V posledních letech se v metropoli začaly otevírat prádelny typicky amerického střihu. Malé prádelny s několika pračkami a sušičkami, kde nechybějí třeba měnička bankovek nebo dětský koutek. Jde hlavně o franšízy amerických značek. Pobočky jsou na pražském Smíchově, Žižkově, v Holešovicích nebo v samém centru města. Zájem o jejich služby je rok od roku větší.

„Nedávno jsme otevřeli novou pobočku. Nechodí jen cizinci, ale také třeba maminky s dětmi. Prát si sem chodí i moje rodina,“ říká s úsměvem Marek Škrivánek, majitel jedné z automatických prádelen. Jeho slova potvrzuje Daniela Nekovaříková, maminka na rodičovské dovolené. Ta si přivydělává úklidem domácností. Samoobslužnou prádelnu na Žižkově využívá často. Pere tady nejen prádlo klientů, ale také svoje. Hlavně peřiny, deky nebo povlečení.

„Během hodiny mám vypráno i vysušeno. Je to velká úspora času,“ vysvětluje Daniela. Než se jí prádlo stačí vyprat, skočí si nakoupit. Za kompletní vyprání a vysušení velkého, desetikilového prádla zaplatí necelých dvě stě korun.

Jedna z prvních 

Jedna z prvních automatických prádelen začala fungovat před sedmnácti lety v Korunní ulici na Vinohradech. Otevřel ji manželský pár z Ameriky, který doufal, že jeho podnikatelský záměr bude mít stejný úspěch jako v domovině. A měl pravdu. Dveře se tady již několik let netrhnou.

Největší nápor je hlavně v turistické sezóně od května do října, ale ani ostatní měsíce se pračky nezastaví. Hojně je totiž využívají i místní. Proti moderním prádelnám, které se v metropoli objevily, nabízí domáckou atmosféru.

„Nejdřív sem chodili hlavně cizinci, během let si k nám našli cestu i domácí. Tvoří zhruba tak pětadvacet procent našich zákazníků. Chodí nejen studenti, ale hodně také senioři, pravidelně sem chodí i někteří herci,“ říká Vlastimila Simerská, která vedení prádelny před deseti lety od manželského páru převzala.

Aby zákazníkům čekání na vyprané prádlo rychleji uteklo, nabízí jim kávu, čaj, internet, knihy nebo časopisy. Přestože se dříve věnovala průvodcovství a k prádelně se dostala náhodou, nelituje.

„Studovala jsem cestovní ruch, provázela jsem turisty po Praze, ale u nás v prádelně jsem stále jednou nohou ve svém oboru. Cizinci totiž často potřebují pomoct a poradit, takže se mi jazyk a moje znalosti hodí,“ dodává Simerská.

Veřejné prádelny nejsou ale jen doménou hlavního města, otevírají se po celé České republice. Pobočky jsou například v Ostravě, Chomutově nebo Lounech.