„Klientkou je moje kamarádka, s níž se známe od mala. Rodiče jí věnovali tento pozemek. Je to složitý pozemek, který je orientovaný na sever. Věděl jsem, že by si přála netradiční dům. To byla jedna indicie, která směřovala k tomuto návrhu. Druhá byla moje zkušenost, kdy jsem ještě s kolegy dělal před lety vilu Hermínu v Černíně, to byl také dům ve svahu,” říká architekt Jan Šépka.

Kvůli úspoře nákladů architekt pro Dům v sadu, jak ho sám nazval, vymyslel založení v podobě jediné betonové nohy, což podle jeho slov ušetřilo investorce zhruba tři čtvrtě miliónu korun v porovnání s klasickým založením stavby do svahu. Zároveň nemusel přemýšlet nad tím, jak stavbu od terénu izolovat, protože se jej, kromě nohy, nijak nedotýká.

Vlastní netradiční, jakoby hruškovitý tvar domu se pak odvinul od kruhového tvaru platformy usazené na noze. Kruh je rozšířený na jižní straně o dva čtverce, kam architekt uložil kuchyň a další místnosti vyžadující spíše pravoúhlé prostory.

Protože obývací pokoj v kruhové části domu směřuje na severní stranu, přivedl architekt do této místnosti světlo z jižní strany pomocí světlíku, který vystupuje nad úroveň domu jako periskop.

Podrobněji o Domě v sadu, jak architekt projekt nazval, čtěte zde.

Zatímco noha a platforma na ní jsou betonové, zbytek domu tvoří čistá dřevostavba.  „Celá konstrukce je seskládaná z trámků, jejichž 3D podoba vznikala pomocí počítače. Na stavbě to představovalo řekněme už takovou skládačku. Dřevěná konstrukce pak trvala dva měsíce, stavělo se o prázdninách," pokračuje architekt Šépka a dodává: „Konstrukce je rozdělena do trojúhelníkových segmentů, které jednak dělají tzv. statickou tuhost celé dřevěné stavbě, a zároveň nám umožnily rozložit její nepravidelný tvar do rovinných prvků, takže se na ně daly klást březové překližkové desky, které tvoří interiér.”

Na dřevěnou kostru je z exteriéru nastříkána patnácticentimetrová vrstva polyuretanové pěny, která funguje jednak jako izolace, jednak jako ochrana před vlhkem.

Jedním z aspektů, které vysoce ocenila i odborná komise, která Dům v sadu, jak se stavba jmenuje, zařadila mezi deset českých kandidátů na letošní cenu za nejlepší evropskou architekturu, je způsob jejího začlenění do okolí. Ve svahu, s výhledem do údolí s Rokytkou, zabírá opticky jen minimum místa. Její skutečný objem přitom činí 350 kubických metrů.

Podle informací České komory architektů realizace, ani žádný z dalších devíti českých zástupců, do užšího výběru pro ocenění Mies van der Rohe Award letos bohužel nakonec nepostoupila. Ve výběru mezinárodní poroty zůstaly v největší míře zastoupeny Francie, Portugalsko, Velká Británie, Dánsko, Španělsko, Nizozemsko a Norsko.