Článek
Důležitou otázku představovala míra otevření domu. Zadavatel na jedné straně toužil objekt pokud možno co nejvíce otevřít, na druhé straně se mu ale nelíbila představa života ve velké krabici. Stejnému požadavku mělo odpovídat uspořádání interiéru domu. Architekt jej měl sice otevřít, ale s tím, že oddělení jednotlivých zón zůstane - stejně jako jejich funkce - jasně patrné.
V severní části je tedy umístěna hojně prosvětlená kuchyně, která je přirozeným střediskem domácnosti. Její součástí je nejen bar s židličkami, ale také poněkud více formální jídelní prostor. Ve východní části domu je obývací zóna, která zůstává po většinu roku chráněna před přílišným množstvím slunečního světla. Na ni navazuje herna pro malé děti s akváriem zapuštěným do stěny, ve které jsou ukryty i úložné prostory.
Zadní část domu je navržena tak, aby byla chráněna před příliš horkým letním sluncem, zatímco v chladné zimě se teplé paprsky nízko stojícího slunce mohou volně opírat do desek z vyhlazeného betonu. Ten pak nasbírané teplo odvádí dál do domu. Okna jsou osazena izolačními dvojskly, která propouštějí minimum tepla. Dobře izolované jsou rovněž stěny domu a střecha.
Exteriér stavby je obložen tvrdým dřevem jednoho z místních druhů eukalyptu zvaného spotted gum. Dřevo působí příjemným přírodním dojmem a zjemňuje ostré úhly stavby. Záměrem architektů bylo vytvořit pasivní dům, který by však byl zároveň milým na pohled.
Jak Novinkám sdělil hlavní architekt projektu Matthew Duignan, jeho studio pracovalo s cílem dům renovovat a modernizovat, ale nikoli jej od základů přestavět. Důvodem byla úcta k jeho původní architektuře i ohledy na sousedy