté pochybnosti měli ohledně výšky stropů, která se pohybovala okolo dvou metrů. Tam, kde vedou trámy, je to ještě o 10 cm méně.

Také přístup měl svá ale. Z ulice se přicházelo malými dveřmi s okénkem, zadní dveře vedly na uzavřený dvorek.

Prvním krokem při úpravách bylo tudíž zvětšení vstupních dveří. Vzhledem k tomu, že to byl do budoucna jediný zdroj denního světla, nechali manželé vybourat velkou část čelní stěny a nahradili ji velkoformátovými posuvnými celoskleněnými dveřmi.

Existenci architektonické kanceláře prozrazuje a od původního domu také velmi výrazně odlišuje masivní betonová kostka.

Foto: Marcelo Stammer

Hned poté přišlo na řadu řešení problému nízkých stropů. Bylo zejména potřeba podpořit a umožnit přirozenou cirkulaci vzduchu ve všech částech podzemí. Toho dosáhli odstraněním zbytečných přepážek a maximálním otevřením všech zbylých místností.

Také svítidla bylo třeba pojednat jinak, než bývá zvykem. Architekti vsadili na nepřímé osvětlení využívající zdroje umístěné hlavně na stěnách a svícení spíše odrazem od stěn a stropů. Lustr je v celém prostoru pouze jeden a je umístěn tak, aby nepřekážel lidem v pohybu a aby nebrzdil proud vzduchu.

Do vlastních prostor kanceláře se přichází po betonové rampě. Malé vstupní dveře nahradily velké prosklené.

Foto: Marcelo Stammer

Ke vstupu do kanceláře se v exteriéru sklání nově vybudovaná rampa, vedle níž je volná plocha dlážděná režnými, na bok postavenými cihlami. V betonové nice před vchodem je pak nástěnná abstraktní malba, jejímž autorem je místní výtvarník Claudio Celestino Dimas.

Světlo je v podzemním prostoru vzácnou komoditou. Proto architekti zvolili tak velké a prosklené dveře.

Foto: Marcelo Stammer

Volnou stěnu společenské části sídla vyhradili architekti pro výstavu fotografií.

Foto: Marcelo Stammer

Vlastní zařízení podzemní kanceláře si architekti navrhli sami. Místo určené pro hovory s klienty, jež je v jistém smyslu srdcem celého prostoru, odlišili a vyzdvihli nad okolí betonovým soklem. Na něm je sedací souprava s konferenčním stolkem a dvojice čirých plastových židlí.

Vše doplňuje nenápadná dřevěná polička táhnoucí se přes celou šíři zóny. Naproti na stěně pokračuje umělecký „program” v podobě fotografií.

Architekti ve své nové kanceláři nechali záměrně potkávat se různé materiály.

Foto: Marcelo Stammer

Další prostory nejsou již tak otevřené, jedním z nich je větší konferenční místnost pro odbornější jednání, poslední je pak pracovna určená pro architekty a veškeré jejich spolupracovníky. Zde, rozesazeni kolem stolů sražených k sobě uprostřed místnosti, mohou všichni společně tvořit a zároveň pohodlně komunikovat.

Lustry zavěšené na stropu si architekti vzhledem k jejich výšce prakticky nemohli dopřát. Tento je umístěn tak, aby nepřekážel lidem v pohybu a zároveň nebrzdil přirozenou cirkulaci vzduchu v kancelářích.

Foto: Marcelo Stammer

Návštěvníka může na první pohled zaskočit jistá nesourodost vzhledu jednotlivých prostor sídla. To bylo ovšem záměrem a zároveň výsledkem jejich snažení. Svou novou provozovnu totiž manželé pojali jako architektonickou laboratoř nebo dílnu, v níž si mohli vyzkoušet postupy a fungování různých věcí pohromadě.

Proto je někde k vidění „pouze” beton a kovové regály, zatímco jinde je interiér obložen kamenem a dřevem. Každá z místností tak působí zajímavě a představuje určitý způsob možného zacházení s danými materiály.

Tam, kde budou pracovat pouze architekti se svými pomocníky, panuje ryze technický duch.

Foto: Marcelo Stammer

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků