Majitelé kavárny mají malý byt rozdělený do tří výškových úrovní

Na rozdíl od úzkého domu v Tokiu, o němž jsme psali nedávno [celá zpráva], jsou prostory kavárny a bytu oddělené. Hlavní vchod do domu, umístěný na jeho čelní straně, vede do kavárny. Majitelé pak do svého bytu vystupují po soukromém schodišti po straně budovy.

Při návrhu kavárny v přízemí se architekti navzdory malému půdorysu snažili maximálně vyjít vstříc japonské potřebě volného prostoru. V podniku, kde bar s kuchyní zabírají zhruba tolik místa jako plocha pro hosty, se přesto může najednou najíst až 19 strávníků.

Soukromý byt zaujme svou praktickou organizací. Na první pohled působí dojmem, jako by v něm chyběly jakékoli stěny. Jejich funkci na sebe totiž přebraly tyče na ramínka s oblečením. Právě oblečení pak společně s navazujícími poličkami funguje jako prvek nenásilně od sebe oddělující jednotlivé prostory.

Byt má tři výškové hladiny. Nejníže, na úrovni vchodu, je koupelna s toaletou. Ty jediné jsou odděleny od zbytku bytu plnými stěnami. Před nimi je ovšem umývárna s prádelnou, které od sousední kuchyně oddělují už jen přepážky nedosahující ani k podlaze, ani ke stropu.

Kuchyň je propojena s jídelnou, jejíž stůl funguje jako jídelní i jako pracovní. Z jídelny se po několika schodech vystoupá do obývacího pokoje, kde se sedává na zemi nebo na lavici pod oknem. Lavice je ve skutečnosti druhým, prodlouženým stupněm dřevěného schodiště u stěny. Vede k loftu nad kuchyní a koupelnou, jenž slouží jako ložnice. Prostory pod schody jsou šikovně využity a v jedné „přihrádce“ je schovaná i lednice.

Dřevostavba s poněkud delším názvem „Dům Higašihajašiguči s kavárnou”, má celkový součet podlah necelých 100 m². Zatímco fasády, veškeré stěny a část stropů v interiéru jsou natřeny bíle, podlahy a schody jsou ze dřeva.