Pana architekta jsme navštívili v novém bytovém domě s terasami. I on má z třípokojového slunného bytu z každého pokoje přímý vstup na vlastní zahrádku – terasu. A klid je tu – v Praze-Podolí – náramný…

Francouzské dveře vedou na zahrádku z každého pokoje.

Francouzské dveře vedou na zahrádku z každého pokoje.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Zkušeností na vývoz

„Byt je psaný na syna – nám by už hypotéku nedali,“ usmívá se náš hostitel a po chvíli nám ukazuje, jaký si do hor pořídil nový, moderní cepín.

Milan Baše

Milan Baše

FOTO: Milan Malíček, Právo

K horské turistice se vrátil po letech, protože v minulých dekádách budoval, od roku 1992, vlastní firmu MIBA, která je dnes u nás vlajkovou lodí v oboru výstavnictví. Zaměstnávají desítky lidí. Od projektantů k truhlářům.

Předsíň slouží i jako knihovna.

Předsíň slouží i jako knihovna.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Když jedeme připravit výstavu, tak jsou to taky desítky kamiónů. Jméno jsme si udělali na výstavách u nás, kdy jsme si spoustu věcí i vyzkoušeli. Ale dnes se tu nic neděje a my máme klientelu hlavně v Německu a společnou firmu se Švýcary Syma System se sídlem v Modleticích. Po dálnici jsme tam z bytu za čtvrt hodiny.“

Jsem od fochu, tak jsem si kuchyň nakreslil sám. Další dřevěný nábytek, knihovny, jsme si sem převezli z minulého bytu.

„Jsem od fochu, tak jsem si kuchyň nakreslil sám. Další dřevěný nábytek, knihovny, jsme si sem převezli z minulého bytu.”

FOTO: Milan Malíček, Právo

Milan Baše tak zúročil své zkušenosti i kontakty z předchozích pracovišť. S evropskými institucemi pracoval od šedesátých let. A protože u nás tomuto oboru už pšenka nekvete, připravují většinou výstavní plochy pro světové firmy na veletrzích zpravidla v Německu.

„Brněnské výstaviště je nádherné, ale dnes se tam pořádají výstavy zajíců a psů nebo kabelek. Středem Evropy, neřkuli světa už ve výstavnictví nikdy nebude. Kupní síla i tradiční veletrhy jsou dnes jinde.“

Rychlé přesazení kořenů

„Dlouho jsme bydleli u Vyšehradu v moc pěkném klasickém bytě, který jsem si i zrekonstruoval. Ale po restitucích dům vrátili majiteli, který ho brzy prodal nějakému zbohatlíkovi a ten si myslel, že mu dům pomůže ještě více zbohatnout. Takže jenom vybíral nájem a o nic dalšího se nestaral. To už jsem věděl, že další peníze do takovéhoto bydlení investovat nechci a že už nás to tam netěší. Náhodou jsme objevili poslední byty k prodeji na této adrese. Přišli jsme se sem podívat a rychle se rozhodli, že sem chceme.“

FOTO: Milan Malíček, Právo

Pravda, v bytě měli ještě sklad instalatéři a na zahrádce byla hromada sutě. Ale dispoziční řešení příštím majitelům vyhovovalo.

Velký obývací pokoj si přímo řekl, kde bude stát – dnes už historický – klavír.

Velký obývací pokoj si přímo řekl, kde bude stát – dnes už historický – klavír.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Uvítal jsem, že byl ještě čas zasáhnout do konečných úprav podle našich představ. A třeba v kuchyni, kde bylo překvapivě málo zásuvek, jsme předělali celou elektroinstalaci, včetně silnějšího hlavního jističe. Předělali jsme i rozvod vody a nepraktické umístění varné desky v rohu, takže i digestoře – odsávání jsme zakryli sádrokartonem.

Celý dům byl vyprojektovaný dobře, ale takové nedomyšlenosti a některé detaily mě překvapily,“ vzpomíná Milan Baše, který si ke všemu rád zahraje i na bicí v country kapele kamarádů na svatebních hostinách a při podobných příležitostech.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Ve vyšších patrech tohoto domu jsou komfortní byty a něco se mi zdá až megalomanské. Kamarád, také architekt, si tam pořídil byt o ploše sto osmdesát metrů a střešní terasa má dvě stě padesát!“

Materiály patřící k sobě

„Vyhovuje nám tady velký obývací pokoj spojený s kuchyní. Klidně se tu může sejít celá rodina. Už nás tady bylo i dvacet. A zahrádka obytný prostor ještě zvětšuje. Rád sedávám venku s počítačem a sklenkou vína. O keříky a zeleň se stará manželka.“

Největším problémem při změně adresy bylo stěhování piana. „Ale právě o jeho umístění jsem měl jasnou představu hned, jak jsem do bytu prvně vkročil. Jinak jsme se tu zařizovali v klidu, protože jsme sem dojížděli ještě z bytu na Vyšehradě.“

Pracovna pana architekta je vybavena i postelí. Mohu tady pracovat do noci. Nebo v létě na zahrádce.

Pracovna pana architekta je vybavena i postelí. „Mohu tady pracovat do noci. Nebo v létě na zahrádce.”

FOTO: Milan Malíček, Právo

Ing. arch. Milan Baše se narodil na Slovensku. V Bardejově, kde před válkou pracoval jeho otec. Do Prahy se raději vrátili v roce 1938. První štací po vysoké škole byl čerstvému panu inženýrovi určen Cheb. Během let si ale stačil vybudovat vztah i k libereckému kraji. Na chalupu jezdí v létě i v zimě – jak jen to jde.

„Postupně jsem ji renovoval a staré věci vyměňoval za nové. Ale tak, abych nepoškodil její původní ráz. Stejně tak jsem volil i materiály, které k sobě patří. Palubek jsme tam zpracovali několik vagonů. Celé podkroví je jimi obložené! Máme tam veškeré pohodlí. Dokonce jsem z vlhkého sklepa udělal i vinný sklípek. Ale kdybych tušil, co mě při tom všechno čeká, tak se snad do úprav ani nepouštím.“

Ale to, přiznejme si, těžko našemu hostiteli věřit. Zejména když dodává: „Svého času nebyl čas si hrát s nějakým obkladem, když tam zatékalo a bylo třeba udělat střechu. Dnes si tam s tím už vyhrávám. Přivezl jsem i kamnáře a postavili jsme v kuchyni klasickou pec, na které se vaří.“