Novoroční anketa o sousedství slavných

„Přátelské, abychom se mohli vzájemně zvát na skleničku či na grilování atd. Příjemné, stále dobře naladěné, usměvavé, tiché, nedělající kravál neustálým spouštěním cirkulárky, sekačky či motorové pily.

Neprudivé, nechodící si často něco vypůjčit, tu cibuli, tu chleba či jedno vejce, kousek másla…

Spolehlivé, když je o něco požádám, spolehlivě mé přání splní, např. pohlídání pošťáka. Finančně nezávislé, nepůjčující si stále sem tam nějaké peníze, na balíček, na zaplacení složenky atd.

Mladé (aspoň duchem), usměvavé, s radostí do života, s dobrou náladou a s láskou k Olympicu!“

„Sousedů jsem zažila spousty! Za posledních deset let bydlím v Praze již na šesté adrese. Mít skvělé sousedy, kteří vám pohlídají byt a zalijí kytky během dovolené, nakrmí morče nebo ke kterým můžete dát dítě na noc – je podle mého snem snad každého z nás. Mít příjemný pocit sdílení a bezpečí ve společně užívaném prostoru je v našem životě také zásadní.

Když ráno z bytu vyjdete do čisté chodby a večer se z práce vracíte a nemáte strach, že uslyšíte, ucítíte nebo uvidíte něco nepříjemného, máte prostě radost z bydlení, i když nemáte svůj vlastní dům. Na Vinohradech, kde teď žiju s rodinou, máme obrovské štěstí, že majitelé domu bydlí přímo s námi ve vchodu, dokonce na stejném patře jako my.

A jaký je majitel, takový bývá i dům. Ten náš má krásnou zahrádku ve vnitrobloku, majitelé se starají jak o vstupní krásné dveře, tak o špaletová okna, venkovní fasádu a se stejnou pečlivostí se věnují výběru nájemníků. Ale podle mnohých historek vím, že i mistr tesař se někdy utne.

V domě bydlí také malé děti, takže je jasné, že nám občas nad hlavou probíhají atletické závody. Já doma často připravuju choreografie, rozezpívávám se ve sprše, pereme prádlo o půlnoci, no není to ani s námi vždycky snadné. Ale ráno se potkáme se sousedy a zdravíme se s úsměvem, na chvíli si popovídáme a vzájemně tolerujeme občasné zvýšené hlukové hladiny.

Jsem ráda za naše milé sousedy, a nejen jim přeji příjemně odbydlené dny v roce 2019!“

„Každý si jistě přeje, aby jeho sousedé byli přátelští a neprodukovali hluk ani zápach. Neměli by vás šmírovat ani na váš pozemek pouštět svého psa, který rozkouše, na co přijde. Ideálně jim jsou cizí noční veselice a rozhodně vám nezávidí ten luxusní bourák, který jste si právě pořídili.

Ruku na srdce – sousedy si opravdu nevybíráme, stejně jako rodinu. Když mi bylo -náct, přestěhovali jsme se s rodiči z domku do bytu. Pod námi žil pán, kterému jsme s bratrem dali přezdívku ,tvrdohudebník‘. Měl v oblibě metal a pouštěl si ho pokaždé, když se vrátil z noční – obvykle okolo šesté ráno.

Budíček zaručen! Ve svém prvním bytě jsem zas sousedila s ,idylickým‘ párem: ona měla sklony k hysterii a on k cholerismu. O řev nebyla nouze, ale na druhou stranu mě inspirovali při tvorbě knižních příběhů.

A nyní? Nestěžuju si a neměnila bych. Ano, sousedé občas slaví narozeniny a zpívají až do rána. Příležitostně vracím míč nebo frisbee, které sousedovic děti neuhlídaly, takže skončily za plotem. A tak podobně. Věci, které jsou zkrátka běžné a neobtěžují.

Myslím, že stačí, když okolo nás bydlí normální, slušní lidé. Podle mě by se k sobě sousedé měli chovat s obyčejnou úctou a tolerancí. To považuji za základ v každém soužití, nejen v tom sousedském.“

„Jako ve snu myslíte? Ale ne, já mám opravdu skvělé sousedy a přeji si, aby nám to vydrželo! Když jsem se sem stěhovala, tak jsem hned první večer zlomila klíč ve vstupních dveřích (vracela jsem se ještě k mámě pro pyžamo) a musela jsem zvonit na všechny sousedy. Otevřít mi přišel mírně nabručený pán, ale pustil mne dovnitř, a i zámek vyměnil!

Druhý den jsem vzala dvě lahve vína a šla se mu omluvit. Od té doby jsme kamarádi a vycházím i s ostatními – zdravíme se, tykáme si. I na společné večeře občas zajdeme. Také mi před pár týdny všichni přišli pogratulovat k narození miminka, a to mne opravdu dojalo.

Bohužel se nám odstěhoval pán, muzikant – regenschori (vedoucí chrámového sboru), který bydlel přímo vedle nás. A každé Vánoce ze svých dveří pro všechny troubil do schodiště na trumpetu.

Všichni jsme se pak sešli k přípitku. Byla to krásná, šestiletá tradice a letos nám to chybělo. Tak na zdraví všech dobrých sousedů a přeji všem ostatním takové, jako mám já!“

„V některých případech se sousedem stává náš známý, kamarád nebo příbuzný, protože jsme se rozhodli bydlet blízko sebe. Ve všech ostatních případech jsou našimi sousedy lidé, o kterých toho zprvu moc nevíme, a přece je nám jasné, že se budeme často potkávat a svým způsobem to budou lidé, kteří nám budou nejčastěji nablízku.

Bylo by hezké říci, že z našich sousedů se stanou naši známí a kamarádi, pravdou ale je, že ne vždy je to možné a není to snad ani nutné.

Dobré však je, když to budou lidé, kteří nám opětují úsměv a pozdrav nebo nás třeba povzbudí po těžkém dni. Ale chceme-li něco po druhých, měli bychom začít u sebe. Zkusme být tedy pozornější, milejší a slušnější k sobě navzájem a věřím, že tím získáme nejen dobré sousedy. A to přeji do nového roku všem.“