Článek
„Vše se odvíjí od norem a předpisů. Pasivní domy mají jasně stanovená kritéria, ta se musí bezpodmínečně dodržet a to znamená vybavovat je speciálními, samozřejmě náročnějšími i dražšími technologiemi, například rekuperací, a musí podstoupit i testy vzduchotěsnosti. Konečný ekonomický efekt je však téměř stejný jako u domů nízkoenergetických. Náklady na takovou stavbu strmě rostou a pro většinu lidí se takový dům stává nedostupným,“ konstatuje Fromel.
Zvláště v posledních dvou třech letech se podle něj ukazuje, že zájemce o nový dům nejvíce zajímá, kolik protopí a jaké budou provozní náklady ve vztahu k tomu, kolik za dům zaplatí.
„Hledá ekonomicky co nejvýhodnější stavební řešení. Klasické řadové domy spotřebují na vytápění částku mezi 14 až 16 000 korunami při užitkové ploše 140 metrů čtverečních. U nízkoenergetických je to asi o 25 procent méně,“ glosuje současný trend ředitel českobudějovické inženýrské firmy MANE Engineering Otto Eibl.
Ví, o čem mluví, neboť před třemi lety získala firma za realizaci nízkoenergetického rodinného domu v Hovorčovicích u Prahy ocenění v soutěži Stavba roku. „V okamžiku, kdy se začalo hovořit o energetických štítcích a normách, začali jsme projekčně připravovat pasivní domy, ale ukázalo se, že lidé o ně nemají velký zájem, neboť jsou pro většinu cenově nevýhodné.
Navíc často jde o nové nevyzkoušené věci a zákazníci mají z některých technologií i obavy. Obávají se například hluku kompresoru u tepelného čerpadla. To se samozřejmě dá stavebně řešit, ale opět za výrazně vyšší náklady. Většinou se pak teplý vzduch rozvádí trubkami a i to způsobuje částečně hluk. Pro jsme projekty přehodnotili,“ shrnul důvody rostoucího zájmu o nízkoenergetické stavby Eibl.
„Dům začíná čím dál více stát na detailech například tzv. kritických míst, což jsou spoje, osazení oken, zateplení soklů či izolace podlahy. Znamená to promyšlenost od projektanta a preciznost provedení,“ podotýká projektantka Helena Matějčková.
Výhody jsou pak nasnadě. Před osmi lety stál stejný dům o čtyři sta tisíc korun víc než dnešní s moderními materiály a vyšším standardem. Dokladem jsou podle Eibla například řadové domky, které stojí v Tvarožné u Brna či v Hluboké nad Vltavou.
Cena a výkon se u nich dostaly na optimální hranici pod tři milióny korun i s cenou parcely. Přitom rozdíl ve spotřebě energií mezi klasickým a nízkoenergetickým domem činí okolo 25 procent.
„Je to otázka nabídky a poptávky. Trh dokázal v tomto směru nevídané. Nyní se ale zvolna oživuje a koupě nemovitosti proto není prodělkem“ tvrdí Fromel.