Jedním z hlavních důvodů ke změně bylo přání dnes dvanáctiletých dvojčat, aby každé mělo svůj pokojíček. I když výtvarnice Sylva Francová tvoří doma, vlastní pracovnu – ateliér tolik nepotřebuje. Stačí jí pracovní stůl v rohu obývacího pokoje. Kreslí totiž většinou elektronickou tužkou rovnou do počítače, i když skicák a tužku používá také.

Výtvarnice Sylva Francová

Výtvarnice Sylva Francová

FOTO: Milan Malíček, Právo

Změna plánu

„Původně jsme si všichni mysleli, že větší byt získáme výměnou s mými rodiči, kteří bydleli také v paneláku kousek od nás a kde jsem vyrůstala. Nakonec jsme si to ale rozmysleli. Rodičům je v bytě dobře. A už jen stěhování jejich obrovských knihoven by byl problém,“ usmívá se Sylva a dodává další perličku na náhrdelník příběhu.

Sklo, okno do předsíně nad dveřmi bylo vytvořeno jako parafráze původního trojokna, které se nepodařilo zachovat po změně dispozice. Ale původních prvků tu záměrně zůstalo dost – kliky, vypínače, zásuvky.

Sklo, okno do předsíně nad dveřmi bylo vytvořeno jako parafráze původního trojokna, které se nepodařilo zachovat po změně dispozice. Ale původních prvků tu záměrně zůstalo dost – kliky, vypínače, zásuvky.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Maminka nám akčně pomáhala procházet inzeráty a při pohledu na jednu fotku jí byl byt povědomý – linie oken přes roh obýváku je nepřehlédnutelná. A opravdu, bydlívala tam její dávná kamarádka, se kterou se v minulosti navštěvovala, a s její dcerou, která tu nyní bydlela, jsme se pak už rychle dohodli.

Nová kuchyň zásadně proměnila dispozici bytu.

Nová kuchyň zásadně proměnila dispozici bytu.

FOTO: Milan Malíček, Právo

I když bylo jasné, že zde bude nutná rekonstrukce. Hlavně jsem toužila přesunout kuchyň z okrajové části bytu do jeho středu. A tak jsme zrušili pokojík – tak na jednu postel a okno – pro služku. Vznikla tím další pěkná a poměrně velká místnost z bývalé kuchyně, kterou jsme přesunuli na druhou stranu stěny, kde dřív byla jídelna – vítací salon. Nakonec tu holky sice vlastní pokoje nemají, ale v jednom velkém jsme jim udělali předěl ze skříní a knihovny a každá tak má přece jenom své zákoutí.“

K jídelnímu stolu se vejde hodně lidí a mají tak své kouzlo i rodinné oslavy.

K jídelnímu stolu se vejde hodně lidí a mají tak své kouzlo i rodinné oslavy.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Perličky na zdech a v knihovnách

Příjemně zařízeným bytem, kde retro nábytek v obýváku koresponduje s kouzlem místa, se „vine nit“ potvrzující, že zde bydlí výtvarnice. Keramické sošky, ušité figurky připomínající dobu, kdy paní Sylva dala před časem podobu televizní znělce a animacím pro děti, dětské knihy ilustrované naší hostitelkou i obrazy na zdech od kamarádů výtvarníků.

S rekonstrukcí pomáhal hlavně kamarád architekt a jeho spolupracovníci. Předěl mezi novou kuchyní a obývákem zůstal zachován. Trojdílné dveře zatím ve sklepě čekají na svoji další příležitost.

S rekonstrukcí pomáhal hlavně kamarád architekt a jeho spolupracovníci. Předěl mezi novou kuchyní a obývákem zůstal zachován. Trojdílné dveře zatím ve sklepě čekají na svoji další příležitost.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Je pravda, že jsem si kreslila odmalička a do slohu v první třídě jsem napsala, že budu malířka. Cesta byla ale komplikovanější, úplným omylem byla střední ekonomická škola. Poté ovšem následovaly krásné výtvarné roky na nástavbě na Hollarce. A na vysněnou akademii jsem se dostala až v průběhu studia na pedagogické fakultě. Na Akademii výtvarných umění jsem studovala grafiku u profesora Lindovského a potom jsem přešla do ateliéru nových médií vedeného Veronikou Bromovou.

„Na stěnách mám ráda obrazy od mých kamarádů, třeba i půjčené nebo na výměnu. Do velkého bytu jsem se těšila už jenom kvůli stěnám, na které budu moci věšet obrazy.“ Pokoj pro hosty a pracovna zároveň jsou toho důkazem.

„Na stěnách mám ráda obrazy od mých kamarádů, třeba i půjčené nebo na výměnu. Do velkého bytu jsem se těšila už jenom kvůli stěnám, na které budu moci věšet obrazy.“ Pokoj pro hosty a pracovna zároveň jsou toho důkazem.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Vždycky mě bavilo věnovat se kresbě a ilustraci, ale zároveň jsem ve své volné tvorbě pracovala s fotografií a videem. Ráda jsem ve svých fotografických projektech zpracovávala téma sídliště, kde jsem dlouho žila a vyrůstala. Hodně jsem také fotila, když jsem byla s holčičkami doma a ovlivňovaly přímo i nepřímo mou tvorbu.“

Vyšehradská výhra

Jako bonus k novému bydlení je blízkost Vyšehradu, který měla Sylva vždy ráda. Ostatně jako celou starou Prahu, ta je jí i inspirací k autorské knize, na které právě pro Albatros pracuje.

„Velkou inspirací mi jsou i nyní mé dcery – hlavní postavičky se jmenují po nich. Příběh začíná na sídlišti a končí právě na Vyšehradě, což je vtipné, protože jsem to vymyslela ještě dříve, než jsme věděli, že se sem přestěhujeme! Také jsem si to psala a ilustrovala do šuplíku a nemyslela si, že by to někdy opravdu vyšlo. Je to vlastně obrazová, faktografická kniha pro děti. Jsou tam i hlášky, které moje holčičky opravdu používají.“

Dvanáctileté slečny se také dočkaly svého soukromí a pohodlí, byť v jedné místnosti.

Dvanáctileté slečny se také dočkaly svého soukromí a pohodlí, byť v jedné místnosti.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Ale nepůjde o první spolupráci s tradičním vydavatelským domem. Nedávno vyšla kniha pohádek Sáry Saudkové s ilustracemi Sylvy Francové, která si na nedostatek práce nemůže stěžovat.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Jezdívala jsem ze sídliště na Vyšehrad kreslit a randit. A že teď tady nedaleko bydlím, tak to je sen, o kterém jsem si nikdy nemyslela, že se uskuteční. A ještě vlastně do bytu od lidí, které přes maminku známe. To mě opravdu nikdy nenapadlo. Je to kousek pěšky i k Vltavě, kde jsem byla v zimě bruslit a připadala si jako v dávných časech. Je to pro nás všechny opravdu velká změna. I když jsem si svého času užívala i sídliště, tak teď to tady miluji. Při první procházce z bytu na Vyšehrad jsem byla z těch krásných výhledů na Prahu úplně dojatá.“