Postmoderní designový nábytek postrádá jasnou formu i tvar

Postmoderní návrháři jsou hraví a s designem zacházejí podle svých osobních pravidel a libovůle. Inspirují se i v dadaismu a kubismu a jejich návrhy tak mají často velmi netradiční podobu.

Porušování zavedených pravidel a předepsaných jednotných tvarů, včetně experimentálního pojetí, se stalo hlavními hesly tohoto designového proudu.

Nejzajímavější sbírku postmoderního nábytku vytvořil francouzský sběratel a teoretik a galerista Pierre Staudenmeyer. Sbíral artefakty interiérového designu, které vynikají originalitou a uměleckou výstředností. Jeho velkou vášní byly hlavně židle a lampy.

Ve spolupráci s designéry vybíral ty nejroztodivnější nábytkové kousky. Jeho sbírka je založena na ikonických kusech z 80. a 90. let.

Postmoderní nábytek je často mixem nebo skrumáží předmětů různých stylů - od baroka přes antiku až po modernu.

V publikaci "Podoby moderního designu" od Lakshami Bhaskaranové se dokonce dočteme, že "v roce 1972 kniha Rolanda Barthese Mytologie podnítila víru, že k budovám a předmětům obsahujícím symboliku si spotřebitelé vytvoří vztah pravděpodobněji než k těm, které symboliku postrádají. Proto se volně začalo čerpat z krásného umění i masové kultury."

Chaotické a nepravidelné složité struktury nábytku mají připomínat složitost postmoderního věku, kterému také chybí jednotná koncepce.

Řada nábytkových kusů má tak iracionální vzhled a vypadá opravdu absurdně. Některé části nábytku jsou zcela zbytečné a postrádají funkčnost a často i estetičnost.

"Začátkem devadesátých let začali designéři hledat racionálnější přístup," tvrdí Lakshmi Bhaskaranová. Řada postmoderních kousků je totiž určena hlavně pro oko a postrádá použitelnost v praktickém životě.

Tento obrat ke klasický potřebám člověka a klasickým podobám nábytku pokračuje dodnes. Postmodernistické designové výstřelky nás sice pobaví, doma ale chce mít většina z nás klasický nábytek bez nepřehledných chaotických aplikací a dekorací.