Do první biokuchařky psala Hanka Zemanová recepty podle ingrediencí, které byly tehdy na trhu. Nebylo jich moc, a tak byly jednoduché. Dnes je situace opačná. Všeho je přespříliš, hlavně informací. Často jsou protichůdné, objevuje se spousta novinek, výživových poradců. A tak se rozhodla napsat novou knihu.

Hanka Zemanová

Hanka Zemanová

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Odpovídá na základní otázky, upozorňuje na nové trendy a dává je do souvislostí. Polovina knihy jsou recepty, nechybí rozhovory s biofarmáři. Nové poznatky z výzkumů propojuji s tradičním moudrem a selským rozumem,“ popisuje ve zkratce naše hostitelka.

Našla genius loci

Místo, ve kterém žijeme, nás velmi ovlivňuje. Krásná příroda, milí sousedé, útulný dům, zahrada s ovocným sadem. To je představa, o které rádi sníme.

Hance Zemanové se to podařilo zrealizovat, i když cesta nebyla přímočará. Vhodnou lokalitu znovuobjevila v kraji, kde má kořeny její rodina, na Sedlčansku. Jako malá holka tady trávila prázdniny, prožívala první lásky.

Hanka miluje přírodní materiály, takže má nábytek výhradně z masivu. Podlaha je dubová, nábytek zhotovený truhlářem na míru, záclony a závěsy jsou z bavlny či lnu.

Hanka miluje přírodní materiály, takže má nábytek výhradně z masivu. Podlaha je dubová, nábytek zhotovený truhlářem na míru, záclony a závěsy jsou z bavlny či lnu.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Do svých třiceti let žila v Praze, před deseti lety se odstěhovala. Nejdříve zkusila žít v kamenném domě po dědečkovi, který ale nebyl uzpůsoben pro celoroční bydlení. A tak bylo jasné, že to chce nový dům. Ve vedlejší vesnici se naskytl ke koupi mírně kopcovitý pozemek, který měl zhruba hektar.

„Nebylo tam nic, jen louka. Mám ale ráda, když zahrada navazuje na okolní krajinu a má podobný ráz, vše je přirozené,“ říká paní domu.

Rozlehlou zahradu navrhovala jako divokou a přírodní, která nebude vyžadovat velikou úpravu. Zahrada je užitková a koncipovaná tak, aby rodila od jara do podzimu, bylo stále co sklízet a jíst prostě čerstvé v té nejlepší kvalitě. Nechybí ani zeleninové záhony, koutek s bylinkami.

V projektu domu se myslelo i na samostatnou spíž.

V projektu domu se myslelo i na samostatnou spíž.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Utrhnout si čerstvou zeleninu a ovoce na zahradě je ta nejvyšší kvalita, kterou máme od přírody darem,“ říká Hanka. Vloni měla kulaté narozeniny a oslavila je velkoryse – vysazením nového ovocného sadu.

„Přišli naši přátelé a společně jsme zasadili slívy, jabloně, třešně, hrušně. Bylo to nádherný, všechny nás propojila společná práce s půdou a něco, co je tu pro další generace. Švagr zahrál u každého stromu na harmoniku a děti zpívaly. Moc rádi na ten den vzpomínáme a atmosféra společné práce pro budoucí generace je stále obtisknutá,“ dodává s úsměvem.

Dřevostavbu vyhřívají pelety

Hanka měla o dispozici domu jasnou představu. Chtěla, aby byl postavený z přírodních materiálů a ctil zásady feng shui. Založila si dokonce speciální šanon, do kterého ukládala nápady, inspirativní fotografie z časopisů, schovávala zajímavé výstřižky.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Trh s dřevostavbami nebyl před devíti lety tak rozšířený a my jsme chtěli mít záruku kvality. Stavěli jsme s firmou, která měla s dřevostavbami dlouholetou zkušenost. Nechtěli jsme skelné vaty, parozábrany. Jen přírodní materiály,“ vysvětluje.

Dnes bydlí v nízkoenergetickém domě, který je vyhřívaný kotlem na pelety, má praktické dispoziční řešení a velikost kolem 140 m2. I když, jak přiznává, její dcerky rostou a více úložného prostoru budou potřebovat.

V horním patře je dětský pokoj holčiček, které se velkou měrou podílely na výzdobě stěn. Obrázky od dětí jsou vždy nejkrásnější…

V horním patře je dětský pokoj holčiček, které se velkou měrou podílely na výzdobě stěn. Obrázky od dětí jsou vždy nejkrásnější…

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Kuchyň je orientovaná na západ, ložnice na východ. V přízemí je obývací pokoj volně propojený s kuchyní a jídelnou, nechybí ani pracovna a technická místnost.

V horní klidové zóně se nachází pokoj pro hosty, ložnice, dětský pokoj a šatna propojená s koupelnou.

Kde se rodí recepty

Přízemí je srdcem celého domu. Velký prostor je opticky dělen na zóny, v nichž se vaří, odpočívá, stoluje a hraje. Působí vzdušně, volně, má dostatek denního světla, které vstupuje přes francouzské dveře ze zahrady.

Nejvíce nás zajímala kuchyň, v níž vznikají báječné recepty. Je navržena do tvaru písmene L, s centrálním pultem uprostřed, na který navazuje nízký stolek pro dcerky. Tento nápad se nám moc líbil, protože i při kulinaření může být stále v kontaktu s dětmi.

Kuchyňská linka je v retro stylu, a přestože zde vznikají tzv. velké věci ve smyslu hodnot, není sama o sobě nadrozměrná. „Chci mít doma jenom to, co je funkční, hezké a mám ráda. Stačí mi pár mističek, hrníčků, co používám stále dokola, a jsem spokojená. Hrnců také nemám moc. Nepoužívám ani žádné speciální přístroje, snažím se mít co nejjednodušší a kvalitní vybavení, nezahltit domácnost nesmyslnými elektronickými či plastovými pomocníky.“

Pod schody mají dcerky vlastní kuchyňku a místo na kreslení. Krásné odpočinkové křeslo je vzpomínka na babičku.

Pod schody mají dcerky vlastní kuchyňku a místo na kreslení. Krásné odpočinkové křeslo je vzpomínka na babičku.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Jako tajemná komnata působí spižírna schovaná za dřevěnými dveřmi (ze zbytkových prken) s kovovou klikou. Tam je doslova ráj.

„Spižírnu miluji, je to můj prostor a plánuju ji rozšířit. Je přehledná, roztříděná podle surovin. Nyní se zabývám otázkou, jak vytvořit bezobalový systém. Vše se prodává v sáčcích a to se mi nelíbí,“ říká Hanka.

Ložnice je orientovaná na východ, a tak se Hanka budí se sluncem. Změnila i barvy ložnice na pískovou a pastelově zelenou, protože ji tahle barva právě oslovuje.

Ložnice je orientovaná na východ, a tak se Hanka budí se sluncem. Změnila i barvy ložnice na pískovou a pastelově zelenou, protože ji tahle barva právě oslovuje.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Povídáme si všeobecně i o způsobu stravování, jak se vyrábějí potraviny, funguje zemědělský chov dobytka a stravují lidé.

„Myslím, že se lidem ze života ztrácí hlavní poselství jídla. A to je společný čas u stolu, sdílení a výživa těla i duše. To vše v radostné a příjemné atmosféře protknuté vděčností za jídlo.“

Nábytek s duší

V přízemí, kde si povídáme u dobrého čaje a vlastnoručně vyrobených sušenek, vnímáme pohodu a klid. Vyzařuje nejen z Hanky, ale i z věcí, které nás obklopují.

Nábytek tu má svůj příběh, svoji hodnotu – jídelní stůl vyrobený od truhláře, starožitná skříň s vitrínou koupená v antiku, stará truhla po dědečkovi a čalouněné křeslo po babičce.

Ranní provoz v koupelně urychlují i dvě samostatná umyvadla. Z okna je nádherný výhled do přírody.

Ranní provoz v koupelně urychlují i dvě samostatná umyvadla. Z okna je nádherný výhled do přírody.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Vadí mi levný dřevotřískový nábytek, který moc nevydrží, je nutné ho stále obměňovat. Preferuji masiv. Líbí se mi, když se jídelní stůl dědí mezi generacemi. Opírají se o něj ruce celé rodiny, povídá se, prožívají hezké chvilky,“ říká hostitelka. Relaxační zónu tu tvoří prostor s pohovkou, knihovnou a kamna, v nichž večer praská v ohni dřevo. Tady se lenoší, odpočívá a schází v době oslav širší rodina.

Hlavní místnost je vybavena převážně solitérním nábytkem. Některý už nevyhovuje a Hanka má v plánu ho darovat. Ráda by také postavila za domem sklep, který by sloužil k uskladnění biozeleniny, kterou si kupuje z ekofarem.

V zadní části domu zamýšlí rozšířit spižírnu a kotelnu, aby vznikl úložný prostor na dřevěné pelety. Ve hře je i půda, kde by byl velký prostor na cvičení, tancování a scházení se s přáteli.