Dům, do kterého vás dnes zveme, původně patřil babičce současného majitele. Ing. arch. Iva Křikavová vypráví, jak došlo k tomu, že v něm dnes rodina opět žije.

Úpravy vzhledu fasády byly navrženy tak, aby byl co nejvíc zachován původní charakter domu do ulice, strana do zahrady má nový vzhled.

Úpravy vzhledu fasády byly navrženy tak, aby byl co nejvíc zachován původní charakter domu do ulice, strana do zahrady má nový vzhled.

FOTO: www.modernibyt.cz

První část domu zůstala víceméně původní - střecha, okna, klenby. Druhá je současná - velká okna, hodně světla, moderní materiály.

První část domu zůstala víceméně původní - střecha, okna, klenby. Druhá je současná - velká okna, hodně světla, moderní materiály.

FOTO: www.modernibyt.cz

„Prababička se narodila v roce 1911, měla 4 děti a dožila se 90 let, jak si přála. Poté dědici prodali dům novému majiteli, který jej sice částečně zrekonstruoval, ale roku 2013 jej dal opět k prodeji. To už moji rodiče nezaváhali a dům byl náš! Prababička a toto místo jsou spjaté s mým dětstvím plným okopávání zeleniny, trhání ovoce, pálení listí, táboráků, rodinných oslav, ježdění na kole po hlinité cestě přes kaluže.“

Ve vstupní chodbě byla zachována původní valená klenba. Vpravo se nachází vstup do kuchyně, vlevo do obývacího pokoje.

Ve vstupní chodbě byla zachována původní valená klenba. Vpravo se nachází vstup do kuchyně, vlevo do obývacího pokoje.

FOTO: www.modernibyt.cz

Chalupa byla jako klasické vesnické stavení dělena na dvě různé části - první se vstupem z ulice byla obytná, druhá hospodářská, společně pak vytvářely dvůr, na kterém se všechno odehrávalo.

Důležitým bodem rekonstrukce bylo citlivé skloubení původních prvků s těmi současnými. Jedním z příkladů je srdce domu, prosklená veranda jako nový moderní prvek, kde je teplo a dobře.

Dříve zde stála postel. Židle jsou sice pohodlné, ale stejně všichni sedí v rohu na dřevěné lavici a sledují, co bude dnes dobrého.

Dříve zde stála postel. Židle jsou sice pohodlné, ale stejně všichni sedí v rohu na dřevěné lavici a sledují, co bude dnes dobrého.

FOTO: www.modernibyt.cz

Místnost, která slouží jako kuchyň, byla původně jedinou světnicí, kterou babička užívala. V ní vařila, jedla i spala. Dnes je tu linka, jídelní stůl a dubová lavice. Vybavení je vyrobeno na míru, včetně ručně malovaného obkladu, jehož autorkou je Lenka.

Místnost, která slouží jako kuchyň, byla původně jedinou světnicí, kterou babička užívala. V ní vařila, jedla i spala. Dnes je tu linka, jídelní stůl a dubová lavice. Vybavení je vyrobeno na míru, včetně ručně malovaného obkladu, jehož autorkou je sestra architektky.

FOTO: www.modernibyt.cz

„Respekt je asi to hlavní, co by mělo charakterizovat práce na takovém domě. A také odvaha vytvořit něco nového, současného, co se přirozeně spojí s původním a bude s ním společně fungovat a stárnout,“ říká Iva Křikavová.

Staré a nové

U rekonstrukcí starých domů je krásné i těžké to, že už prostě stojí. Spoustu otázek si tak nemusíte pokládat, ale hodně jiných se objeví. Jak je vůbec možné zasáhnout do takového domu? Co respektovat a s čím se naopak rozloučit? Obě části zůstávaly v původní dispozici nepropojené. Padlo tedy rozhodnutí vytvořit nový spojovací prvek, prosklenou verandu.

Zcela novým prvkem je veranda, která je kompletně prosklená a dodává tak světlo do jedné z ložnic.

Zcela novým prvkem je veranda, která je kompletně prosklená a dodává tak světlo do jedné z ložnic.

FOTO: www.modernibyt.cz

„Když jí procházíte, změní se na chvíli pocit vnímání domu. S prvním krokem po palubkách dům mizí a na chvíli se ocitnete venku. V noci vidíte hvězdy, za deště stékající kapky vody,“ dodává architektka.

FOTO: www.modernibyt.cz

Prababička byla skromná. Neměla koupelnu a sama žila v jedné místnosti - dnešní kuchyni. Měla v ní malá kamna, kredenc, postel a stůl u okna. Z původního stavení zůstaly metr tlusté hliněné zdi, prohnutý dřevěný trámový a dvě stě let starý strop a malé okno.

Od dveří vznikl nově průhled přes chodbu, verandu, polovenkovní místnost, koupelnu až k oknu na fotce.

Od dveří vznikl nově průhled přes chodbu, verandu, polovenkovní místnost, koupelnu až k oknu na fotce.

FOTO: www.modernibyt.cz

Nově byla položena dubová podlaha, pořízena dřevěná kuchyňská linka, lavice, stůl na míru a židle a především na míru vymyšlený a ručně malovaný keramický obklad, jehož autorkou je sestra paní architektky.

Do okna po žebříku

Část domu do ulice zůstala v maximální míře původní - střecha, okna, stropy, cihlové klenby. Dnes v ní matka paní architektky vaří úžasné dobroty.

Druhá, původně hospodářská část je současná. Velká okna, hodně světla, moderní materiály. A celé to propojila právě skleněná veranda, jednotná střecha z bobrovek a hlavně dvůr.

Vše je promyšlené a mnohé se skrývá právě v detailech. Například u dřevěného podbití natřeného na bílo jako analogie k původním trámovým stropům.

Vše je promyšlené a mnohé se skrývá právě v detailech. Například u dřevěného podbití natřeného na bílo jako analogie k původním trámovým stropům.

FOTO: www.modernibyt.cz

„Plánujeme udělat letos oslavu, zase jako kdysi k prababiččiným narozeninám, letos by slavila 105 let,“ říká majitelka. Nově vznikl také průhled do zahrady od vstupních dveří přes chodbu, verandu, polovenkovní místnost, koupelnu až k oknu.

FOTO: www.modernibyt.cz

„Když se dívám na dům ze zahrady, vybaví se mi, jak do toho okna, to mělo ještě původně parapet, lezla prababička v devadesáti letech po žebříku, když si zabouchla dveře. Tak jsme ten parapet raději snížili, protože genům se člověk neubrání.“

Slovo architektky

„Tento projekt byl pro mě návratem po několikaleté praxi ze zahraničí zpět ke kořenům rodinným, a co se stavění týče, i řemeslným. Šlo také o návrat k přírodním materiálům, ruční práci a důrazu na detail, které k venkovu, a nejen k němu, patří. Výsledek je dílem usilovné spolupráce napříč profesemi a osvíceného klienta.”

 Kristýna Lišková, www.modernibyt.cz