Antonín Jelínek založil v roce 1863 ve Velkém Meziříčí koželužnu a zabýval se výrobky z usně. Z koželužny postupně vybudoval jednu z nejúspěšnějších místních továren.

Mlýn se proměnil na obytnou budovu s elektrárnou

Řízení podniku převzal v roce 1901 jeho syn Karel Jelínek, který se v rámci modernizace výroby rozhodl zásobovat závod elektrickou energií. Proto na začátku 20. století odkoupil původní Jarolímův mlýn, který chtěl rozšířit a přestavět na obytnou budovu s vodní elektrárnou.

Jednopatrovou stavbu řešil autor jako budovu o třech částech rozdělených chodbou. Část přízemí zabral provoz elektrárny, ve zbylých prostorách byly samostatné bytové jednotky, ke kterým v patře patřily dvě terasy.

Vrcholem stavby je elegantní věžička.

Vrcholem stavby je elegantní věžička.

FOTO: Jiří Podrazil a autorský tým Slavné vily Kraje Vysočina

Plochu hlavní strany stavby, s pravidelně rozloženými okny, zvýrazňuje nárožní válcový arkýř, rámovaný po stranách dvojicí výstupků. Fasády pokrývá secesní štukový dekor, s nímž v oblasti prvního podlaží kontrastuje pásové zdivo z neopracovaných kvádrů.

Ačkoli se ke stavbě vily zachovalo jen minimum archivních zpráv, je možné předpokládat, že její projekt vytvořil chotěbořský stavitel František Liška.

Chloubou vily je bohatě dekorované zábradlí.

Chloubou vily je bohatě dekorované zábradlí.

FOTO: Jiří Podrazil a autorský tým Slavné vily Kraje Vysočina

O jeho autorství by svědčil jím podepsaný stavební plán z prosince 1904. Navržené dispoziční řešení se téměř shoduje s realizovanou stavbou.

Řešení fasád, naznačené v této studii s gotizujícím cimbuřím, je ale ještě v historizujícím architektonickém stylu.

Fasád u zdobí secesní dekorativní prvky.

Fasádu zdobí secesní dekorativní prvky.

FOTO: Jiří Podrazil a autorský tým Slavné vily Kraje Vysočina

Po znárodnění majetku Jelínkovy rodiny v roce 1948 sloužila vila jako nájemní dům. V roce 1992 koupil chátrající nemovitost soukromý investor, který ji po náročné rekonstrukci proměnil na hotel.