Umělcova vlastní vila představuje jeden z vrcholů folklorně orientované secese ve střední Evropě. Jurkovič inspiraci lidovým stavitelstvím spojil s prvky evropské moderny, takže jeho dílo vyjadřovalo nejaktuálnější stylové tendence doby.

Spojením architektury, umění a řemesla se mu podařilo vytvořit stavbu, která má téměř pohádkový vzhled, a pro který byla přirovnávána k perníkové chaloupce.

Nábytek byl stylově skvěle sladěn.

Nábytek byl stylově skvěle sladěn.

Slovenský architekt Dušan Jurkovič si navrhl jako osu vlastního domu průběžnou obytnou halu s otevřeným krovem a se schodištěm na ochoz, ze kterého byly přístupné místnosti v patře.

Prostor haly obklopovaly v přízemí přijímací pokoj, knihovna, ložnice, dětský pokoj, kuchyně, koupelna, pokoj služky a spíž. V patře nechyběl umělcův ateliér, pokoj hosta, šatna, půda a terasa nad lodžií. V suterénu se nacházel vinný sklep.

Vlastní vila slavného architekta nezapře jeho oblíbené lidové motivy.

Vlastní vila slavného architekta nezapře jeho oblíbené lidové motivy.

U hrázděné konstrukce s přiznaným trámovím kombinoval Jurkovič modrou a žlutou barvu. Výplňové zdivo ze směsi strusky, písku a hydraulického vápna obložil izolačními korkovými deskami s bílými omítkami.

V interiéru nechyběly klasické dřevěné parkety.

V interiéru nechyběly klasické dřevěné parkety.

Arkádová lodžie, pilíře branky a brány a podezdívka dřevěného plotu byly vytvořeny z hrubě přitesaného kamene červené barvy. Hlavní uliční štít zdobila skleněná mozaika, kterou na téma pohádky o drakovi navrhl malíř Adolf Kašpar.

Stavba na plakátu propagujícím výstavu pořádanou ve vile.

Stavba na plakátu propagujícím výstavu pořádanou ve vile.

Umělec nakreslil i veškeré vybavení interiérů, které dotvářela umělecká díla jeho přátel: Jana Štursy, Franty a Joži Uprkových, Antonína Slavíčka a gobelíny Rudolfa Schlattauera, které vile dávaly podobu „domu milovníka umění“.