Kvalitní budova by se však měla „vejít“ do tříd A-C, které říkají, že je mimořádně úsporná, úsporná anebo vyhovující. Třídy D-G jsou z hlediska plnění požadavků vyhlášky nevyhovující.

Průkaz energetické náročnosti byl zaveden na podkladě evropské směrnice zapracované do české legislativy konkrétně zákona 406 sbírky o hospodaření s energií. Je to doklad nezbytný např. pro stavební povolení nebo prodej nemovitosti (musí ho mít veřejné budovy), který však nevychází ze skutečné spotřeby energie, ale z tzv. standardizovaného stavu.

V tom spočívá podle Karla Mrázka ze společnosti Arcadis omezená výpovědní hodnota tohoto průkazu, který možná podpoří obchod a vstup zahraničních investorů a developerů, ale vlastníkům mnoho nevypovídá.

Řečeno slovy Vyhlášky 148/2007 Sb. „energetická náročnost budovy se stanovuje výpočtem celkové roční dodané energie v gigajoulech potřebné na vytápění, větrání, chlazení, klimatizaci a přípravu teplé vody a osvětlení při jejím standardizovaném využívání bilančním hodnocením.“

Co se týče stavební konstrukce, tam je to podle Mrázka poměrně snadné, horší je to u technických zařízení. „Zvažuje se například tak zvaná standardizovaná roční potřeba teplé vody včetně její přípravy. Tato standardizovaná hodnota je ovšem ideální a je odvozena od současné úrovně techniky. Máme ale příklady budov, které mají špatně zaizolované potrubí, a v takovém případě dosažení této úrovně není reálné,“ vysvětluje Karel Mrázek.

Průkaz není audit

Určité problémy způsobuje i fakt, že ve veřejnosti se průkaz energetické náročnosti často zaměňuje s energetickým auditem, přičemž mezi oběma dokumenty je podstatný rozdíl.

„Na rozdíl od energetického průkazu energetický audit pracuje s reálnými hodnotami, které budova vykazuje během svého provozu. Tedy porovnává model, který uděláme podle projektovaných parametrů s fakturami za odebrané energie v průběhu posledních tří až pěti let, takže lze postihnout i vliv užití.

Navíc součástí průkazu energetické náročnosti, pokud nedosahujete alespoň požadované třídy C, by měl být návrh úsporných opatření, a ten lze zpracovat pouze na základě energetického auditu. Je tedy naprosto iluzorní, když někdo tvrdí, že lze zpracovat kvalitní energetický průkaz bez auditu; ale i takoví experti se určitě také najdou. Kvalitně zpracovaný energetický průkaz může být jedině výstupem auditu,“ zdůrazňuje Karel Mrázek.

Zbytečné zdvojení

Problémy existují i s vlastním zařazením budovy do příslušné kategorie. To se provádí na základě porovnání parametrů zkoumané budovy s takzvanou referenční budovou, což je, opět řečeno slovy vyhlášky 148, „výpočtově vytvořená budova téhož druhu, stejného tvaru, velikosti a vnitřního uspořádání se stejným typem standardizovaného provozu a využívání jako hodnocená budova a technickými normami předepsanou obálkou budovy.“

To je ještě poměrně jasné. Nebyli bychom však Češi, kdybychom nechtěli být papežštější než papež, a tak na rozdíl od ostatních států EU naše vyhláška udává kromě metodiky referenční budovy i konkrétní hodnoty spotřeby v kWh na m2 a rok pro jednotlivé druhy budov v dané kategorii. Co to v praxi způsobuje?

„Nám se často stává, že si uděláme referenční budovu, která neodpovídá třídě C, ale odpovídá třeba třídě B. Speciálně u hotelů. U škol se do třídy C zase vůbec nemůžeme dostat. U panelových bytovek se tam ze dvou třetin také nedostaneme ani po zateplení pláště kvůli teplé vodě. Ukazuje se, že předepsané hodnoty jsou někde příliš těsné, jinde zase zbytečně volné, a zdá se, že byly stanoveny nástřelem," říká Karel Mrázek.

"Osobně si myslím, že by se tyto hodnoty měly zrušit a mělo by se používat pouze metodiky referenční budovy. Ta nám řekne, že budova v kategorii C má mít takovou a takovou spotřebu a když bude mít zkoumaná budova spotřebu o dvacet procent menší, půjde do třídy B, když větší, půjde do třídy D a tak podobně. Tak se to dělá v zahraničí a tak to mělo být i u nás, kde došlo ke zbytečnému zdvojení. Vyhlášku 148 bude proto nutné novelizovat,“ zdůrazňuje.

Řešením je zateplení

Největší část spotřeby energií – plné dvě třetiny - jde na vrub domácností. Situaci by pomohlo výrazně zlepšit zateplení domů, ať už bytových či rodinných. Podle Karla Mrázka se ukazuje, že při velkém nárůstu cen tepla, kdy jsme v roce 2008 byli na průměrných 453,-Kč za gigajoule centrálního tepla, a letos to bude ještě o něco víc, je u panelových domů návratnost nákladů na zateplení úžasná.

Horší je, jak říká, situace u zděných budov, protože zejména některé veřejné zděné budovy z třicátých let byly postaveny tak, že energeticky tekou. Významnou pomocí by v tomto směru mohlo být čerpání evropských fondů. Problém však spočívá v tom, že Brusel říká: ano, můžete čerpat peníze na zateplování, ale nemůžete preferovat panelové domy, musíte to dát do všech. Kdy ale dojde v této otázce k posunu, lze těžko předvídat, protože zatím máme pouze program panel, který se těší střídavé přízni strážců státní kasy, jinak nic.

Karel Mrázek to komentuje: „Na úrovni vlády a celkově státní správy panuje podivný názor, že bydlení je soukromá věc, a ať se každý postará, jak chce. To je fascinující, protože v celé Evropě existuje na tyto programy pomoc a mělo by to být v rámci fondu bydlení, který je důležitým nástrojem."

"Bydlení je totiž zvláštní zboží, není to běžné zboží denní spotřeby, a pokud zde dojde k narušení rovnováhy, může to vyústit v sociální nepokoje. Snížením energetické náročnosti se navíc omezuje i závislost na dovozech energie a zmenšuje se tzv. energetická zranitelnost budovy při změnách druhu energie, proto bychom se měli snažit její spotřebu co nejvíce snížit,“ uzavírá.