Malý brněnský byt vsadil místo luxusu na útulnou atmosféru

Rodina se dvěma dětmi se rozhodla rekonstruovat byt 2+kk, který sice životu rodiny plošně příliš neodpovídal, jeho hodnota ale spočívala ve výhodné poloze vůči centru města a nádherných výhledech do okolí.

Navíc bylo možné k bytu přičlenit další prostor, který sloužil jako výsypka popela kotelny.

Dispozici bytu komplikovalo velké komínové těleso, které ukrajovalo značnou část plochy hlavní obytné místnosti s kuchyní. Původním záměrem bylo komín vybourat, ale pro náročné technické řešení se od demolice muselo upustit.

Majitelé bytu se obrátili na architekta Radka Sládečka, aby už ve fázi prvotních návrhů ověřil, zda je za těchto podmínek vůbec možné vytvořit dispozici vhodnou pro čtyřčlennou rodinu.

Z množství dispozičních variant společně architekt a jeho klienti vybrali návrh, který dává přednost společnému rodinnému životu kolem velkého jídelního stolu. Obývací pokoj byl naopak potlačen na komornější prostor ke sledování televize.

Komínové těleso – původně zásadní problém bytu – se nakonec stalo výrazným motivem celého interiéru. Otevřený prostor chodby, jídelny a kuchyně člení dva kubusy, komín a hmota koupelny.

Architekt Sládeček je povýšil na zajímavé výtvarné prvky, obložil je dubovou spárovkou, která koresponduje s podlahou. Materiál i na dotek příjemný působí teple a měkce, potlačil tvrdý výraz obou objemných hmot a vytváří velmi přívětivou atmosféru.

Už při vstupu do bytu se před očima objevují velké dřevěné plochy, do kterých se někde nenápadně zakusují dveře, jinde tabule na kreslení. V čele komínového tělesa, přímo proti vstupu, příchozího pozitivně naladí grafika s „úsměvným“ nápisem.

Po pár krocích se otevírají průhledy do jednotlivých zákoutí společenské zóny bytu.

Vlevo navazuje otevřená hala řešená jako televizní místnost, ta je zároveň i předsíní pro soukromé pokoje, ložnice rodičů a dětí. Po pravé straně se vchází do jídelny plynule přecházející v kuchyňské pracoviště.

Děti dostaly největší místnost, která vznikla přestavbou a zateplením výsypky.

Na rozdíl od rodičů budou děti svůj pokoj využívat nejen pro spaní, ale také ke hrám nebo učení přes den. Jejich pokoj získal i nový balkón, ve městě tolik potřebný venkovní prostor.

Ložnice rodičů zabírá vnější část (při fasádě) původního jediného samostatného pokoje, dnes rozděleného příčkou na ložnici a halu.

Televizní místnost nepotřebuje tolik denního světla, pro ložnici je naopak okno důležité především pro možnost přímého větrání.

Do haly denní světlo prochází z jídelny, na kterou volně navazuje přes chodbu (oba prostory dělí komínové těleso), částečně také z ložnice, příčkou s proskleným pásem při stropu.

Dubový obklad komína se materiálově odráží na sousední stěně haly, kde v mělkém výklenku obloženém spárovkou je umístěn televizor, v ložnici zase v podobě čela manželského lůžka.

Motiv dřevem obležených kubusů se propisuje také do hlavní obytné místnosti. Komínové těleso tvoří záda jídelny, ke hmotě koupelny je přičleněno rameno kuchyňské sestavy s dřezem a myčkou.

Protější část celého prostoru s dvěma okny byla vyřešena netradičně jako místo, které má sloužit podobně jako pec v tradičních chalupách – pro posezení s knížkou, uvelebení jednotlivých členů rodiny, místo s výhledem do okolí, přitom těsným kontaktem se všemi, kteří se v jídelně či kuchyni právě pohybují.

Požadavek na „pec“ vzešel přímo od majitelů bytu a pro autora přestavby byl velmi inspirativní. Prostor kolem oken architekt rozšířil v dolní části pomocí úložných skříněk, nad okny sníženým podhledem, v rozích místnosti zakončují vyhlídku vysoké skříně, mezi okny je umístěna policová knihovna.

Obložení obou výklenků tvoří opět dubová spárovka, která podtrhuje dojem intimity, tepla domova. Zároveň dřevo výrazně rámuje tu nejcennější hodnotu bytu, výhledy na brněnský Petrov.

Úložné skříňky pod okny přirozeně přecházejí v kuchyňskou sestavu s varnou deskou, vysoká skříň v rohu je vybavena troubami.

Aby výhledům z okna nebránila žádná překážka, zvolil architekt za varnou deskou výsuvnou digestoř, která je při běžném provozu uschovaná ve spodní skříňce.

Pečlivě byly promyšleny také další detaily, například perforace desky pro proudění teplého vzduchu nebo otvor pro regulaci radiátorů.

Přestože dřevěné podlahy a obklady zaujímají v bytě značné plochy, není výsledný dojem „přeteplený“ nebo snad „chalupářský“. Základem interiéru totiž zůstává pevný řád postavený na jednotě stylu a volbě minimálního množství materiálů a barev.

Celým bytem prochází pouze jediná dřevina vyvážená dostatkem bílých ploch na stěnách i nábytku, veškeré zařízení je velmi jednoduchého tvaru. Byt je jednoznačně současný, moderní, městský. Přívětivě minimalistický.