Rodina bydlí v unikátní věži s arkýřovými okny, která vypadá jako bublinky na špejli

Dům, v němž tokijská rodina žije a pracuje, stojí na malém pozemku. Tomu odpovídá i relativně maličká základna obdélníkového půdorysu. Vlastní obytná část s plochou 84 m² vyhnaná do čtyř pater (počítáno včetně střešní terasy) má půdorys mnohem větší a také zcela jiného tvaru, zhruba osmiúhelníkový.

Ten nebyl zvolen náhodou. Jak vysvětlují architekti, častým problémem domů stavěných na malých pozemcích uprostřed husté zástavby je, že blokují výhled z oken a často i přísun denního světla oknům okolo stojících budov. To vyřešili odříznutím rohů domu. Vznikly tak kapsy, kterými světlo může k okolním domům, jejichž obyvatelé tak nemají pocit určité uzavřenosti.

Zároveň kolem takto tvarovaných objektů může lépe proudit vzduch. V neposlední řadě, jak upozorňují architekti, vznikl osmiúhelníkový půdorys na jednotlivých podlažích, přičemž v mnoha zemích Asie je osmiúhelník považovaný za šťastný symbol.

Architekti při navrhování stavby hledali nejprve cesty, jak právě vnitřní objem domu co nejvíce zvětšit. Do oka jim padl architektonický prvek, který je využívaný už po staletí a po celém světě. Prostudovali proto způsoby, jak se právě s arkýřovými okny pracuje jinde ve světě a poznatky využili ve vlastním návrhu.

Nadchl je zejména způsob využití těchto oken jako míst k sezení s nádherným výhledem a přísunem spousty světla.

Osadili jimi proto všechny strany stavby, a tam, kde nejsou zrovna okna, vytvořili stejný tvar, takže fasáda působí jednotně a v interiéru tak vznikly další prostory k využití.

„V této věži se okna stávají místem pro sezení, psaní, spaní, k dekoraci a pro spoustu dalších činností,” říkají architekti.

Arkýřové útvary se na stavbě nakonec objevují ve třech podobách. V prvé jde o klasická arkýřová okna, která do interiéru propouštějí světlo a umožňují výhled ven.

Druhý typ nemá skleněnou výplň, nepropouští dovnitř ani světlo, ale pouze čerstvý vzduch. Třetí typ útvarů pouze imituje tvar arkýřových oken, tvoří je ovšem pevná stěna, která nepropouští do interiéru nic.

„Tyto tři typy oken jsme rozmístili po celé budově způsobem, který maximalizoval jejich účinnost, pokud jde o světlo, ventilaci a teplo. Přesto mají části domu v určitých obdobích roku vysokou tepelnou zátěž. Abychom tento problém vyřešili, pokryli jsme exteriér karbonizovaným korkem, který je lehký, vysoce izolační, odolný proti hnilobě a snadno se s ním pracuje. Karbonizovaný korek slouží jako vysokokapacitní izolace pro snížení tepelné zátěže,” vysvětlují architekti.

Díky nevšednímu tvaru a promyšlenému rozmístění oken je v domě spousta míst, jejichž atmosféra a charakter se liší v závislosti na denní i roční době.

Jak s jemnou nadsázkou doporučují architekti, skvělými navigátory, kteří majitelům vždy neomylně ukáže plochu s nejlepším osvětlením, teplotou a ovzduším, je dvojice jejich koček.