Během dojíždění do vesničky kousek od Kokořína změnil poměr mezi víkendovými pobyty a prací v Praze. Spisovatel, scenárista a kreslíř dnes už do metropole jenom občas dojíždí, a také s rozhlasem většinou spolupracuje na dálku.

Pohoda na terásce panuje, i když venku lije jako z konve.
.: Pohoda na terásce panuje, i když venku lije jako z konve.foto: Právo/Václav Jirsa

Klid a okolní příroda dala prostě našim hostitelům zapomenout na kavárenská prostředí. I na dobu, kdy měli k přírodě podobný vztah, jako si prý dodnes zachovává Ondřejův o čtrnáct let starší bratr, principál Semaforu Jiří. Při nedávné návštěvě na otázku jeho mladé paní, zdali půjdou do lesa, opáčil: „Proč? Tam už jsem byl.“

Pracovna v zahradě

„Za všechno může moje žena, se kterou jsem se poznal v roce osmdesát, vzali jsme se o dva roky později a je to moje poslední žena. Přestože byla upozorněna naší současnou sousedkou - výtvarnicí, že je tady sice volný, ale polorozpadlý domek s jeskyněmi, přesto do něho moudře investovala. Protože věděla, že si ji vezmu a vše následující budu už investovat i já,“ usmívá se Ondřej Suchý na svou ženu, když nám přináší ke kávě bábovku (skvělou).

„Z Prahy, kde jsem se narodil, se mi tenkrát opravdu nechtělo, takže to tu začínala velebit sama. Ale jednou jsme přišli na to, že přijíždět v pátek a odjíždět v neděli je škoda.“

Zastřešené zápraží u pracovny má prý kouzlo hlavně ráno.
.: Zastřešené zápraží u pracovny má prý kouzlo hlavně ráno.foto: Právo/Václav Jirsa

A protože Ondřej Suchý už léta spolupracuje na volné noze s Českým (Československým) rozhlasem a píše knihy, nechal si tu přistavět i zahradní domek - pracovnu dvakrát dva metry, s archivem v patře. Zahradní nářadí mají majitelé v jedné z jeskyň.

Kaktusy vystřídala zelenina

Živá je prý vzpomínka na pořízení skleníku pro pěstování kaktusů. Nadšení vyprchalo. Dnes pár kaktusů zdobí pařez u domu a ve skleníku v odlehlém koutu zahrady paní domu v klidu pěstuje zeleninu.

„Trávník ráno posekala manželka, protože já mám svých starostí dost,“ směje se Ondřej Suchý a větu hrdinně zopakoval i před svojí paní, která nezůstává pozadu a dodává, že Mistr většinou tvoří nebo si píše, mailuje s kamarády („…kde je co bolí“) po celém světě.

„Prostě se tu flákám, ale musím při tom vydělat, aby bylo na provoz.“

Na lavičku před domkem neprší. .: Na lavičku před domkem neprší.foto: Právo/Václav Jirsa

„Když je tady něco potřeba udělat, opravit, tak mi Ondra dá písemnou objednávku a hned se zase zavře do své pracovny,“ dodává paní Johana opět s lehkou nadsázkou, ale při prohlídce království 2x2 metry na druhé straně dvorku chápeme.

Výhled do zeleně dveřmi i okénkem, pohodlná židle u počítače a hned vedle kanape. Úžasná pracovna!

Nejnověji zde vznikly například publikace Aluminiový klíček Felixe Holzmanna nebo Magická Laterna a kamera pana Wericha (spoluautorem Jiří Vlastník).

„Na podzim jsem vydavateli slíbil pokračování knihy Tajemství filmových hvězd. Někteří lidé si myslí, že když jsem napsal o Oldřichu Novém a kamarádil s ním mnoho let, tak že jsem byl přítelem i Vlasty Buriana. Ale ten zemřel, když mi bylo šestnáct a v životě jsem se k němu osobně nedostal.“

Pohled z cesty potvrzuje, jaké tu mají majitelé soukromí..: Pohled z cesty potvrzuje, jaké tu mají majitelé soukromí.foto: Právo/Václav Jirsa

Chráněné území Kokořínsko je i podle našich hostitelů úžasný kraj. „Pohádku tu objevujeme pořád, stačí sejít do údolí nebo projít se k okolním chalupám. Řeknu vám svoji verzi: všechno jsme tu prošli, když jsme byli mladší. Byl jsem zvědavý na mlýn, kde se narodil Nebeský, na místo, kde je pohřben Štorch…Se vším jsme se seznámili - i se skalním útvarem Pokličky. Dnes se někdy vyjdu podívat nahoru k brance, jestli nepřišla pošta. To je pravda. Ale i tak nemáme ani potřebu v létě cestovat někam jinam, jak je nám tu dobře.“

Ondřej Suchý už prý kochání se okolní přírodou moc nedá. „Koukání do zeleně ale opravdu uklidňuje. A našel jsem si k přírodě klíč. Při psaní knihy o Vlastovi Burianovi! Dopátral jsem se, že po něm byla pojmenována vypěstovaná růže. A taky kde roste."

Tady se prostě musí dobře vařit..: Tady se prostě musí dobře vařit.foto: Právo/Václav Jirsa

„Když jsem se dostal do Švýcarska, zjistil jsem pro změnu, že tam mají růži pojmenovanou po Chaplinovi. Rozhodl jsem se mít tyto růže v Šemanovicích! Kamarád ze Zvolena mi opravdu přivezl Vlastu Buriana a Chaplina jsem si před lety sehnal sám. Kvetou vždycky v různém čase a míjejí se.

Teď jsem se dozvěděl, že existuje růže Louis de Funés... Pod tímto zorným úhlem jsem nasbíral informace i o Janu Werichovi, který měl rád například krokusy. Tak jsem si řekl, že by tu mohl být záhon Jana Wericha. S tímto nápadem jsem ale už u manželky nepochodil. Vždycky zpozorní, když jí řeknu, že už jsem mluvil s panem Větvičkou, Peleškou, či Podlahou nebo jiným expertem na kytičky a zahrádky.“

.: "Zátiší s bratrem." foto: Právo/Václav Jirsa

V době naší návštěvy očekával Ondřej Suchý dodání posledního hitu. Kamarád zdědil lecos po cestovateli Martinu Fričovi. Na cestě je výpěstek z Jižní Ameriky přímo po Vojtěchu Albertovi Fričovi (Strýček Indián).

Hospoda z bývalého vepřína

Traduje se, že jeskyně si v pískovcové skále vykopali Čeští bratři, kteří se v nich skrývali. „Tak si trošku připadáme jako barbaři, protože tu teď máme i nádrže s topným olejem. Ale jinam zakopat nejdou, protože tu jsme všude na skále. Pěstujeme tu v pytlích i žampiony a byl by tu z toho dobrý i vinný sklípek.“

Jeskyně plní funkci sklípku, dřevníku a kůlny.
.: Jeskyně plní funkci sklípku, dřevníku a kůlny.foto: Právo/Václav Jirsa

V myšlenkách jsme se tak přenesli na Moravu, odkud pochází paní domu (dávající nám jako výslužku naložené houby z místních lesů), a vzápětí obdivujeme pokroucenou borovici rostoucí na skále. „Ta nám zase přináší trošku Japonska nebo Číny.“

I když pršelo, nebylo pro nás snadné vydat se zpět do Prahy. A to jsme ošidili návštěvu hospody Nostalgická myš. Vznikla z bývalého vepřína.

„Říkáme tomu společenské minicentrum, kde natáčím veřejné rozhlasové pořady a věnoval jsem tam i různé kostýmy a předměty připomínající české herce,“ vypočítává Ondřej Suchý další svou aktivitu a jako chalupář - venkovan se s námi loučí slovy: „Žena se tu při chalupaření nadře, ale já mám dobré nápady.“