Článek
Přemíra prvků v dětském pokoji rozptyluje pozornost. Neznamená to, že v něm nemůže v době hraní vzniknout nepořádek, ale že např. před spaním každá hračka najde své místo v zásuvce, ve skříni a boxech. Navíc některé praktické doplňky zastanou roli hračky i polštáře, budíku nebo věšáku.
Prostory úložné i na hraní
V pokojích tříletých až pětiletých dětí řeší rodiče místo ke spaní nejčastěji dvoupatrovými postelemi. Je na fantazii dětí, jak si z takového prostoru vytvoří skrýše a prolézačky. Výrobci jim v tomto vycházejí vstříc plátěnými stříškami, které se uchycují na okraje postele.
Řada typů dvoupatrových postelí umožňuje postele oddělit a rozmístit jinak, až jedno z dětí povyroste. Prostor ušetří sestava vrchní postele, pod níž se vejde psací stůl a vznikne malá pracovna pro školáka.
V případě postele dbáme na kvalitní matraci přizpůsobenou váze dítěte, středně tvrdou a pružnou (kokosové vlákno, tzv. líná pěna atd.). U dětské postýlky by měly být mezery mezi tyčkami nejvýše 6 cm. Rošt s matrací leží přitom kolem 65 cm níže, než je horní konec postýlky.
Aby dítě při spánku z postele nespadlo, vyrábějí se různé přenosné zábrany ve tvaru vlny, lodě apod.
V dětském pokoji nesmí chybět dětská šatní skříň, nejlépe s policemi, zásuvkami i částí s ramínky.
Ideální je snadno přemístitelný nábytek, což se dá splnit židlí na kolečkách nebo lehkým sedacím pytlem či vakem.
K uložení drobnějších hraček poslouží pro lepší manipulaci menší pojízdné boxy, závěsné koše (dítě bude mít oblíbené hračky na očích), větší předměty uložíme do pojízdné zásuvky pod postelí nebo skříně.
Při plánování rozmístění nábytku respektujeme i přání dítěte.
Podlaha nesmí klouzat
Malé děti si hrají nejčastěji na podlaze. V domech je proto výhodou vyhřívaná podlaha, nebo alespoň hřejivější a měkčí typ krytiny, jako jsou např. plovoucí podlaha, korková podlaha, vinylové podlahy nebo marmoleum.
Koberec (třeba i kusový na místě určeném ke hraní) může být zátěžový s vlasem kolem 1 cm a lehce udržovatelný. Rozhodně by neměl ani škrábat ani klouzat.
Na trhu je dostatek koberců rozvíjejících dětskou fantazii svými vzory a barvami. Některé jsou velmi hravé, koberce z pěny izolují, a zároveň je s nimi možné hrát puzzle.
Stěny v dětském pokojíčku lze oživit věšáky, barevnými samolepkami nebo tapetami.
Při výmalbě stěn nevolíme příliš křiklavé barvy, ale tlumenější, hřejivé. Kombinujeme maximálně tři barvy a jejich odstíny.