Jejich byt má už sám o sobě nezaměnitelnou atmosféru. Už protože je vybudován z nevyužité půdy v bývalém viladomě rodiny Kavalierů.

Sklárna téhož jména přes ulici i dnes odolává světové konkurenci a z druhé strany domu je nedávno zrekonstruovaná a pro veřejnost otevřená technická památka – sklářská huť František. Byt má jen střešní okna a výhled do zeleně je tak zaručen na všechny strany.

Floristka Klára Francová Vavříková

Floristka Klára Francová Vavříková

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Pracoviště na zahrádce

Aby toho kouzla místa nebylo málo, na zahrádku manželových rodičů to mají pěšky pár minut. A to je opravdu klidné a inspirativní místo, se zdrojem rozkvetlých květin přímo po ruce! A místem na hraní u babičky a dědy pro jejich děti Stellu a Káju.

Moje práce není úplně o tom, být éterická bytost a vázat kvítky. Je to přece jenom někdy i fyzicky těžká práce.

Ke své floristické firmě – značce, se paní Klára dostala přes studium střední i vysoké zahradnické školy. „Nikdy jsem ale nechtěla prodávat kytky. Nakonec si mě to stejně samo našlo. Když jsem v roce 2010 vyjela na první mistrovství, atmosféra soutěže mě úplně chytla. To už jsem měla čtyři roky svoji firmu, kterou jsem si založila hned po promoci,“ vzpomíná inženýrka Klára.

Jednu z mála kolmých stěn v bytě lemuje nábytek a dekorace.

Jednu z mála kolmých stěn v bytě lemuje nábytek a dekorace.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Henri Design se její značka jmenuje podle přezdívky z raného mládí, kterou kdysi Klára dostala. Vše má svůj vývoj. Francová je za svobodna. A z městečka Sázava není daleko ani do Prahy, ani třeba do Děčína, kde na celorepublikové floristické soutěži Děčínská kotva opakovaně získává ceny, letos i tu hlavní.

Figurína je transsexuál Viktor, který floristku doprovází na většinu výstav a soutěží. Šaty jsou z dílny Kláry.

Figurína je transsexuál Viktor, který floristku doprovází na většinu výstav a soutěží. Šaty jsou z dílny Kláry.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Jedna zóna největší části bytu je vyhrazena jako ložnice rodičů s výhledem na televizi. Za televizí je další prostor pro hraní dětí. Dveře vedou do dětského pokoje.

Jedna zóna největší části bytu je vyhrazena jako ložnice rodičů s výhledem na televizi. Za televizí je další prostor pro hraní dětí. Dveře vedou do dětského pokoje.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Když pracuji, poslouchám i punkovou muziku. Je v tom ohromná energie. Moje práce není úplně o tom, být éterická bytost a vázat kvítky. Je to přece jenom někdy i fyzicky těžká práce. Třeba při přenášení vazeb… Taky je hodně floristů pánů. Samozřejmě jde i o onu křehkost, ale kolikrát je třeba dát výsledné aranži nějaké grády.“

Šťastná volba změny

„Karel je místní rodák a já jsem se sem přivdala z Neveklovska, i když jsem si říkala, že ten krásný kraj nikdy neopustím. Tady je to ale taky nádherný! Bydlíme v obecním bytě a věříme, že se bude modernizovat i celý dům. Vlastně je to také památka. Babička Kavalierová, zakladatelka místní sklářské historie, jak jsem se dočetla, sem přicestovala s rodinou a se žebřiňákem a začali dělat sklo. Nejprve koupili nedaleký mlýn a postupně se rozrůstali a hutě se pak jmenovaly podle synů.“

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Přes celou šíři podkroví je zařízena kuchyň s jídelním stolem a dalším posezením.

Přes celou šíři podkroví je zařízena kuchyň s jídelním stolem a dalším posezením.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Aby si rodina Vavříků mohla být jistější, že podobně jako jejich byt se zvelebí i celý dům, včetně společných prostor, stal se tu po dohodě s úřadem Klářin muž i domovníkem.

Volné chvíle si je možné společně užívat i na motorkách.

Volné chvíle si je možné společně užívat i na motorkách.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Náš předchůdce to tu zrenovoval a investice si takříkajíc odbydloval. Takže my jsme spokojeně přišli k hotovému, i když bych některé věci udělala jinak. Například nevím, proč koupelna musí být modrá? Tmavé trámy bych také chtěla zesvětlit a odkrýt více dřevo, aby nebylo pod nánosem barvy. Asi nás také čeká úprava podlahy, která dosud leží na dřevěných trámech, takže jsme tu jak na chalupě. Až do toho sáhneme, chtěla bych sjednotit i podlahové krytiny,“ vypočítává rekonstrukční plány Klára.

Jedno po druhém

Až na dva pokoje – dětský a pro hosty, sloužící i jako hudební studio – je byt vlastně jedním velkým obytným prostorem zabírajícím celou plochu půdy.

„Jsme tu šest let a mladší Kája sem přišel jako tříměsíční miminko. Jsme tu od 14. února 2009 – nemám ráda svátek sv. Valentýna, ale tak si pamatuji i den, kdy jsme se nastěhovali. To už starší dceři Stelle bylo tři a půl.“

Část zahrady Klára osazuje tak, aby květiny mohla postupně zpracovávat – odborně se tomu říká produkční prostory, dodává inženýrka zahradní a krajinářské architektury z vysoké školy v Lednici. Kámen byl uprostřed trávníku vždy, pak děda Karel přidal ohrádku a proutěné koule, jako zbytky z různých akcí.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Další rekonstrukce bude i na bedrech Karla staršího, protože je zručný a ruku k dílu už přiložil při úpravě zahradní chatky proměněné na ateliér se zastřešenou pergolou, kde se dá tvořit za každého počasí.

Vše má svůj čas. Ale už teď naše hostitelka s úsměvem a cestou mezi bytem a zahradou dodává: „Jsem tady šťastná.”