„Když sousedé slyší z dílny hrát hudbu nebo vidí, že svítím, občas se zajdou podívat, na čem zrovna pracuji. Každé Vánoce pro ně pořádáme s rodinou přímo v dílně a v přilehlých prostorách sváteční setkání. Jsem za toto strategické místo vděčná,“ přiznává naše hostitelka.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Po studiu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (Fakulta umění a designu – Ateliér Design keramiky) se Lucie nechala zaměstnat v autosalonu, kde už při škole brigádně vypomáhala. Zvažovala totiž, zda se uživí svou vlastní tvorbou. Čím méně jí ale zbývalo času na keramiku, tím více zjišťovala, že tvořit potřebuje.

„Naštěstí mě rodina podpořila a věřila mi. Sice jsem si nebyla úplně jistá, ale zároveň jsem si už od střední školy pomalými krůčky budovala vlastní značku, takže jsem se rozhodla do toho jít naplno. Jakmile člověk překročí pomyslnou bariéru strachu, zjistí, že má vlastně vše, co chtěl.

Luckavo.cz (Pozn.: čti česky) – podle jména, ale má to i další skrytý význam: LUCK – z angličtiny znamená štěstí a AVO je z keltštiny duše, pramen. Takže já to mám jako volně přeloženou složeninu – dítě štěstěny, už od narození. Nechci to zakřiknout, ale zatím když jsem chtěla někam dojít, i když to bylo přes hory a doly, tak jsem tam došla.“

Panelák s duší bez pracholapů

Panelový příběh pokračoval, když se snoubencem Jakubem koupili na jaře roku 2017 vlastní byt na pražském Barrandově – v bloku sousedícím s ateliérem! Krátce po dokončení jeho kompletní rekonstrukce nás Lucie Volková pozvala na rýmovníkový čaj s medem. Samozřejmě – servírovaným v jejích hrnečcích!

Panelákové stereotypy narušuje i vlastnoručně dotvořená kuchyň.

Panelákové stereotypy narušuje i vlastnoručně dotvořená kuchyň.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Pod okny domu je z jedné strany školka a z druhé strany vede alej stromů k základní škole. Dětský pokoj tu ještě zařízený nemají, ale uvědomují si příjemnou budoucnost bydlení na této adrese.

„Zastávám názor, že panelové sídliště může být hezké místo k pohodlnému životu. To ale neznamená, že bych si jednou nedovedla představit ateliér s výhledem do zahrady u vlastního domu,” usmívá se spokojená patriotka, které ještě tři roky nebude třicet.

„Čas je pro nás hodnota číslo jedna, a než ho trávit na cestách, volili jsme nyní lokalitu na bydlení tak, abychom měli vše po ruce a nemuseli jednou děti vozit například do školky autem,“ dodává Lucie.

„Byt jsme si navíc zvukově odizolovali podhledy ve všech místnostech a jsme tu opravdu spokojeni.“

Zátiší z porcelánu.

Zátiší z porcelánu

FOTO: Milan Malíček, Právo

Na nedaleké základní škole Lucie vyhrála v deváté třídě soutěž v keramickém kroužku a – příslovečně – už jako malá holka chtěla být výtvarnicí. Volba studia na Střední umělecké škole Václava Hollara v Praze – Design keramiky tak byla logická.

„Porcelán má duši, i když ho většina lidí bere automaticky. A s vědomím, že když ho rozbijí, koupí si nový. Málokdo ale ví, jak dlouho vzniká. Proto jsem si jednou řekla, že vytvořím něco hravého, co lidem poslouží a ještě třeba vyloudí úsměv na tváři. Miskou na pružině tak šířím dobrou náladu v domácnostech,” usmívá se Lucie, když nám ukazuje svůj další výrobek.

„I proto ráda dělám funkční věci a nemám ráda pracholapy. Chci, aby se ty věci používaly, a mám radost, že to tak je – lidé pijí z mých porcelánových „plecháčků“, retro bandasky slouží jako vázy a v moderních, ručně děrovaných květináčích spokojeně žijí orchideje.

Bílé květníky na parapetu v obýváku jsou ukázkou vlastní tvorby.

Bílé květníky na parapetu v obýváku jsou ukázkou vlastní tvorby.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Na kruhu je možné vytočit leccos, ale odlévat porcelán do sádrových forem je něco jiného. Je to opravdu unikátní a celý proces je náročný jak na čas, tak na finance. Koho neodradí investice obojího, má něco opravdu výjimečného a trvalého, i když ne nerozbitného. Už teď si mohu myslet, že tu po mně zůstane hmatatelná, bílá stopa.“

Střídmost a elektronika

„Je to náš první vlastní byt a také první taková rekonstrukce. Téměř vše jsme si dělali sami. Řemeslníky jsme tady měli na podhledy a na hrubou stavbu jádra. Kuba dělal mikroelektroniku, a protože je opravdu zručný, vyhrál si i s elektroinstalací, kterou máme vedenou buď zmíněnými podhledy, nebo v lištách u podlahy.

Zrcadlo v koupelně, ale i světlo za postelí nebo v celé kuchyni ovládáme pouhým dotykem prstu, druhá polovina vypínačů v bytě je bezdrátová. Podsvícení skříněk v obývacím pokoji bylo původně ovládané na zatleskání, ale museli jsme ho zrušit, protože reagovalo i na položení hrníčku,” směje se Lucie, která jinak při zařizování bytu i ve vlastní tvorbě upřednostňuje střídmost, a tedy i bílou barvu.

Plovoucí podlaha je v celém bytě stejná, ale v ložnici ještě více dominuje bílá barva. V letním období se z lodžie u ložnice stává další obytný prostor vyzdobený květinami.

Plovoucí podlaha je v celém bytě stejná, ale v ložnici ještě více dominuje bílá barva. V letním období se z lodžie u ložnice stává další obytný prostor vyzdobený květinami.

FOTO: Milan Malíček, Právo

FOTO: Milan Malíček, Právo

Na stěnu v obývacím pokoji se počítá (až našetří další finance) s velkým nasvíceným obrazem z mechu a dalších rostlin. Kuchyň s jídelním barem pod oknem je kombinací koupené linky a vlastnoručně vyrobených doplňků.

Největším zásahem do dispozice bytu byla přestavba bytového jádra a zrušení vstupu do kuchyně rovnou z předsíně. Z jedné strany tak vznikl vestavěný botník, z druhé úzká spíž s dvířky.

Po zrušení vstupu do kuchyně rovnou z předsíně vznikl z jedné strany vestavěný botník, z druhé úzká spíž.

Po zrušení vstupu do kuchyně rovnou z předsíně vznikl z jedné strany vestavěný botník, z druhé úzká spíž.

FOTO: Milan Malíček, Právo

S křídly, ale s nohama na zemi

Lucie o sobě říká, že si nepřijde jako typický umělec. „Nejsem žádný bohém, už při studiích jsem věděla, že mé priority jsou jinde než v putyce u půllitru piva. Ačkoli jsem studovala v Ústí nad Labem, celých šest let jsem se vracela domů do Prahy za svými povinnostmi. Byly to brigády, díky kterým jsem si mohla pořídit svou první keramickou pec a první výrobní prostor. A tak jsem se ocitla na pomyslné druhé straně onoho půllitru, kdy jsem několik let do noci roznášela hostům steaky, hamburgery a pivo. To vše střídavě s jinými víkendovými brigádami,“ usmívá se naše hostitelka.

Pro nadšeného majitele lam vytvořila Lucie originální sadu šálků.

Pro nadšeného majitele lam vytvořila Lucie originální sadu šálků.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Bavilo mě, že to bylo jen tehdy, když jsem chtěla já. Při prvním a posledním krátkém hlavním pracovním poměru jsem se jen ujistila v tom, že práce v kanceláři s pevnou pracovní dobou není to, co bych dlouho vydržela.

Aby mě můj porcelán uživil, rozdělila jsem svou tvorbu na dvě části. Jednu zcela volnou a dostupnou každému smrtelníkovi, druhá polovina mé práce spočívá v zakázkové výrobě porcelánu na klíč. V praxi to znamená zasadit zcela nový produkt do kontextu konkrétního prostoru a atmosféry dané společnosti, restaurace nebo třeba baru. Tyto zakázkové realizace s sebou nesou exkluzivitu a jejich majitelé si mohou být jisti, že jsou jediní, kdo tyto produkty vlastní,“ dodává.

Koupelna byla vybudována se sprchovým koutem a luxfery přivádějícími denní světlo přes kuchyň. Dále byl efektivně využit prostor ve stoupačkách pro zapuštění niky.

Koupelna byla vybudována se sprchovým koutem a luxfery přivádějícími denní světlo přes kuchyň. Dále byl efektivně využit prostor ve stoupačkách pro zapuštění niky.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Lucie je dnes ráda, že má prostor na svou tvorbu, která ji baví. ,,Když si teď ráno přispím a pak jsem v dílně do půlnoci, tak je to moje věc. Kdykoliv si mohu zajít do přírody, hned za domem máme krásné Prokopské údolí. Příroda nás oba s Jakubem velmi nabíjí. Rádi se jen tak projdeme, ale také vysokohorsky turistikujeme,“ pochvaluje si Lucie.

„V současné době plánujeme roadtrip krásami Skotska s tou nejlepší partou pod sluncem a moc se na to těšíme.“