Článek
Dům, který měl architekt se svými kolegy rekonstruovat a upravit, nechal postavit klientův otec. Sám klient v něm bydlel v době, kdy chodil na základní školu. Pak ale dům rodina dlouhá léta pronajímala.
Velkou část přízemí nyní zabírá kuchyň.
Interiér domu zaujmou syrovostí, s níž zůstala obnažena spousta prvků.
Přízemí přišlo v rámci úprav o část stropu. Výměnou získalo mnoho ze světla dopadajícího okny z horního patra.
Objekt vznikl v době, kdy byla v Japonsku nouze o bydlení. Domy se tehdy stavěly tak, popisuje architekt, aby se na co nejmenší plochu dalo vměstnat co nejvíce místností.
V současnosti, kdy ale populace v zemi klesá, místnosti v domech se rozšiřují, spojují se ve větší a obecně se mění i styl života. Místo striktně soukromých prostor se více dbá na propojenost jednotlivých zón a na možnost sdílení společného času v rámci rodinného kruhu. Právě tímto směrem se architekti rozhodli vést úpravu domu v tokijské čtvrti Hatogaya.
Do nízké stěny ze skříněk je zakomponovaná i televize.
Ložnici od zbytku přízemí odděluje pouze vyvýšená podlaha a stěna skříněk.
Stavba vznikla z velké části dle návrhu klientova otce. Každá z místností měla svou vlastní atmosféru, téměř každé z oken mělo svůj unikátní tvar.
Nicméně, jak poznamenává architekt, z domu dýchalo možná až příliš mnoho lásky, s níž byl stavěn. Takže měl-li odpovídat potřebám moderního stylu života, bylo třeba jej především poněkud odlehčit. A onu „lásku“, s níž byl vytvořen, odhalit obyvatelům jinak, jinými prostředky.
Na dřevěné schodiště shlíží obloukové vitrážové okno.
Prvním bodem úpravy, který se nabízel, bylo sjednocení vzhledu oken. Úskalím se však ukázal být příliš napjatý rozpočet majitele domu, a tak se architekti omezili pouze na zasazení oken na jedné stěně vždy do stejného druhu obkladů, čímž se podařilo je vizuálně propojit a přitom ponechat jejich jedinečnost.
Stěnu ložnice, která sousedí s nově vytvořeným volným prostorem tvoří skleněný panel.
Z dětského pokoje je přímý výhled do ložnice rodičů.
Změnou ovšem prošlo vnitřní uspořádání interiéru, kde architekti odstranili několik stěn, přičemž však zachovali většinu sloupů a trámů a ponechali je obnažené tak, aby jejich prostřednictvím vynikla historie domu.
Nově pak odstranili část podlahy v horním patře, aby vznikl volný prostor propojující obě podlaží mezi sebou vizuálně i fyzicky. Navíc, v horním patře jsou v blízkosti nově otevřeného prostoru velká okna, jimiž světlo nyní dopadá až do přízemí.
Architekti nechali odstranit část podlahy horního patra. Obnažené části a nedokonalosti ponechali záměrně nedotčené.
Dům, který na 300metrovém pozemku zabírá plochu 88 m2, je z části podsklepený a celkový součet jeho podlah činí 116 čtverečních metrů.
Přízemní prostory architekti propojili do jednoho prostoru, v němž je zóna vyčleněná pro kuchyň, obývací pokoj a na vyvýšeném pódiu pak i ložnice rodičů.
Přízemí
Horní patro
V horním patře zmizely všechny místnosti s výjimkou jediné, jíž je dětský pokoj. Jeho stěnu směřující k otvoru v podlaze tvoří čirý skleněný panel, díky němuž mohou děti kdykoli shlížet na dění o patro níž. Dokonce vidí i do ložnice rodičů. Vše ostatní slouží především jako herna či úložný prostor.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.