Pro mnohé z nás je stěhování nebo rekonstrukce noční můrou. Nemůžeme říci, že by Kateřina tyto činnosti přímo vyhledávala, ale dokáže se jim postavit a vytěžit z nich ve prospěch bydlení maximum. I z našeho krátkého setkání bylo zřejmé, že ji hned tak něco nepoloží a představy o podobě domova dávno mají jasnou podobu.

Ale přece jenom - jaká je to změna z prostředí Krkonoš do Prahy? Kateřina přesun navíc proložila dlouhodobým pobytem v Anglii. Rozdíl prostředí a životního stylu byl natolik výrazný, že na nějaké velké stesky po klidu a přírodních scenériích nebyl čas. Už i tam ale vstřebávala a třídila informace a dojmy na téma bydlení, které se po návratu domů určitě budou hodit.

Zastavení první

První byt měl podobu garsoniéry na velkém pražském sídlišti. Okamžitě naplánovala rekonstrukci, kterou zažila za provozu, pěkně na vlastní kůži. Ačkoliv míváme ke svému prvnímu vlastnímu bytu velmi specifický a neopakovatelný vztah, nic to nemění na skutečnosti, že se naše představy mění a vyvíjejí. Kateřina se za pár let stěhovala do většího, dvoupokojového bytu.

Co mi byt dal: „S dobrou znalostí realitního trhu bylo možné původní garsoniéru prodat a koupit větší byt, lépe vyhovující představám, a to i bez výrazného finančního doplatku.“

Zastavení druhé

A zase o krůček dál. Zatímco pro mnohé představuje stěhování na novou adresu náročné chvíle, Kateřina situaci zvládala. Také zde se pustila do rekonstrukce. „Nikdy bych nemohla bydlet v provizorním řešení. Úpravy bytu přitom nemusí být jen otázkou velkých finančních výdajů, spíše jde o to zvolit takové řešení, které bude ze všech úhlů pohledu nejpřijatelnější. Zatím jsem nikdy nerealizovala ten úplně původní nápad, ale postupně jsem jej upravovala, hledala další možnosti...“

Co mi byt dal: „Nabídl mi dvě místnosti a kuchyň, takže už nebylo zapotřebí spát v jedné přetopené místnosti a zároveň v ní přijímat hosty. Zásluhou samostatné kuchyně nepronikaly pachy z přípravy pokrmů do ostatních prostor bytu, včetně lůžkovin. Na rozdíl od původní garsoniéry v přízemí byl byt v druhém patře, což jsem ocenila jak pro lepší výhled, tak i z pocitu bezpečí.“

Zastavení třetí, zatím poslední

Kateřina se v rámci předchozích stěhování naučila dělit věci na důležité a na ty ostatní. Když se po několika letech pobytu ve dvoupokojovém bytě rozhodla pro další změnu, věděla, že do nového bytu s sebou bude brát jen to potřebné.

"S přítelem Alešem jsme s sebou proto stěhovali v podstatě jen osobní věci a některé doplňky, ke kterým jsme měli blízký vztah. Všechno ostatní jsme si chtěli postupně pořídit nové, abychom mohli nejlépe kombinovat a využít prostor,“ rozhlíží se dnes Kateřina po bytě, zda se přece jen nemýlí. A má pravdu. Byt na dosah centra města, přesto v klidné části a především s hlídaným parkovištěm, splňoval jejich představy natolik, že byli rozhodnuti se mu také nejvíce věnovat po stránce úprav a vybavení.

Účelné využití prostoru

Také tato nová etapa bydlení začala rekonstrukcí. Zazděním vstupu do kuchyně z předsíně se získala volná stěna, kterou nyní zabírá vestavná skříň na míru. Jak nám Kateřina názorně ukáže, je překvapivě hluboká. Předsíň je nyní sice o to menší, ale i tak nabízí dostatek prostoru i při příchodu početnější návštěvy.

Druhou změnou bylo vybourání průchozích dveří mezi obývacím pokojem a kuchyní. Místo nich byly do dvojnásobně zvětšeného otvoru osazeny velké posuvné dveře s horním pojezdem. Většinou zůstávají otevřené, a tak si můžeme využívat luxus otevřeného prostoru. Je- li ale potřeba, obě místnosti mohou fungovat samostatně. Dokonale zvládnutá řemeslná práce firmy Sázavský se stala dominantou místnosti. Prosklené plochy dveře pocitově odlehčí, navíc jsou společným prvkem s většinou ostatních dveří bytu.

Domov – to je pohodlí

V obývacím pokoji není kromě nízké skříňky pod televizorem a několika polic žádný další skříňový nábytek, což prostoru slouží jen ku prospěchu. Zastavit se musíme i u pohovky, která vás upoutá hned při vstupu. Není do místnosti příliš masivní? Mírně váháme také nad materiálem potahu. Podle současných trendů, možná i vzhledem k velikosti místnosti, bychom zde očekávali některou ze subtilních, na první pohled designově zajímavých pohovek, či sofa.

Kateřina nám ale svou volbu rychle vysvětlí: „Pohovka pro nás není výstavní kus vybavení, ale prochází neustálými zatěžkávacími zkouškami. Často k nám na návštěvu zajdou přítelkyně s malými dětmi. Mohou na ní usnout a my je máme stále pod dohledem. Pohovka ale slouží především mně a příteli. Hledali jsme takovou, na kterou bychom se mohli pohodlně natáhnout, opřít si hlavu a třeba jen tak odpočívat, nebo se dívat na televizi. A věřte, bylo to docela obtížné, najít tu, která by nám po všech stránkách vyhovovala...“

A potah? Na první pohled budí dojem mikroplyše či podobného materiálu. Nebyla by efektnější třeba kůže? Kateřina se nenechá našimi otázkami opravdu vyvést z míry a hned dostáváme na téma potahu všechny informace. Jsou více než zajímavé. Potahy jsou totiž z velmi moderního materiálu – teflonu. S jeho přednostmi se seznámila právě v zahraničí. „Teflonový povrch je příjemný na dotyk, pohodlný při ležení a co hlavně – je spolehlivě odolný vůči skvrnám,“ vysvětluje Kateřina, bere hrnek s kávou a – trochu nalije na potah. Tak to chceme vidět. A také vidíme. Tekutina zůstává v kuličkách, které se lehce chvějí na povrchu materiálu. Teď vezme houbičku, vysaje, lehce přetře a jako každý správný kouzelník je připravena přijmout obdiv přihlížejících. Má ho mít.

„Znáte malé děti,“ směje se. Vlastní zatím nemá, ale má jich kolem sebe často dost, aby pochopila, že na drobné nehody nikdy není třeba dlouho čekat. „Nechci se třást obavami, kdy se něco stane a hned všeho nechat a začít rychle čistit, aby nezůstaly skvrny. Kolikrát něco vylijí i dospělí... A kůže? Je sice efektní a krásná na pohled, ale při dotyku s naší pokožkou, třeba v horku, už není tak příjemná. Světlé odstíny by také určitě byly náročnější na údržbu...“ Tak teď už musíme dát Kateřině za pravdu. Bezhlavé přejímání trendů, s kterými bychom se pak v bytě nedokázali ztotožnit, nebo které nevyhovují našemu životnímu stylu, nemá smysl.

Méně bývá více

V celém bytě se setkáme s nábytkem vyrobeným na zakázku. V součtu nešlo až o tak velký finanční výdaj, protože samostatných kusů není mnoho. Největší jsou vestavné skříně v ložnici a v pracovně, které jsou shodně umístěny na stěně s dveřmi, takže v místnostech nezabírají místo. Všechen nábytek a dveře, včetně zárubní, byly zvoleny v barvě třešeň, která patří mezi Kateřininu nejoblíbenější.

Podlahy jsou z masivního dubu a Kateřina si je nemůže vynachválit. Ráda doma chodí bosa a přírodní povrch je jí příjemný. Přesto podlahu napřesrok čeká lehká renovace, která by měla řešit kvalitu povrchové úpravy. Původně měla podlahu pokládat specializovaná firma, na poslední chvíli se to ale změnilo a práce se ujala přímo stavební firma, zajišťující rekonstrukci bytu. Zvláště u konečné povrchové úpravy bylo vidět, že jim chybí zkušenosti. „Spokojena nejsem ani s leskem podlahy a v rámci rekonstrukce se asi spíše rozhodnu pro polomatné provedení...“ Možná by za úvahu stálo použití tvrdých olejových vosků, které je možné v případě potřeby i lokálně opravit. Podlahu je také možné dříve používat, než v případě laku.

Když bydlíte rádi

„Snažíme se vše domyslet do konečného řešení,“ vrací se Kateřina závěrem našeho setkání k nejdůležitějším momentům dotváření podoby svého domova. „Ověřili jsme si, že jedna změna velmi často vyvolává další a je dobré, když máte všechno vymyšleno dopředu, protože tak se nejlépe vyhnete ukvapeným krokům.“

Mohlo by se tedy zdát, že si Kateřina s přítelem Alešem nyní budou již jen užívat pohody domova. Už ale mají opět plnou hlavu dalších plánů. Zatím se týkají jen tohoto bytu – leccos nám již v průběhu naší návštěvy Kateřina naznačila. Víme tedy, že nepůjde o nic zásadního, jen drobné úpravy spíše kosmetického charakteru. Myslí ale i více dopředu. Trh s realitami ji vždycky lákal a ráda by se mu věnovala více, než jen v mezích hledání vlastního bytu. A protože se jako ryba ve vodě cítí i v oblasti zařizování interiérů, nic nebrání tomu, aby si jednou třeba obě přání splnila současně.

Veronika Dubová, časopis PANEL PLUS