Domek, ve kterém osmatřicetiletý Angličan žije, lze objevit v anglickém městečku Godmanchester v hrabství Cambridgeshire. Svému koníčku, tedy sbírání všeho, co souvisí se 40. lety 20. století, propadl už jako teenager. Vyrůstal totiž s babičkou, která mu právě o válečných letech často vyprávěla. S dědečkem zažila německé nálety na Londýn. Maminka si pak ráda zpívala písničky z té doby. Při tom všem si Ben umínil, že jednoho dne právě v takovém duchu chce bydlet.

V městečku si tedy koupil menší domek se dvěma nadzemními a dvěma podzemními podlažími, který byl právě po rekonstrukci. Posledních deset let pak trávil jeho úpravami.

Výsledek představil i reportérovi agentury AP. Každému kousku a detailu, které v domě i na zahradě má, věnoval velkou pozornost. Není proto divu, že muž, jenž pracuje jako stevard v letadle, mívá často doma návštěvy. Bývají to především školní výpravy, při nichž se děti učí o historii své země. Mají tak jedinečnou příležitost na vlastní kůži zažít atmosféru domovů svých prababiček a pradědečků.

Druhou skupinou návštěvníků jsou naopak důchodci-pamětníci, kteří si k Benovi přicházejí osvěžit vzpomínky. „Někdy tu jen tiše sedí na gauči a nechávají to na sebe působit. Je nádherné vidět, jak se jim vybavuje každý detail z doby jejich mládí,” popisuje mnohdy velmi emocionální reakce svých návštěv Ben.

Dobové vybavení

V domku lze objevit mj. nejenom dobové koberce, sporák, tapety, ale také toaletu. Ben za veškeré vybavení utratil sumu okolo 10 tisíc liber, což je v přepočtu zhruba 288 tisíc korun.

„Rád se vracím v čase. Nedokázal bych žít výhradně moderním stylem života. Je úžasné, že je dům nyní konečně celý hotový. Mám obrovskou radost. Není nic, co bych na něm mohl ještě udělat. Bylo docela náročné sehnat během těch let všechny kusy dohromady. Někdy prostě musíte vyjít s tím, co máte. Svým způsobem to bylo trochu jako za války,” říká Ben.

Hledal především po nejrůznějších bleších trzích a burzách, mnoho kusů mu také lidé jednoduše věnovali jako svůj příspěvek, když se o jeho koníčku dozvěděli.

„Věci jsem sháněl skoro 25 let. Dříve to bývalo všechno považováno za odpad. Ale teď v poslední době se tomu říká vintage. A tak je všechno najednou strašně drahé,” porovnává Ben, který si je ovšem jistý, že při zařizování svého domu nevyhodil ani penci. Dle jeho názoru se ale snaha vyplatila.

Ben ve svém domě normálně žije, což nemusí patrně každého oslovovat. „Má to ale svou romantiku. Zrovna včera tu byla odstávka elektřiny. Ostatní lidé v ulici byli ztracení. Já jsem prostě rozsvítil petrolejky a vařil na ohni. Nebyl to žádný problém,” pochvaluje si.

Ben, který se díky své posedlosti stal velkým odborníkem na válečné období Velké Británie, upozorňuje na určité styčné body, které má dnešní doba společné se 40. lety. Je to podle něj například velký význam pošty. Dříve té tradiční, dnes té elektronické. „A také to jsou účesy mladých lidí. Možná by sami byli překvapení, jak moc se blíží jejich móda tehdejší. Já jsem při pohledu na ně spokojený,” usmívá se Ben.