Jak bydlí malíř Jaroslav Klát v prosvětleném pražském bytě

Holešovice, Štvanice i Libeň s vrchem Vítkov jako na dlani! Při pohledu z okna nelze přehlédnout ani dvoupodlažní fontánu manželů Hudečkových - Vltava u stanice metra Vltavská. A od jara dává okolní zeleň zapomenout i na sousedství magistrály.

Jaroslav Klát je nejen malíř, ale i pedagog a člen prezidia Asociace starožitníků ČR. Uměním a historií opravdu žije. Takže nás ani nepřekvapilo jeho vyprávění o tom, jak návštěvám, i zahraničním, u nich doma rád podává u okna přednášku o pražské architektuře a uměleckých dílech ve veřejném prostoru.

„Opravdu tady začínáme procházku Prahou.“

Samozřejmě že v bytě je dost místa také na jeho obrazy i dědictví po otci. Nad stolem v kuchyni to jsou zátiší s jídlem.

Pro velkoformátové obrazy našeho hostitele bývá inspirací příroda, kterou si díky intenzivním zážitkům uchoval v paměti po studijním pobytu ve Francii a jejích bývalých exotických koloniích.

Barvy Karibiku mu dodnes nevybledly. Ale neinspiruje jej pouze pralesní flóra a fauna. Například i Karlovy Vary, kde žili jeho rodiče.

„Rád se do svého rodiště vracím, jako někdo jezdívá na chalupu. Dodnes tam mám přátele.“ V karlovarském hotelu Imperial probíhá právě v březnu výstava obrazů Jaroslava Kláta staršího a vlastně souběžně ve Švýcarském dvoře vystavuje Klát mladší.

Další podstatnou „zastávkou“ pro Jaroslava Kláta je jeho jednopokojový ateliér na Letné, kde je procházkou z bytu za pár minut.

„Je to úžasné místo, z kterého dýchá historie. Zdědil jsem ho po otci, kterému patřil od roku 1936, a pamatuji, že tam za ním docházela řada osobností. Mistři jako např. M. Malina, E. Filla, V. Špála či B. Žufan. Bývám tam často, ale nejvíce maluji o víkendech. Nejsem ten typ, který by žil jenom tvorbou v ateliéru. To bych nevydržel. Stačí mi, když manželka odjede s dětmi na tři čtyři dny...

Jsem sice schopen tu dobu prožít u stojanu, ale když pak vyjdu ven, tak se pomalu bojím lidí. Je pravda, že některým autorům se z tvůrčí samoty změní myšlení, a to bych opravdu nechtěl. Rád jdu z domova do práce a pak zase zpět.

O víkendu vstávám v pět ráno, abych měl na malování víc času. Navíc mi vyhovuje být v kontaktu s mladými studenty. Obohacují mě a cítím, že se inspirujeme navzájem,“ pochvaluje si zázemí Jaroslav Klát, který už přes dvacet let přednáší na Soukromé střední umělecké škole designu, ateliér užité malby.

Z Čakovic, kde byla založena už v roce 1990 jako první soukromá umělecká škola u nás, se přestěhovala do nových prostor v Řepích.

Přes kontakt s mladými Jaroslava Kláta nijak zvlášť neoslovuje moderní design a i ve svém bytě dává přednost kombinaci starožitného, historizujícího s moderním i praktickým.

„Mám raději kombinaci starého s novým než nějaký čistě moderní design. Nehledě na to, že staré kousky nábytku jsou dědictvím po otci. Spíš než nějakou novou věc si raději občas koupím ve starožitnictví třeba skleněný pohár,“ přiznává Jaroslav Klát, který ke svým aktivitám už také dvacet let připočítává přednášení na tzv. Rudolfinské akademii, škole, kterou řídí Asociace starožitníků České republiky.

„Považuji si, že od ledna (po letech v komisi) jsem členem prezídia Asociace. V sekci obrazů, každý tam máme svoji specializaci.“

Jaroslav Klát měl už jako student na Letné malou garsonku a kouzlo místa mu od té doby nezevšednělo. „Náhodou jsem se později takříkajíc přiženil do nedalekého většího bytu a nyní jsme v družstevním - třípokojovém bytě. Samozřejmě i tady chybí další místnost, ložnice je opravdu malá. Ale věděli jsme, že se nechceme stěhovat nikam dál.“

Není mnoho míst, odkud vidíte z okna na lodě, vlaky, tramvaje, auta, letadla… A kousek od Stromovky! Okna z kuchyně (s balkónkem) a ložnice (není problém spát při otevřeném okně) vedou do dvora se vzrostlými stromy.

„Manžel natolik nemá rád změny, že se mu ani příliš z minulého bytu stěhovat nechtělo, a cítila jsem, že dohled nad rekonstrukcí tohoto bytu bude stejně na mně,“ usmívá se paní Lucie i po čtyřech letech bydlení na nové adrese a při vzpomínce třeba na předělávání elektroinstalace v bytě. „Ne že by kuchyň byla vyloženě moje doména, ale její uspořádání jsem si vymyslela také sama.“

Zásadní modernizací prošla i koupelna, kterou mj. zdobí i dárek od kamarádů - staré kachle, zřejmě z nějaké pece. Tady je zarámovali jako obraz a také v koupelně je patrný cit pro sladění barev a atmosféru.

„Je pravda, že manželka se mnou vždy prokonzultovala své záměry a výsledek byl pak podle ní,“ připouští s úsměvem Jaroslav Klát. Sám je pyšný i na zápraží vyzdobené sbírkou rozličných obrázků a grafik. Předsíň jistě nenechá návštěvy na pochybách, ke komu přicházejí.