U koupě z papíru máme relativně dost času, abychom vyřešili financování, protože v úvodní fázi potřebujeme pouze 10–15 % kupní ceny. Další výhodou je poměrně velký výběr. Vstupujeme-li do projektu před zahájením stavby, výběr bytů je velký a můžeme si vybrat byt co nejblíže svým představám – poschodí, orientace do světových stran.

Nezanedbatelným faktorem je i cena. Průměrný projekt je na trhu dva a půl nebo tři roky a cena se vyvíjí s trhem, takže byt, který jsme koupili v roce 2005 za cenu x může být v roce 2008 o dvacet třicet procent dražší, což je důležitý faktor.

Co nám pomůže při výběru bytu

Zdaleka ne každý člověk má však výtvarnou představivost a dokáže si představit, jak bude byt ve skutečnosti vypadat. Developerské firmy sice dnes už většinou nabízejí na svých webových stránkách vizualizace plánovaných projektů, ale ve chvíli, kdy kupuji z papíru, si těžko dovedu představit, kam budu koukat; zda do zeleně, anebo do zdi protějšího domu.

Při koupi nového bytu v rozestavěném projektu předem nevíme, jak nakonec dopadnou stavební a zahradní úpravy okolí a zda nakonec developer nezmění plán. Mohl by nám třeba zastavět výhled dalšími domy.

„Pokud nový projekt vyrůstá v atraktivním místě, lze předpokládat, že přitáhne podnikatele z odvětví služeb a v dlouhodobějším výhledu kvalita území poroste,“ kontruje Peter Višňovský obchodní ředitel společnosti Lexxus. Mnohé podle něj napoví i pohled do územního plánu, z něhož můžeme vyčíst budoucí podobu místa – zóny služeb, zelené plochy a dopravní obslužnost.

Kupní cena neříká vše

Většina developerů sice nabízí v reklamních materiálech nadstandardní provedení, skutečnost však zdaleka není tak růžová. Podle Ondřeje Diblíka z Lexxusu je standardní vybavení obvykle přesně vyspecifikováno ve smlouvě, kterou klient uzavírá, a je možné si ho prohlédnout na vzorcích podlah, obkladů apod.

„Je třeba tuto fázi koupě nepodcenit, navštívit vzorkovny a informovat se co nejdetailněji u developera, co všechno ve standardu je a co již nikoli. Běžně sem patří veškeré povrchy, obklady, zařizovací předměty, ale už nikoli kuchyňská linka, pouze přívody energií, vody a odpadu", říká Diblík.

"Standardní vybavení nezahrnuje ani vestavěné skříně či osvětlovací tělesa, takže klient by měl počítat s tím, že ho dovybavení bytu bude stát ještě nějaký čas a peníze,“ zdůrazňuje.