Článek
„Kořeny jsem ještě úplně nezapustil, ale je pravda, že i nedávno jsem byl hrát venku na ulici – v Itálii, kterou jsem si opravdu oblíbil. Kvůli jídlu, lidem, počasí, pohodě… Tam bych asi mohl žít.
Ale v tomto bytě jsme spokojení a měli jsme při jeho pořízení velké štěstí. Zejména při dnešních cenách bytů v Praze. Jsme tady v podnájmu a nastěhovali jsme se pár dní po tom, co odešli řemeslníci,“ usmívá se Thom, kterému nedělá problém – jakožto rodákovi z Valašska – „odtajnit“ své rodné jméno Tomáš Maček. „Jsem kousek od Zlína, z Vlachovic.“
Andělské hlasy
„U Lennonovy zdi v Praze už jsem dlouho nehrál. Ale ještě pořád se občas rádi sebereme s kamarádem Martinem Harichem a jedeme třeba na čtrnáct dní někam hrát (je to dobrá hygiena). A nevíme kam, jen si určíme zemi a spáváme v dodávce. Nejraději do té Itálie, i když tam Maťovi minule ukradli kytaru. No, nechal ji opřenou o auto, ale krádež to byla… Teď nás ale s kapelou také čeká regulérní klubové turné, několik koncertů po Skotsku a Anglii.“
K vybavení interiéru patří i gramofon a stojánek na vonné tyčinky.
Thom si píše texty a zpívá v angličtině a jeho druhá deska All I Know podle něho už není tolik folková a je na ní více elektronických a popových zvuků.
„Kromě Lenny zpívá na desce také má kamarádka z Vlachovic. U nás na Moravě je spousta kvalitních muzikantů a zpěváků, o kterých není slyšet. No a Katka Gbelcová – moje kamarádka a sousedka z mládí – se věnuje klasickému zpěvu, tak jsem ji přizval na desku, kde její témbr vytváří krásnou atmosféru.“
Sám se do povědomí posluchačů dostal i díky nominaci při udílení cen Český slavík 2016 v kategorii Objev roku. A v anketě Anděl za rok 2016 obdržel dvě sošky – objev a zpěvák roku. Jedna mu doma zdobí poličku u stojanu s mikrofonem a druhá je u jeho producenta.
Půvab má i chodba s vysokým stropem a výraznými zárubněmi u dveří.
Kdo židli má, bydlí
„V Praze jsem s přestávkami (cestami do ciziny) šest let a moc jsem si to tu oblíbil. Také se mi už ale stalo, že jsem měl hlavního města nad hlavu, tak jsem se přestěhoval na pronajatou chatu u Hlásné Třebaně. Půl roku jsem si tam skládal písničky na desku a zase se rád vrátil, i když to tam bylo milé a s veškerým zázemím. Ale stejně jsem musel stále častěji jezdit do Prahy a jsem rád, že jsme teď s přítelkyní získali toto bydlení. S kapelou zkoušíme u Grébovky, kam to mám odsud kousek. Bylo to opravdu štěstí.“
V ložnici je pod oknem místo pro pracovní a studijní stůl.
Thom – Tomáš si pochvaluje i to, že je na nové adrese (donedávna bydleli nedaleko) minulo soužití se zedníky a mohli se rovnou soustředit na zařizování, které při jejich vlastnictví několika kousků nábytku nebylo zase až tak složité. Už je čekají jen drobnosti a doplňky. Manuální práci se ale Thom nevyhýbá a hrdě hlásí, že sám zrekonstruoval stolek.
„Zkrátil jsem nohy, dal novou desku, vše natřel a obrousil i napatinoval,“ usmívá se při pohledu na solitér se zánovním gramofonem Tesla a sbírkou černých desek.
„Máme rádi staré věci. Jedna židle u stolu, zakoupeného v bazaru i s červotočem, je po Kájině tetě, druhá po pradědovi a třetí jsem koupil v antiku cestou z koncertu.“
V jednoduchosti je krása – zákoutí v prostorné ložnici.
Byt dva plus jedna pod střechou má všechny místnosti téměř stejně velké a okna do dvou stran. Hluk z ulice sem nedoléhá a do dvora je hezký výhled, i když na dvorku u domu je nepořádek. „Je to spíš zarostlý smeťák a je to škoda. Mohly by tam být lavičky nebo i místo na grilování.”
„Ještě se tu dovybavujeme a nemám úplně zařízenou ani pracovnu, ale už si tam zkouším nahrávat i skládat. Půjde to. Při dnešních technologiích to šlo i na té vzpomínané chatě, kde jsem si nahrál základy pro desku. Mohu tu normálně zpívat, nikdo na mne zatím nepřišel. No, měli jsme tu hlučnější kolaudačku,“ usmívá se Thom, který se v době naší návštěvy více než skládání nových písniček věnoval „úřadování“ kolem nedávno vydané desky.
I lampičky v ložnici jsou jen designové objímky na žárovky. Na postel postačily čtyři palety.
„Někdy je toho na mne tolik, že potřebuji třeba na tři dny někam zmizet. Skládat a psát tři dny v kuse je mnohem lepší někde v přírodě než v centru města. Tady v Praze mě od koncentrace při skládání odvede kdejaká blbost.“
Doma nejlépe
Při poznávacích cestách si svého času myslel, že mu více vyhovují severské země.
Z hudebního salonu ještě vedou dveře do praktické komory.
„Ale zjišťuji, že mám rád jaro, léto, podzim. Zimu nemusím. A jaro je nejlepší – takže ta Itálie, tam je mi to milé. Minulý rok jsem si dopřál sám několik týdnů na Sumatře. Psal jsem tam i písničky na nejnovější desku a nepohyboval jsem se po tradičních destinacích. Z hlavního ostrova jsem vyjížděl do zapadlých míst.
O to více mě překvapilo, kolik Čechů tam jezdí pomáhat uklízet pobřeží od plastů. To mi bylo sympatické a na druhé straně je to opravdu smutné, jak jsou zanesená i takováto místa. Navíc místní vůbec nevědí, jak s průmyslovými odpady nakládat. Všechno vyhazují do moře, je to otázka vzdělávání.“
Thom Artway své současné bydlení považuje za ideální a ani mu nevadí, že tu není výtah.
„Cestou po schodech mám dobrý pocit, že pro sebe něco dělám. Máme rádi atmosféru starých domů bez sterility. I proto tu máme různé kousky starého nábytku. A když mám jen kousek volna, jedu za rodinou do rodných Vlachovic.“
Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
Hledáme nejhezčí rodinné vánoční stromečky
Ozdobený stromeček je možné o Vánocích nalézt snad v každé české rodině. Když se na Štědrý večer rozzáří, rozlije se po celé domácnosti tajemná atmosféra, na niž se těší nejenom děti, ale i dospělí.
Jak vypadá ten váš? Je designově dovedený k dokonalosti? Anebo na něj věšíte tradičně památeční ozdoby po babičce? Zdobíte stromeček v pokoji, anebo jej máte venku, na zahradě?
Na adresu bydleni@novinky.cz nám do 20.12.2018 pošlete fotografii (orientovanou na šířku) s vaším vánočním stromečkem a připojte pár zajímavých informací o něm. Přehlídku těch nejhezčích vám přineseme v článku o Vánocích v rubrice Bydlení.