Článek
Dům, který měl architekt se svými kolegy rekonstruovat a upravit, nechal postavit klientův otec. Sám klient v něm bydlel v době, kdy chodil na základní školu. Pak ale dům rodina dlouhá léta pronajímala.
Objekt vznikl v době, kdy byla v Japonsku nouze o bydlení. Domy se tehdy stavěly tak, popisuje architekt, aby se na co nejmenší plochu dalo vměstnat co nejvíce místností.
V současnosti, kdy ale populace v zemi klesá, místnosti v domech se rozšiřují, spojují se ve větší a obecně se mění i styl života. Místo striktně soukromých prostor se více dbá na propojenost jednotlivých zón a na možnost sdílení společného času v rámci rodinného kruhu. Právě tímto směrem se architekti rozhodli vést úpravu domu v tokijské čtvrti Hatogaya.
Stavba vznikla z velké části dle návrhu klientova otce. Každá z místností měla svou vlastní atmosféru, téměř každé z oken mělo svůj unikátní tvar.
Nicméně, jak poznamenává architekt, z domu dýchalo možná až příliš mnoho lásky, s níž byl stavěn. Takže měl-li odpovídat potřebám moderního stylu života, bylo třeba jej především poněkud odlehčit. A onu „lásku“, s níž byl vytvořen, odhalit obyvatelům jinak, jinými prostředky.
Prvním bodem úpravy, který se nabízel, bylo sjednocení vzhledu oken. Úskalím se však ukázal být příliš napjatý rozpočet majitele domu, a tak se architekti omezili pouze na zasazení oken na jedné stěně vždy do stejného druhu obkladů, čímž se podařilo je vizuálně propojit a přitom ponechat jejich jedinečnost.
Změnou ovšem prošlo vnitřní uspořádání interiéru, kde architekti odstranili několik stěn, přičemž však zachovali většinu sloupů a trámů a ponechali je obnažené tak, aby jejich prostřednictvím vynikla historie domu.
Nově pak odstranili část podlahy v horním patře, aby vznikl volný prostor propojující obě podlaží mezi sebou vizuálně i fyzicky. Navíc, v horním patře jsou v blízkosti nově otevřeného prostoru velká okna, jimiž světlo nyní dopadá až do přízemí.
Dům, který na 300metrovém pozemku zabírá plochu 88 m2, je z části podsklepený a celkový součet jeho podlah činí 116 čtverečních metrů.
Přízemní prostory architekti propojili do jednoho prostoru, v němž je zóna vyčleněná pro kuchyň, obývací pokoj a na vyvýšeném pódiu pak i ložnice rodičů.
V horním patře zmizely všechny místnosti s výjimkou jediné, jíž je dětský pokoj. Jeho stěnu směřující k otvoru v podlaze tvoří čirý skleněný panel, díky němuž mohou děti kdykoli shlížet na dění o patro níž. Dokonce vidí i do ložnice rodičů. Vše ostatní slouží především jako herna či úložný prostor.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.