Klidný podnájem ve vile se zahradou kousek od pražských Bohnic si našel poté, co mu ekonomická rozvaha velela neplatit drahé nájemné v centru Prahy. „Měl jsem velký byt ve Vršovicích, ale zase mi zvedli nájem.“ Po téměř roční zkušenosti s bydlením v Čimicích změny nelituje. Výhled má do okolních zahrad a psací stroj si může v létě vynést i na terasu poskytující soukromí.

Vráťa Ebr

Vráťa Ebr

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Březen v Luxoru

Autor téměř čtyř desítek publikací má kolem sebe přírodu natolik rád, že už léta (přesněji od dětství) jezdí stanovat do nepřístupného terénu nad břehem Slapské přehrady. Ale i tam si vozí klasický psací stroj, na kterém si přepisuje poznámky do svého archivu, z něhož pak čerpá na mnohých autogramiádách, besedách i při sestavování vzpomínaných a veselých knih.

Počítač u Vráti Ebra nenajdete. A tak jsou v policích vedle knih pečlivě vyrovnány i složky vlastnoručně vyrobeného archivu.

„Vlastně tady moc knih nemám. Jen ty nejvyužívanější (encyklopedie) a nejoblíbenější tituly, hlavně monografie. Mám ještě jednu půjčenou místnost u jedné paní kousek od Strossmayerova náměstí a tam mám knihy v regálech a v naplněných sto třiceti šesti krabicích od banánů. Knihy shromažďuji někdy od šedesátých let,“ konstatuje bývalý majitel Arbesova knihkupectví. Síť jeho obchodů, jistý čas rozrůstající se, byla pohlcena velkými knižními domy, ale zase tak má dnes náš hostitel čas pořádat vyhlášené autogramiády na Václavském náměstí.

Už schody v klasické vile dávají tušit kudy k hostiteli.

Už schody v klasické vile dávají tušit kudy k hostiteli.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

V době naší návštěvy žil Vráťa Ebr i dokončováním realizace myšlenky na vzkříšení měsíce března jako měsíce knihy. Každý pracovní den se totiž během března v pražském Luxoru schází k odpolední autogramiádě několik autorů. „Přesněji - dal jsem dohromady sto čtyřicet sedm autorů.“ Od Vladimíra Párala až po Halinu Pawlovskou.

Bydliště jako pracoviště

Do království Vráti Ebra se hezky vstupuje dvakrát zatočeným schodištěm. Vybílená chodba s klasickými - betonovými - schody (se stupnicemi ze světlého dřeva sloužícími i jako podstavce spoustě květin) působí přívětivě. I díky oknům do zahrady. Přímo zvou do útulného bytu! Tím je jedna pracovna (přijímací salonek), druhá pracovna (ložnice) a mezi tím kuchyňka s jídelním stolem. To je celý, samozřejmě včetně koupelny a WC, podkrovní byt - archiv a knihovna - s okny do tří stran.

Vedle knih ho přizdobují i mnohé dárky, většinou žertovné, od kamarádů a předměty připomínající kulturní i ryze recesistické akce. „Mezi jinými si cením permanentní vstupenky na sedlčanské veřejné WC, kterou jsem dostal od města k šedesátým narozeninám a jako autor prý nesmrtelné publikace Čas ani prd nezastavíš.“

Kulatý stolek je doplňkem k psacímu stolu pod oknem. Další kusy nábytku v obýváčku jsou zřejmé.

Kulatý stolek je doplňkem k psacímu stolu pod oknem. Další kusy nábytku v obýváčku jsou zřejmé.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Krabice na policích skrývají další dárky - jak jinak, většinou knihy, ale i v těch nejmenších možných rozměrech a ručně vyrobené, popsané i ilustrované. Od neznámých fanoušků knih i pana Ebra, ale třeba i od malíře Jana Kristoforiho.

Z tvůrčího místa je výhled do dvou stran i vstup na terasu. Ano, počítač tu opravdu není.

Z tvůrčího místa je výhled do dvou stran i vstup na terasu. Ano, počítač tu opravdu není.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Výsostné a chráněné území

Byt v Praze je pro Vráťu Ebra vlastně i útočištěm před zimou a místem, kde se mu dobře čeká na léto. To totiž doma, podle jeho vyprávění, moc nebývá.

„Mládí a dětství mě přivedlo do Sedlčan, do toho kraje jezdili už moji rodiče. A já tam dodnes každý rok vyrážím na Vltavu. Prvně mě tam rodiče vzali v mých pěti letech - v roce 1947. Táta měl svůj stan, tehdy neznámý pojem. Mezi stromy vztyčil jehlan a už jsme stanovali. Samé lesy, skály a nic jiného. Dosud je to údolí bohem zapomenuté. Přírodní rezervace, kde se nesmí stanovat.

Snad jediné zákoutí bez knih.

Snad jediné zákoutí bez knih.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Ale já můžu. Díky starostovi, který mi to povoluje jako odměnu za to, že k nim jezdím dělat besedy. Výhodou je, že se tam opravdu nikdo ani nedostane. Nevede tam cesta. V létě tam vydržím měsíc dva. Stan, spacák a vedle stolek s psacím strojem. Mám tam čtyři pět krabic s rukopisy, novinovými výstřižky, poznámkami a knihami. Ve všem se přehrabuji tak dlouho, až to mám připravené pro zařazení do domácí knihovny.“

Šachový stolek se pohodlně vejde do místnosti řečené ložnice.

Šachový stolek se pohodlně vejde do místnosti řečené ložnice.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Jednička za čtení

„Čte se u nás pořád, i když méně. Také kvůli cenám knih. Ale jak říkávám - pišme národu jedničku za to, že čte! Víte, kolik vyjde za měsíc básnických knížek? Statistika říká, že jedna básnická sbírka denně! Nyní jsou na pultech čtyři vydání Máchova Máje.“

A na pulty brzy přijde další titul z tvůrčí dílny Vráti Ebra. „I když ze mne kutila ani zahradníka neuděláte, tak já jsem ze sebe udělal autora knížky Zahrádkář,“ konstatuje knihomol. „Jsem člověk, který nerozezná pampelišku od topolu, ale nakladatel to po mně chtěl a je pravda, že citátů a podkladů k tématu mám dost,“ usmívá se náš hostitel přes brýle při nalévání medoviny k přípitku na zdraví čtenářů.