Článek
Pan doktor (psychiatr) Michal Čillík je svého štěstí strůjcem a v nové roli investora se pustil do prvotní myšlenky postavit „bezbariérový dům s neomezeným prostorem, kde k sobě mají všichni blízko, s neomezenými pohledy do krajiny a malým kinosálkem v přízemí.“
Záměrně na šikmé ploše
Dnes už náš hostitel na celý tvůrčí proces vzpomíná jako na hravý, který probíhal v ateliéru HŠH architekti (Hájek, Šépka, Hradečný, Kolář), kde našel pro svoji vizi zapálené spojence.
Jídelní stůl je na rovině vedoucí od vstupu ke kuchyňské lince.
„Postupně vznikaly první skicy domu, ve kterém se kulička bez bariér skutálí z nejvyššího místa až do přízemí.“ Vodorovné jsou jenom užší části dvou podlaží – zápraží přecházející v jídelnu a kuchyň, o patro níže je pak na rovině dětský spací kout, pracovní stůl a druhá koupelna s WC.
Jinak jsou obě podlaží vlastně šikmé plochy. Ta horní vede ještě k ložnicovému koutu rodičů, vlastně do prostoru vysunutého lůžka na ocelové konstrukci! A opět ke koupelně s WC a šatně. Osvědčuje se tento prvek?
Pohledový beton a kovové detaily (pojezd zasunovacích dveří oddělující předsíňku od jednoho velkého bytového prostoru) korespondují s celkovým designem interiéru.
„Milujeme naše šikmé podlahy, jsou prostorovou dramatizací nádherných nekonečných pohledů do krajiny Křivoklátska a předhůří Brd. Také nabízí rychlejší a bezpečnější pohyb než schodiště a jsou nesmírně inspirující pro děti.“
Pastvina s příslibem
Překážek na cestě k realizaci bylo nepochybně více. Které z nich se dnes „při posezení v křesle zavěšeném u stropu“ jeví jako nejkrkolomnější?
„Již první představa o budoucím možném stavebním pozemku (do třiceti kilometrů od Prahy), který byl v majetku obce a situován na jejím okraji mimo hlavní zastavěnou část, byla úskalím. Vycházeli jsme z toho, aby stavba nerušila svým pojetím a zároveň nebyla rušena okolní zástavbou.
Pozemek jsme nakonec nalezli v obci Černín v katastru města Zdice. Bohužel to byl pozemek vedený jako pastvina s písemným příslibem možnosti stavět. A zde se objevila první překážka. Příslib totiž nemusí vždy znamenat skutečnou možnost, zvláště když je zájmovou osobou dočasný tajemník městského úřadu, další překážkou byl dotčený odbor životního prostředí…“
Novostavbu na kraji vesnice nelze ze silnice přehlédnout.
Po zvednutí části šikmé podlahy se objeví pracovní stůl a projektor domácího kina.
Michal Čillík brzy pochopil, že představy investora i tvůrce architektonického řešení a zástupců odboru životního prostředí můžou být v neslučitelném rozporu:
„V našem případě byly. A přinesly patřičné důsledky – aby překážek nebylo málo – ve chvíli, kdy se podařilo na ministerstvu životního prostředí vyřešit jeden velký problém a získali jsme stavební povolení, objevil se vzdálený soused, v místě známá osobnost (ředitel české pobočky zahraniční výrobní společnosti, velkého zaměstnavatele v regionu), kterého s naší stavbou spojovala společná přístupová komunikace k našim nemovitostem, a který se pokusil napadnout vydané nepravomocné stavební povolení žalobou v občanskoprávním sporu.“
V rohu částečného suterénu pod patrem s kuchyňskou linkou je dětský pokoj.
Po radosti z vyhraného soudu se objevuje další velký problém: Neochota stavebníků pustit se do relativně malé, a hlavně atypické stavby spojené s řadou potíží. A aby toho nebylo málo, přidal se další problém: nalézt vhodné subdodavatele pro dodávku oken (ta jsou vyrobena na míru a usazována pomocí jeřábu) a podlahových krytin (atletům známý tartan). „Nakonec ale vše dobře dopadlo a deset let od koupě pozemku dům nakonec pevně stojí na svém místě.“
Zrání představy o Vile Hermíně
Toho svého architekta (ing. arch. Jan Šépka) pan doktor prý našel po několika hodinách hledání na internetu na přelomu let 1999 a 2000.
„Shodu jsme nacházeli postupně tak, jak jsme se pozvolna učili rozumět jeden druhému.
Realizaci zpomalily jednou již uvedené překážky, na druhou stranu jsme tímto dlouhým projektem všichni získali možnost zrát a dozrát. Důsledkem je jedinečný a neopakovatelný hravý prostor. Sám se divím, jakým vývojem může projít představa za deset let.“
Sedací nábytek je v obýváku zavěšen pod stropem nebo položen (polštáře) rovnou na šikmou podlahu - vlevo. Ložnice rodičů je vlastně visuté lůžko na ocelové konstrukci - vpravo.
Na první pohled odlehčená stavba je zděná. Pochozí šikmé plochy jsou zasazené do kovového profilu se sklonem 31°, který kopíruje sklon okolního pozemku.
Dřevěné stropy a podlahy, výlohová okna, polyuretanová fasáda, betonové (pohledové) stěrky na stěnách v interiéru (i v koupelnách), sportovní podlahová krytina Regupol, elektrické podlahové topení s konvektory, mobilní interiérová klimatizace… takový je výčet materiálů a technologií schovaných do fantasy oříšku. Po jeho rozlousknutí už dnes může náš hostitel po prvních týdnech obývání nového domova konstatovat:
„Nám se bydlí báječně, ale někteří z našich černínských sousedů si zvykají jen těžce. Nedávno se v Černíně, na směrových šipkách k našemu domu s nápisem Vila Hermína (jméno dostala podle dcery), objevil produkt místního lidového tvůrce, tedy proužek s textem Ostuda Černína. To snad hovoří za vše.“
Ložnice rodičů
Nerez v koupelně.