Článek
Po několika letech, kdy využíval jako zázemí panelový byt o dispozici 2 + kk, se Milan rozhodl koupit byt větší a blíž historickému centru města.
Byt v činžovním domě z přelomu 19. a 20. století ho zaujal svou polohou, atmosférou okolí, vysokými stropy i kamenným balkónem do ulice.
Trubky na zdi ve vstupním prostoru bytu slouží jako konstrukce botníku a zároveň věšák s mnoha háčky nejen pro zavěšení svršků.
Jeho tehdejší majitelé v něm však léta nic neměnili, a protože mu ani dispozičně nevyhovoval, rozhodl se pro kompletní rekonstrukci.
S tímto záměrem se obrátil na svého dlouholetého kamaráda architekta Ondřeje Lipenského. Ten pak ke spolupráci na projektu přizval ještě architektky Andreu Jaškovou Kubnou a Jitku Šívrovou.
Štafle jsou v tomto bytě zásadním kouskem nábytku. Kreslení a psaní na tabuli je totiž velmi oblíbenou zábavou všech hostů a bez nich by se při ní neobešli.
Atmosféra na dálkové ovládání
Zadání znělo vytvořit reprezentativní interiér vhodný ke společenským setkáním, který bude zároveň dostatečně praktickým a příjemným, byť občasným bydlením pro mladého muže.
V první fázi projektu tedy bylo nutné jasně vymezit prostory a rozdělit je na část otevřenou návštěvám a na soukromou klidovou část s vlastní koupelnou a toaletou.
Nábytek vyrobený na míru lemuje většinu stěn v bytě. Množství otevřených polic na knížky doplňují uzavíratelné úložné prostory, které jsou skryté na nejrůznějších místech – například za zadní stěnou knihovny.
To se neobešlo bez větších stavebních zásahů a celkové změny dispozice. Zásadní bylo vyřešit kuchyň tak, aby byla opticky spojena s hlavním obytným prostorem, což architekti vyřešili na míru vyrobeným nábytkem a policemi, které jsou umístěny nad kuchyňskou linkou a pokračují po celé délce místnosti až k další stěně, kde slouží jako knihovna, dále televizní nábytek a místo na ukládání suvenýrů z cest. Stejně důležité bylo potlačit funkci kuchyně jako místa pro přípravu jídla a vytvořit spíše dojem baru.
Kuchyňská linka je proto celá bílá, dvířka nemají žádné úchyty a za policí s vystavenými lahvemi alkoholu je podsvícené skleněné obložení. Barevnost LED diod lze měnit dálkovým ovladačem, možné je také zvolit místo stálého svícení přerušované, takže se mnohým návštěvníkům může v pokročilou denní dobu opravdu docela snadno stát, že zapomenou, že jsou v soukromém bytě a ne v klubu.
Milan cestuje a chtěl, aby se toto v interiéru odrazilo. Chtěl nejprve dát na zeď za televizi hodiny se světovým časem. Nakonec nalepil na stěnu mapu světa jako tapetu, police použil jako rovnoběžky a umisťuje do nich suvenýry z míst, která navštívil.
Zajímavě řešený je také jídelní stůl, který přechází ve zvýšené posezení s barovými stoličkami. Velká plocha za stolem natřená modrou tabulovou barvou se často stává centrem zájmu hostů, kteří na ni píšou vzkazy, kreslí obrázky a nebojí se přitom využít ani štafle, které jsou za tímto účelem zcela oprávněně plnohodnotnou součástí interiéru.
Oživující kontrasty
Interiér však neměl být pouze efektní a sloužit jen pro chvíle, kdy jsou zde hosté. Od začátku bylo jasné, že musí být také dostatečně praktický pro těžká rána hostitelova...
Dveře do koupelny jsou posuvné, jejich otevírání tak nezasahuje do prostoru místnosti. Vzhledem k tomu, že blízko dveří je umístěna postel, bylo takové řešení nutností.
A protože Milan nerad uklízí a zároveň mu vyhovuje, když interiér působí jednoduše a čistě, je zde mnoho uzavřených úložných prostor. Vše, co v danou chvíli zrovna nepotřebuje, může schovat do nějaké z mnoha skříněk, které jsou společně s otevřenými policemi spojovacím prvkem celého bytu, protože z hlavního obytného prostoru přecházejí přes vstupní prostor až do ložnice.
I přesto, že zde převládají velké bílé plochy, nepůsobí interiér sterilně díky drobným kontrastům. Například okno v ložnici poskytuje výhled na protější činžák s oprýskanou fasádou, zajímavě řešená je také podlaha, která je z dřevotřískových desek natřených černou barvou odolnou proti tlaku, takže je dostatečně pevná a zároveň díky matnému vzhledu a hrubé struktuře má industriální nádech a potlačuje strohý vzhled bílých hladkých povrchů nábytku a stěn.
Kontrast je v interiéru důležitý pro to, aby nevypadal příliš nudně, až sterilně. V ložnici ho tvoří výhled na protější dům se starou opadanou omítkou. Převažující odstíny bílé jsou navíc doplněny modrou barvou na závěsu a abstraktní olejomalbou.
Milan byl nadšený, když se všichni řemeslníci, kteří bytem v průběhu rekonstrukce procházeli, udiveně dotazovali, kdy že to konečně položí tu novou podlahu…
Na zdech i na podlaze koupelny je použita stěrka Pandomo. Průhled nad zrcadlem přivádí do koupelny denní světlo ze sousedící toalety s oknem do dvora.
Zajímavé jsou také trubky ve vstupním prostoru bytu vyrobené kovářem, které slouží jako věšák a zároveň botník a na zdi vytvářejí svými stíny zajímavé struktury.
Někdo sice může taková řešení považovat za výstřední, ale nic jiného se ani do bytu, který slouží především jako místo plné setkání a zábavy, nehodí.
| Slovo architekta - Ing. arch. Ondřej Lipenský |
|---|
| Dispozice bytu, který se nachází ve sto let starém činžovním domě poblíž historického centra Hradce Králové, nesla před rekonstrukcí mnoho nešťastných zásahů ze 70. let. Byt působil stísněně a sešle. Naší snahou bylo prostory zjednodušit, prosvětlit a vrátit jim původní přehlednost. Jasné členění na velkorysou společenskou část s přístupem na balkón a intimní ložnici s výhledem do tichého dvorku. To by nešlo bez vstřícného a osvíceného přístupu klienta a kvalitní práce oslovených řemeslníků. |