Tři generace jedné rodiny bydlí v domě s nádherným výhledem

Článek

Jak měli architekti možnost po příjezdu na místo posoudit, pozemek, na němž měl dům vyrůst, neměl právě ideální topografii. Byl velmi nepravidelně členitý.

Na druhé straně, výhled, který se z něj nabízel, patří k těm nejkrásnějším, které lze na světě spatřit. Alespoň podle jejich názoru.

Dům je na pozemku, který je zespoda i zeshora ohraničen ulicí.

Výrazná členitost domu není náhodná. Vzniká tak spousta stíněných prostorů, jak v exteriéru, tak v interiérů.

Architekti zařídili okolí domu s maximální věrností místnímu stylu a vegetaci.

Rodina klientů sestává ze tří generací, přičemž tím, kdo s architekty komunikoval nad projektem domu nejčileji, byli prarodiče.

Byli to právě oni, kdo se rozhodl nechat si dům s celkovou plochou podlah 1200 m2 postavit a vytvořit tak pro celou rodinu příjemné zázemí a klidné prostředí, kde mohou žít všichni pohromadě, a kde přitom bude mít každý dostatek vlastního soukromí.

Do domu se vstupuje ze zahrady na každém podlaží.

Aby přechod z venku do vnitř domu nebyl tak drastický, je možné i v interiéru najít místa s podlahou z udusanéh hlíny, která je pokryty oblázky.

Bylo zřejmé, že dům bude třeba uspořádat tak, aby veškeré společenské prostory byly na straně směřující k oceánu. Samozřejmostí pak bylo vytvoření spousty venkovních ploch, navazujících na interiér domu, aby bylo možné veškeré aktivity rodiny kdykoli snadno přenést ven.

Logickým krokem pak byl návrh značně členité fasády, díky níž si stavba v podstatě sama stíní vnitřní prostory v horkých slunečných dnech a obyvatelé tudíž nemusejí vydávat tolik financí na její ochlazování.

Velkou kuchyň je možné v případě potřeby uzavřít od ostatních místností a vytvořit v ní soukromí.

Uspořádání domu je navrženo podle tradičního plánu. Přízemí slouží jako hlavní společenská zóna. Ze vstupní haly se proto přechází rovnou do obývacího pokoje a do jídelny. Na ně v exteriéru navazuje první velká terasa s bazénem. Odtud je nádherný výhled na město San Carlos.

Ke společenské zóně přisedá v interiéru kuchyň, jejíž uživatelce (uživatelkám) ovšem architekti ponechali možnost v případě potřeby izolovat se od rodinného ruchu a vytvořit si soukromé prostředí. Slouží k tomu velké posuvné dveře, jimiž lze tuto místnost uzavřít.

V přízemí je rovněž umístěna první dvojice soukromých pokojů, ovšem tak, aby pokud možno byly co nejvíce izolované od rušných místností.

Interiér je zařízen v příjemných světlých barvách navozujících pocit lehkosti a vzdušnosti.

První patro je přístupné ze dvou míst. Buď po hlavním schodišti v interiéru, anebo přes venkovní schodiště, z nějž lze pak po cestě kolem domu dojít k horní nebo naopak spodní ulici, mezi nimiž se pozemek rozkládá.

V prvním patře je trojice ložnic pro další členy rodiny. Ani v tomto patře nechybí menší obývací pokoj určený pro společný život rodiny. I ten doprovází malá kuchyňka.

Druhé patro pak slouží primárně jako technické zázemí domu. Architekti ovšem nabízejí možnost využít je rovněž jako hřiště pro děti.

jednotlivá podlaží domu jsou propojena společným schodištěm, jehož šachta je prosvětlována během dne slunečním světlem, jež do interiéru přivádí světlík.

Z hlediska vzhledu není náhodou, že spodní patro má kamennou fasádu, která je volným pokračováním kamenitého terénu pozemku.

Také v interiéru je možné objevit plochy z udusané hlíny pokryté oblázky, aby přechod z exteriéru dovnitř domu nepůsobil tak násilně. Naopak horní podlaží mají již v kraji běžnou, čistě bílou fasádu.