Architekt Oldřich Starý vyučoval na české průmyslové škole stavební v Plzni. Stavbu vily provedl sám Friš, povolení ke stavbě obdržel v květnu 1914, o rok a čtvrt později byla stavba dokončena.

Na dobovém snímku je k vidění efektní vybavení v secesním stylu.

Na dobovém snímku je k vidění efektní vybavení v secesním stylu.

FOTO: autorský tým Slavné vily Plzeňského kraje

Stylově je stavba kombinací pozdní secese a nastupující moderny. Ústředním prostorem vily je centrální schodišťová hala přes dvě podlaží, okolo které jsou místnosti určené k reprezentaci – jídelna otevřená do obývacího pokoje a další místnosti. Všechny stropy reprezentačních a obytných prostor měly bohatou štukovou výzdobu, stěny měly ve většině případů obkládání z ušlechtilého dřeva.

V hale a v některých dalších místnostech umístil architekt krb. Nejhonosnější byl v hale s reliéfem sv. Jiří (ten byl později zničen).

Hlavním prostorem vily je centrální schodišťová hala.

Hlavním prostorem vily je centrální schodišťová hala.

FOTO: autorský tým Slavné vily Plzeňského kraje

Západní straně dominuje rozměrné okno. Fasády jsou přitom jednoduché a můžeme na nich obdivovat rostlinné motivy od místního sochaře Otokara Waltra.

Vila stála uprostřed rozlehlé zahrady

Vila o dvou nadzemních podlažích a suterénu je postavena uprostřed velké zahrady na pozemku připomínajícím tvar obdélníka, do zahrady byla stavba zapojena soustavou teras se schodišti. Pod jižní terasou se nacházela zimní zahrada.

Současně s vilou stavebník vystavěl i garáž a skleník, komoru aj. Později na ploše původně velmi rozsáhlé zahrady vystavěl Friš dvojdům pro své děti.

Všechny stropy reprezentačních a obytných místností měly bohatou dekorativní štukovou výzdobu.

Všechny stropy reprezentačních a obytných místností měly bohatou dekorativní štukovou výzdobu.

FOTO: autorský tým Slavné vily Plzeňského kraje

Po druhé světové válce byla vila původním majitelům odebrána a využita jako internát. Po roce 1960 internát vystřídala mateřská školka. Nový způsob využití si vyžádal jen drobné úpravy objektu v interiérech a až do počátku devadesátých let se objekt zachoval prakticky v původní podobě a v relativně dobrém stavu.

Pak byla vila vrácena v restituci a obratem prodána. Nový vlastník ponechal vilu několik let neobývanou, a ta se stala cílem vandalů a zlodějů, kteří ji totálně vydrancovali. V takto zuboženém stavu objekt získali koncem devadesátých let noví vlastníci, kteří provádějí postupnou náročnou záchranu objektu, jenž slouží k bydlení a společenským účelům.

Vila byla prohlášena za kulturní památku a je evidována v Ústředním seznamu kulturních památek.