Hlavní obsah
Na návštěvě u herečky a spisovatelky Hany Militké Foto: Milan Malíček, Právo

Herečka a spisovatelka Hana Militká má útulný a zábavný byt

Herečka a dnes už i zavedená spisovatelka – hlavně detektivek – Hana Militká ve svém bytě potvrzuje, že jí hravost a fantazie nechybějí. Také ráda fotografuje, a tak je její byt v pražských Vršovicích nejen útulný, ale i zábavný.

Na návštěvě u herečky a spisovatelky Hany Militké Foto: Milan Malíček, Právo
Herečka a spisovatelka Hana Militká má útulný a zábavný byt

Nejedna stěna připomíná rodinnou fotogalerii a oranžové závěsy zase přidávají slunce do bytu v přízemí klasického činžáku, z jehož střechy je možné sledovat fotbalové mače na Bohemce! V tomto bytě bydlí rodačka z Hradce Králové už sedm let.

Z komůrky s malým okénkem hned za dveřmi udělali kuchyň a z místnosti, kde byla původně, prostornou ložnici s oknem do klidného dvora. Úložný prostor je šikovně vyřešen nábytkem zhotoveným na míru i v členité předsíni a obývací pokoj je s tvůrčím koutkem pohodlným přijímacím salonem se spoustou knih a fotografií na stěnách.

Kronika života

„Do Brna jsem šla na JAMU, zůstala tam dlouho v Divadle na provázku, našla si manžela a pak jsme šli do Prahy a je nám tu v důchodu dobře,“ usmívá se autorka nejen nedávno vydané detektivky Vražedný lov, ale i soukromé a výpravně vytištěné, v kůži vázané rodinné kroniky. Vydané nákladem osm kusů.

Herečka je autorkou detektivky Vražedný lov, ale i soukromé a výpravné rodinné kroniky.

Foto: Milan Malíček, Právo

„Je to o osmi generacích rodiny mé maminky rozené Hudouskové a rodina Militkých se mi tam samozřejmě dostala přes tátu a je vzpomínána od roku 1620. Drazí militcí, jak se píše už v Dalimilově kronice. Tedy Militká = milá, miloučká.

Psaní kroniky mě nakonec inspirovalo k tomu, že jsem po tom množství nasbíraných informací cítila potřebu s nimi ještě pracovat, a tak jsem začala psát první knihu povídek inspirovaných mým životem. Ale oslovení vydavatelé mi odpovídali, že je povídky nezajímají. Až jsem na internetu našla vydavatelství Krigl a řekla si, že ten pán se nestydí za své jméno, a naše spolupráce pokračuje dodnes. A taky mi tehdy rychle odepsali, ať se spojím s jejich šéfredaktorem Jiřím Halberštátem pocházejícím ze Svobodných Dvorů. Já jsem také odtamtud a on chodil se sestrou do jedné třídy. Tak to bylo jasné! Jiří mě naučil psát úsporně – má obrovský cit pro češtinu, možná díky příjmení,“ směje se naše hostitelka.

Herečka a spisovatelka Hana Militká

Foto: Milan Malíček, Právo

„Psaní mi přináší větší volnost než herectví. Píši si, kdy chci, jak chci. Romány se mi psaly snadněji, detektivky se musí opravdu promyslet. Podobně mě baví i fotografování, které neberu nijak technicky, ale citově. Jakmile mě něco zaujme, hned to musím vyblejsknout.“ Ano, stěny tady opravdu vyprávějí.

Paměť havranů

„Chalupu na Vysočině jsme prodali, protože při ohýbání k záhonkům nás už bolela záda a manžel tam pořád stejně jen něco o víkendech po práci spravoval a už to pro nás vlastně nebylo. Navíc můžeme jezdit k sestře nebo k bráchovi do Hradce, do rodinného, rodného baráku, ale už nám víc vyhovuje pohodlíčko, které máme tady.

Vždycky mě bavily kytičky, protože tátova sestra se přivdala do zahradnictví, takže jsem se i zorientovala v tomto oboru. Při každé návštěvě jsem okukovala ve sklenících. Ale už stačilo. Také jsem tou dobou hodně hrála v divadle a v létě filmovala.“

Středem bytu procházející předsíň slouží i jako galerie.

Foto: Milan Malíček, Právo

Často s Jurajem Herzem. První film, který s ním a s velkým nadšením točila (Straka v hrsti), nikdy do kin nešel – zamířil rovnou do trezoru. Jejich další snímek byl o Jožce Jabůrkové – Zastihla mě noc.

„Natáčeli jsme to opravdu v koncentráku Majdanek. A byla to síla, ty běsy tam lítaly a havrani, které jsem tam na plotě viděla, je pamatovali. Ještě dnes z toho mám husí kůži. Sama jsem se šla podívat i do plynových komor…“

Foto: Milan Malíček, Právo

Vzpomínky naopak radostné se samozřejmě paní Haně spojují s léty studentskými v Brně.

„Bylo fajn, když jsme se spolužáky pořádali bohatýrské výjezdy. Mirek Donutil mi po letech napsal předmluvu do vzpomínané knihy povídek, pak mi další napsal Zedňa – Pavel Zedníček a vždycky se rádi vidíme. Na počítači píši všemi deseti, protože jsem napřed vystudovala střední ekonomickou a teprve teď to využívám. Je pravda, že na JAMU jsem Barťákovi a Bolkovi Polívkovi přepisovala z lásky diplomky.“

Zkušenosti ze změn

Hana Militká se s manželem z Brna do Prahy přestěhovala v roce 1981. „To nám bylo jednatřicet a už jsme od té doby tady bydleli také na několika adresách. Naposledy ve Stodůlkách, kam jsme se přestěhovali z Prahy 2, kde dům koupili Italové. V pravou chvíli jsme se nechali vyplatit a teď je tam nájemné dvacet tisíc… Ve Stodůlkách bydlel starší brácha, tak jsme si říkali, že budeme mít k sobě blíž, ale on nám nedávno umřel a už nás tam nic nedrželo. A po tři čtvrtě roce jsme šli sem, je to už sedm let.

Ložnice je druhou největší místností. Její okno vede do klidného dvora.

Foto: Milan Malíček, Právo

Italové nám dali odstupné sto tisíc – v době, kdy u nás byty ještě nesměli cizinci kupovat, každou chvilku se měnila jména majitelů, klasický scénář… Tak za ně máme na stará kolena tohle kanape a novou ložnici.“

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

V Brně se stěhovali ještě častěji a každá změna znamenala renovaci dalšího bytu. „Tak máme praxi a zkušenosti. Většinou ale řemeslníci zbyli přes den na mě. Jak bylo ticho, hned jsem se ptala, jak to chlapcům jde. Kdežto manžel by si s nimi pořád jen povídal, a ještě by jim pomáhal,“ směje se při vzpomínkách na dozorování stavebních prací Hana Militká. Jistě byla, jako na nás, i na řemeslníky milá.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků