Článek
Vila od neznámého architekta představuje cennou ukázku novorenesanční architektury konce devatenáctého století. Převládá u ní vliv severoitalské renesance. Na fasádě vily je k vidění pestrá mozaika inspirovaná právě renesanční architekturou.
První křídlo stavby je souběžné s ulicí a zapadá do klasické městské řadové zástavby. Ve dvoře pak nepravidelně navazují další dvě křídla. Uspořádání místností v domě vychází ze zmíněné starší budovy, která byla do vily zčásti začleněna.
Pohled na stavbu na dobové fotografii.
Zvnějšku je vila zdobena dekoracemi inspirovanými antikou. Nejzdobnější je hlavní strana vily. Té dominuje arkýř zakončený výrazným vikýřem. Fasáda vyniká keramickým obkladem s různobarevně glazovanými dlaždicemi a tvarovkami.
Fasáda stavby je bohatě dekorována.
Přízemí sloužilo hlavně jako technické a hospodářské zázemí vily. Tomu odpovídá i čistě funkční pojetí interiérů. O to víc pak zaujme vstup do schodiště. Prostor podkovovitého tvaru s bohatou plastickou výzdobou vrchní části omítky završuje členitá klenba.
Nejreprezentativnější místností byl bohatě vyzdobený obývák
V interiéru bylo nejzdobnější první patro. V něm se nacházely reprezentační a osobní prostory manželů Wolframových.
Dominantní místnost představuje obývací salon. Honosnost pokoje podtrhuje kazetový strop s bohatou plastickou výzdobou a velkolepou nástropní malbou. Vytvořil ji oblíbený ústecký malíř Josef Reiner v roce 1898. Z původního vybavení se zachovalo i několik kachlových kamen.
Interiér byl zařízen pestře a útulně.
Stavebníci patřili k rodinám s velkým kulturním a společenským rozhledem. Wolfram byl prvním městským lékařem. Byl i předsedou Spolku pro zkrášlení města Žatce.
Současný název má stavba po přednostovi okresního soudu Wilému Křížovi. Ten dům koupil roku 1926. Jemu byl roku 1945 zkonfiskován. Později se proměnil v bytové jednotky.
Nejkrásnější prostory v patře se naštěstí staly součástí muzea. Zanedbaná vila byla v roce 2000 citlivě rekonstruována. Město ji otevřelo pro veřejnost jako pobočku žateckého muzea.
