Jak bydlí Miloš Zapletal v rekonstruovaném domě po dědovi

Na jedné straně zahrady bydlí v sousedství jeho sestřenice, na druhé má letní bydlení a ateliér bratr - malíř žijící většinou v Německu. Miloš Zapletal už nějaký rok trvale bydlí v domě po dědovi. Po postupných rekonstrukcích se nedávno rozhodl i pro zásadní a moderní přístavbu.

A už několik let dokazuje, že věk - jak se říká - nemusí rozhodovat, a ubrat na činorodosti neplánuje ani ve svých čtyřiasedmdesáti letech. Nejenže dbá na správný chod zvelebeného statku (kde vznikly ubytovací kapacity, restaurace a stáje pro zvířata) a celého areálu, kam jezdí školní výlety i svatebčané, ale také nepřestává vylaďovat svůj dům, do kterého jezdíval na prázdniny.

„Naše rodina se neustále rozrůstá a těší nás, že sem za námi všichni rádi jezdí. A tak jsme uvolnili podkroví a nedávno si přistavěli k domu vlastně samostatné bydlení,“ konstatuje spokojeně farmář - dramaturg a producent.

Navíc má jeho nejstarší syn Petr ve vedlejší vesnici také své území, kde si užívá venkovského života.

„Tento dům postavil děda v roce 1929. Byl z osmi sourozenců a někteří šli na zkušenou do světa s tím, že se sem vrátí. Čtyřem se to podařilo! Od té doby prošlo i toto stavení různými fázemi úprav. Až po ty naše - od arkýřů v nové střeše i po tuto dostavbu s terasou. Jako dítě jsem tady prožíval spoustu času a chodil i do pár metrů vzdáleného statku, ze kterého jsme vybudovali Farmu Blaník. Je tady krásně a před osmi lety jsem se rozhodl pro návrat ke svým kořenům.“

„O přístavbě jsme měli se ženou jasno, ale i tak jsme ještě vše konzultovali s architektem, se kterým se nám dobře spolupracovalo i v jedné z fází dokončování statku.

Nic jsme tady nenechali náhodě a vše se snažili dotáhnout do konce. Ale i tak jsme ve slunečných dnech zjistili, že nám při posezení na terase do hlavy pere sluníčko i přes průsvitnou střechu. Takže sem budeme dodělávat ještě markýzu, se kterou bude podle potřeby možné manipulovat.

Pan architekt Jan Burza hodně rozumí venkovským stavbám a hned se nás zeptal, jestli chceme dostavbu ve stylu domu, ale doporučil nám moderní styl - v kontrastu s dosavadním celkem, který už navíc nevypadá jako původní. Ale koukáme na stoletou jabloň, kterou jsme u terasy porazit nenechali, a ona se nám teď odměňuje nejen stínem.“

Přístavba je vlastně jedna bytová jednotka s rovnou střechou. Mohl by to stejně tak být samostatný, moderní domek.

Na jedné straně s linií velkých oken (v kovových rámech) a s francouzskými dveřmi z kanceláře, ložnice i koupelny na terasu. Velké okno má i luxusní koupelna s vířivkou.

Miloš Zapletal putoval během mládí v různých profesích od Teplic přes Ostravu až po Prahu. To už byl na volné noze manažerem např. Olympiku, Marie Rotrrové, Lenky Filipové a dalších.

Známé dekády s královnami krásy ukončil v pravou chvíli a začal realizovat, jak říká, po vzoru dědy svůj sen.

„Geny po rodičích a prarodičích prostě máme. Všechny peníze za prodej agentury i dvou bytů v Praze jsem nalil sem a nikdy nelitoval. Jsme tady spokojení a farmě se daří. I když je to mnohdy složité. Několik šafářů se nám neosvědčilo a zájem o práci u nás lidi z blízkého okolí nemají. Hledáme zaměstnance ve Vlašimi, Benešově i v Praze. S řemeslníky a určitými profesemi je to u nás bohužel asi všude stejné... Vůbec se nedivím, že si vnuk původních majitelů po restitucích nevěděl s ruinou statku rady.“

Při vší činorodosti náš hostitel připouští: „Většina starostí leží na bedrech mé ženy Hanky, která sem se mnou přišla ze stejného oboru, ale své zkušenosti skvěle přenesla do nového prostředí, kde lišky dávají – k mé radosti – dobrou noc. Místo, kde je (v údolí pod námi) čtyřicet původních stavení, se stalo cílem výletů mnoha lidí. Podařilo se nám to i díky skvělému kuchaři, který se shodou okolností také přestěhoval z Prahy na venkov.

Sice jsme si na sebe ušili boudu, protože tady musíme žít už kvůli dohledu na chod farmy, ale těší nás to. Já bych nemohl být důchodce, kterému stačí okopávat záhon kytiček nebo stavět loď v láhvi. Už proto, že to neumím. Baví mě budovat, a jak se říká, po chlapovi by mělo něco zůstat. Po producentech a manažerech to nic hmatatelného není,“ usmívá se Miloš Zapletal, který tu přestavěl mnoho věcí k obrazu svému i proto, že má více potomků i vnoučat.

„Tak jsme si vlastně přistavěli takříkajíc vejminek. A statek, ten tu bude i příštích sto let.“