„Jezdil jsem na tuto zahradu z Ústí celé dětství. Vedlejší dům patřil babičce a tento byl vlastně nevyužívané hospodářské stavení. Táta ho vyklidil, začal upravovat pro víkendové bydlení, a když už bylo vidět výsledky, tak přišla v roce 2002 povodeň.“

Klasické venkovské stavení se nenápadně proměnilo v moderně vybavený prostor. Pohledově největší změnou jsou velká okna a dveře (rámy jsou z bývalých nemocničních oken) na zahradu.

Klasické venkovské stavení se nenápadně proměnilo v moderně vybavený prostor. Pohledově největší změnou jsou velká okna a dveře (rámy jsou z bývalých nemocničních oken) na zahradu.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Řeka protekla přízemím a její návštěva vzala panu Pláničkovi chuť do dalšího budování. Po čase – před deseti lety – se výzvy chopil syn, dnes jednačtyřicetiletý Pavel, a nelituje.

Voda může přinést i něco nového

„Povodeň je samozřejmě stresující, ale má i svoje pozitivní stránky, věci se vytřídí a vyčistí a taky je to příležitost k utužení sousedských vztahů a vůbec obecní pospolitosti,“ vzpomíná i dnešní paní domu.

Architekt Pavel Plánička

Architekt Pavel Plánička

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Eliška Pláničková je nejen maminkou tří dětí, ale krátce i místní zástupkyní starosty, takže v den naší návštěvy měla i čerstvé starosti s ukotvením nového přístaviště na řece.

Většina rodinného života se odehrává v kuchyni se vstupem do zahrady.

Většina rodinného života se odehrává v kuchyni se vstupem do zahrady.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

V záloze je elektrokotel, ale hlavní podíl na teplu mají krbová kamna. Vedle nich je z kovových plátů svařený dřevník, na kterém pan architekt rád – za kamny – sedává. A poslouchá jazz…

V záloze je elektrokotel, ale hlavní podíl na teplu mají krbová kamna. Vedle nich je z kovových plátů svařený dřevník, na kterém pan architekt rád – za kamny – sedává. A poslouchá jazz…

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Ještě zajímavější ale je, že působí také, jako dula – porodní asistentka – a sama třetí dítě přivedla na svět už právě v tomto obnoveném domě! „Starší sourozenci ráno odešli do školky, a když se vrátili, bylo nás pět a bylo to naprosto přirozené.

Při takovýchto porodech je samozřejmě důležité, aby rodička od lékařů věděla, že je vše v pořádku. Navíc tady máme porodnici téměř za kopcem,“ pochvaluje si osobní zkušenost paní Eliška. A dodává, jaká je škoda, že se k nám ze zahraničí jen pracně přenášejí osvědčené zkušenosti s domácími porody.

Jedním z posledních počinů při modernizaci je dřevěný vstup s dvojitými dveřmi zajišťujícími udržení tepla i v předsíni. Designem koresponduje s vnitřním schodištěm.

Jedním z posledních počinů při modernizaci je dřevěný vstup s dvojitými dveřmi zajišťujícími udržení tepla i v předsíni. Designem koresponduje s vnitřním schodištěm.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„V zahraničí může žena, pokud je zdravá, rodit doma a stát tuto možnost podporuje. U nás je tomu bohužel naopak... Změnu si naštěstí postupně odspodu prosazují samy ženy,“ dodává paní Eliška.

Integrace starého do nového

„Jsme tu spokojení. Zdokonalovat lze všechno, ale máme to rádi tak jak to je,“ shodují se nejen v tomto manželé Pláničkovi.

Originální schody vedou do podkroví, kde je hlavně velký dětský pokoj a zákoutí s pracovním stolkem pana architekta.

Originální schody vedou do podkroví, kde je hlavně velký dětský pokoj a zákoutí s pracovním stolkem pana architekta.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Pavel Plánička s kolegy pracuje v ústecké kanceláři 3+1 architekti a v širším okolí postavili nejeden rodinný dům zapadající do členité a úžasné krajiny. Mají v týmu i stavaře, takže projekty mají pod kontrolou až do konečné realizace.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Snažíme se tím docílit toho, aby na konci výsledek vypadal tak, jako naše počáteční společná představa se stavebníkem. Co vstřebáte a naberete v práci, to se promítá do toho, jak žijete tady, a obráceně. Většinu věcí a principů, které používám, odvozuju z vlastní zkušenosti z našeho bydlení. Vím, že nepotřebuji sto metrů čtverečních, ale stačí třeba dvacet, na kterých se může odehrávat veškerý rodinný život.

Jestli má pak konkrétní věc takový nebo jinaký vzhled, není pro mne až tak důležité. Rád používám věci a materiály, které mají nějaký příběh. Které třeba už i pro někoho dosloužily, třeba je i vyhodil, a já je můžu někde nově oživit.“

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Potvrzením hostitelových slov jsou i velká okna a dveře vedoucí z obytné části rovnou do zahrady. Skvěle korespondují se starými okny a vůbec celým prostředím.

Jsou to rámy ze starých nemocničních oken doplněné novými, dobře izolujícími skly. Působí, jako by tu byly vždy. Naproti tomu sem zapadá i moderní a dřevěné schodiště se zabudovanými policemi.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Plány Pavla Pláničky

V úzkém a dlouhém domě je v přízemí a v podkroví 110 m2 obytné plochy. Poměrně dlouho všem stačilo přízemí, ke kterému lze s úspěchem nejen v létě připočítat rovnou zahradu.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Nejsme velcí zemědělci. Pár bylinek a hlavně, aby děti měly kde běhat. Bazén není potřeba, koupat se chodíme do Labe. Měli jsme tu i kozy, ale neměli jsme na ně dost času a trpělivosti,“ ohlíží se Pavel Plánička s jasnou vizí.

„Předloni byla zase povodeň a hladina se zastavila kousek pod okny. Žít tady ve strachu z dalších povodní by nemělo smysl, to by bylo lepší jít pryč. My to tu ale máme rádi. Líbilo by se mně dožít se tady stáří. A taky počítám s dalšími dětmi, sem se ještě vejdou. Ovšem přistavovat ani rekonstruovat bych už nechtěl,“ usmívá se Pavel, přestože Eliška dodává, také s úsměvem, že jí už tři děti stačí.