Na počátku všeho byl pozemek. Majitel jej rozdělil vedví, přičemž na druhé, více schované části chtěl postavit nový dům. Téměř uprostřed plochy ovšem stál starý dub, který by jakékoli konvenčně pojaté stavbě překážel.

Cílem tedy bylo navrhnout objekt, jenž by měl určitý odstup od plotu a zároveň by se nějak „vyhnul“ stromu. Výsledkem je úzký dům obcházející dřevinu elegantním obloukem.

Když se člověk dívá z okna běžného domu, málokdy vidí jeho druhý konec. V tomto případě to ovšem možné je.

Když se člověk dívá z okna běžného domu, málokdy vidí jeho druhý konec. V tomto případě to ovšem možné je.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Nebýt starého dubu uprostřed pozemku, Fagerströmovi by se nikdy netěšili domu vystavěnému do zatáčky.

Nebýt starého dubu uprostřed pozemku, Fagerströmovi by se nikdy netěšili z domu vystavěného do zatáčky.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Samozřejmě že se nabízelo navrhnout stavbu s půdorysem ve tvaru písmene L. Ovšem to byla přesně cesta, jíž se autoři chtěli vystříhat. Architekti ze společnosti Claesson Koivisto Rune Architects měli představu rodinného domu, jímž život prochází plynule, bez zbytečného přerušování (čili žádné přepážky) a bez zdržení, což by přesně představoval ostrý, pravoúhlý zlom.

Tak vznikl půdorys stavby ohýbající se kolem stromu ve své centrální části v relativně mírném oblouku. Objekt díky tomu působí uměleckým dojmem, spíš jako výsledek sochařské práce než jako rodinný dům, což bylo i výslovným přáním klienta, rodiny Fagerströmových.

Většina prosklení se odehrává na vnitřní straně fasády tak, aby se obyvatelé domu pokud možno nemuseli vystavovat pozornosti ze sousedství.

Většina prosklení se odehrává na vnitřní straně oblouku domu tak, aby se obyvatelé pokud možno nemuseli vystavovat pozornosti ze sousedství.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Nižší konec domu zakončený obývákem s vysokým stropem a prosklenou přední stěnou.

Nižší konec domu zakončený obývacím pokojem s vysokým stropem a prosklenou přední stěnou.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Druhým charakteristickým rysem objektu je fasáda. Vertikálně kladená prkna jsou natřena různými odstíny falunské červeně. Od konce s ložnicí až ke konci s obývacím pokojem malba nepravidelně přechází od odstínů okrové (široká prkna) po tmavě červenou (úzká prkna).

Ačkoli tomu tak ve ksutečnosti není, sama architektura domu vytváří v divákovi dojem, jakoby stál na osamělém místě uprostřed švédské divočiny.

Ačkoli tomu tak ve skutečnosti není, sama architektura domu vytváří v divákovi dojem, jako by stál na osamělém místě uprostřed švédské divočiny.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Interiér domu je tvořen jedním kontinuálním prostorem nepřerušeným žádnou příčkou, ani ostrým zlomem.

Interiér domu je tvořen jedním kontinuálním prostorem nepřerušeným jedinou příčkou ani ostrým zlomem.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Na fasádu byla použita falunská červeň přecházející do okrové.

Na fasádu byla použita falunská červeň přecházející do okrové.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Ač se to z některých úhlů nemusí zdát, dům stojící na ploše 270 m² není stejně vysoký. Proto ani počet pater není po celé jeho délce stejný. Na vyšší straně jsou dvě podlaží, přičemž v patře se nalézají ložnice a jejich příslušenství. Na opačném konci domu, který je o něco nižší, je umístěn obývací pokoj, který má vysoký strop.

Mramorové dlaždice jsou položené v kolmém směru k čelní fasádě.

Mramorové dlaždice jsou položené v kolmém směru k čelní fasádě.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Ve středové části domu je umístěna na všechny strany otevřená kuchyně a za knihovnou se ukrývá schodiště. Vzhledem k jeho nízkému sklonu má člověk při chůzi vzhůru pocit, že pouze „postupuje“ kamsi dál, a ne že stoupá z jednoho patra do druhého.

Schodiště se zvedá vzh§ru jen pod velmi mírným úhlem.

Schodiště se zvedá vzhůru jen pod velmi mírným úhlem.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Schodiště je umně skryto za knihovnou.

Schodiště je umně skryto za knihovnou.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Zajímavě architekti pracovali s prosvětlením domu. Místo určitého počtu konvenčních oken ponechali velkoryse velké plochy domu prosklené. Jejich umístění je ovšem citlivě voleno tak, aby si obyvatelé uchovali maximum soukromí. Většina prosklení je tudíž na hlavní fasádě. Zasklená je také stěna na „obývákovém“ konci domu.

Červená barva sjednocuje schodiště s druhým patrem.

Červená barva sjednocuje schodiště s druhým patrem.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Architekti věnovali pozornost i podlahám. Jsou tvořeny mramorovými dlaždicemi protáhlého obdélníkového tvaru. Všechny jsou orientované kolmo k čelní fasádě, takže se pak na půdorysu stavby rozevírají jako vějíř.

Koupelna se od zbytku domu výrazně odlišuje obložením dlaždicemi ve zcela jiném barevném duchu a stylu.

Koupelna se od zbytku domu výrazně odlišuje obložením dlaždicemi ve zcela jiném barevném duchu a stylu.

FOTO: Claesson Koivisto Rune

Důležitou roli v interiéru hrají barvy. První patro s přízemím spojuje temný odstín červeně, který dole začíná knihovnou, drží si jej schodiště a nahoře podlaha. Koupelna se naopak vzhledu zbytku interiéru vymyká. Má svou vlastní barvu dlaždic, se svým vlastním vzorem, který se jinde neopakuje.